PROJEKT SERPO (seriál – 1. díl)

PROJEKT SERPO (seriál – 1. díl)

Úvod

2. listopadu 2005 oslovil překvapivě Victora Martineze neznámý člověk, který se identifikoval pouze jako „Request Annonymous“ (anonymní žádost). Sám se charakterizoval coby penzionovaný zaměstnanec vlády Spojených států, který byl i s dalšími lidmi zapojen do pozoruhodného případu a který měl zájem kontrolovaně uvolňovat ke zveřejnění příběh dvanácti amerických vojáků-vědců odeslaných na jinou planetu do jiného hvězdného systému v rámci dojednané vědecko-technické výměny.

Anonym souhlasil, že zpracuje a bude posílat pravidelné zprávy a výňatky z tří set stránkového instruktážního dokumentu sepsaného po návratu týmu zpět.

(Poznámka překladatele úvodem: vzhledem k tomu, že je v textu pro pojmenování této mimozemské civilizace používán název EBE, EBEN – Extraterrestrial Biologic Entity – EBE; Extraterrestrial Biologic ENtity – EBEN = mimozemská biologická entita, používám v překladu původní zkratku EBE, EBEN)

–

«

VÝMĚNNÝ PROGRAM ZETA RETICULI

V roce 2005 „vybuchla“ mezi veřejností a ufology, a rovněž i mezi politiky Spojených států, neobvykle silná „bomba“: – došlo k postupnému uvolňování důvěrných dokumentů, týkajících se přísně tajného výměnného programu 12ti členů armády USA na SERPO, planetu v systému Zeta Reticuli mezi lety 1965-1978. Odesílatelem byl „Anonym“ – a podle všeho i další tři nezávislí členové týmu ze seznamu.

Anonym:

„Nejprve mi dovolte se představit. Moje jméno je Anonym. Jsem penzionovaný zaměstnanec americké vlády. Nechci zacházet do větších podrobností ohledně své minulosti, ale byl jsem zapojen do zvláštního programu.

Planeta oněch návštěvníků se nalézá v slunečním systému Zeta Reticuli, je to dvojhvězda, podobná našemu Slunci. Planeta má dvě slunce, ale jejich úhly jsou menší. Planeta je nakloněná, což způsobuje, že severní část planety je chladnější. Planeta je o něco menší než Země. Atmosféra je podobná jako na Zemi (uhlík, vodík, kyslík). Zeta Reticuli se nachází přibližně 37 světelných let od Země. Našemu týmu v lodi návštěvníků to ze Země trvalo 9 měsíců.“

«

Parametry planety:

Průměr: 7,218 mil

Hmotnost: 5,06×1024

Vzdálenost od prvního slunce: 96.5 milionů mil

Vzdálenost od druhého slunce: 91.4 milionů mil

Měsíce: 2

Gravitace: 9.60 m/s

Rotační perioda: 43 hodin

Orbit: 865 dní

Sklon: 43°

Teplota: minimum 43°F, maximum 126°F

Jméno planety – pojmenováno týmem: SERPO

Nejbližší planeta: OTTO

Vzdálenost: 88 milionů mil (kolonizovaná bytostmi, je tam výzkumná základna, ale žádní stálí obyvatelé)

Číslo planety v slunečním systému bytostí: 6

Nejbližší obydlená planeta od SERPA: SILUS. Jsou tam tvorové různých typů, ale žádné inteligentní formy. Bytosti používají tuto planetu k těžbě minerálů.

Vzdálenost: 434 milionů mil

Máme ovšem návštěvníky z devíti dalších hvězdných systémů. Šediváci, nejsou to EBENi, jsou pouze podobné rasy. Jsou z planety blízko Alfa Centauri A.
Třetí třída návštěvníků pochází z hvězdy G2, ze systému Lva.

Další třída návštěvníků pochází z G2 hvězdného systému v Epsilon Eridani.

«

Výměnný program

Jistá živá bytost s námi navázala komunikaci a poskytla nám data o své domovské planetě. Tato bytost zůstala naživu až do roku 1952, kdy zemřela. Před svou smrtí nás kompletně obeznámila se všemi detaily a prvky nalezenými uvnitř obou lodí. Jednou z těchto věcí bylo komunikační zařízení. Bytosti bylo umožněno kontaktovat svou planetu. Datum setkání bylo domluveno na duben 1964 poblíž Alamogordo v Novém Mexiku. Mimozemšťané přistáli a převzali si těla svých druhů. Komunikace byla vedena v angličtině, bytosti měly jakýsi překladač.

V roce 1965 proběhl s těmito bytostmi výměnný program. Pečlivě jsme vybrali 12 vojenských zaměstnanců – 12 mužů. Byli 6 měsíců před misí tvrdě trénováni, přísně prověřeni a totálně vymazáni z vojenské databáze, jakožto i ze všech systémů civilních. Tito lidé přestali existovat. Byli vycvičeni v různých specializacích.

Bytosti přistály poblíž severní části testovací oblasti v Nevadě a 12 Američanů odletělo. Jedna z bytostí zůstala na Zemi. Původní plán zněl, že mise potrvá 10 let s následným návratem na Zem. Avšak něco se zvrtlo. 12 členů týmu se vrátilo až v roce 1978. Když ovšem přistáli na stejném místě v Nevadě, vystoupilo jen 8 mužů. Podle palubního deníku se zjistilo, že jeden muž zemřel již při cestě na cizí planetu, v lodi, na podivnou celkovou infekci – a druhý zemřel při pádu na té cizí planetě. Zbylí dva se rozhodli tam zůstat.

Z osmi lidí, kteří se vrátili, již všichni zemřeli. Poslední v roce 2002. Uvádí se, že zemřeli postupně na následky radiace, která byla na cizí planetě vyšší než u nás. Těm dvěma, kteří se rozhodli na planetě Serpo zůstat, nebylo nařízeno se vrátit. A ti, kdo se vrátili, byli izolováni od roku 1978 do roku 1984 v různých vojenských zařízeních. Za jejich bezpečnost byla zodpovědná Kancelář zvláštního vyšetřování vzdušných sil USA (AFOSI). Osm mužů bylo členy Amerických vzdušných sil, dva byli nějací vojáci a dva námořníci. Z nich dva byli lékaři, tři vědci, dva specialisté na jazyky, dva se zabývali bezpečností, dva byli piloti a jeden byl velitelem – plukovník vzdušných sil.

«

RICHARD DOTY A PROJEKT SERPO: „veřejná aklimatizace“, nebo program na klamání veřejnosti?

«

Planeta Serpo

Výměnný tým musel čelit extrémním podmínkám, způsobeným prostředím na planetě návštěvníků. Bylo tam extrémní teplo – a trvalo více let, než se přizpůsobili. Potrava byla problém, protože lidský zažívací systém tam měl potíže s trávením. Tým si vzal zásoby pouze na 2 roky, a když začaly docházet, zavedli systém přídělů. Přesto museli jíst také potravu návštěvníků. To způsobilo členům týmu zažívací obtíže, časem si však zvykli. Návštěvníci se snažili vyrobit jinou stravu, ale to se příliš nedařilo.

Členové týmu nebyli svými hostiteli nikdy izolováni, ani omezováni. Mohli cestovat kamkoliv chtěli, a vidět cokoliv si přáli. Po šesti letech se tým přestěhoval na severní část planety, kde bylo chladněji a kde rostla bujná vegetace. Hostitelé vybudovali pro tým malou komunitu. Jediný problém byl čas. Na této planetě byl zcela jiný. Hostitelé neměli žádné hodinky. Nepočítali čas, ani se podle něj neřídili. Dokonce shledávali naše pokusy o zjištění času jako velmi podivné.

Bytosti byly ve svém každodenním životě velmi disciplinované. Každá bytost pracovala podle určitého rozvrhu, který nebyl založen na čase, ale na pohybu jejich slunce. Každá malá komunita měla velkou věž, kterou pronikaly sluneční paprsky. Když bylo slunce v daném konkrétním bodě na věži, znamenalo to, že bytosti musely dělat určité konkrétní věci.

Na planetě nebyla nikdy úplná tma, jen se stmívalo, ale tma to nebyla. Bytosti měly čas na odpočinek, avšak jinak, než jak vypadá náš spánkový cyklus. V průběhu jejich dne se odpočívalo celkem třikrát. Náš tým odhadl, že jejich pracovní doba trvá asi 43 hodin. Bytosti také vůbec nepočítaly žádné měsíce či roky. Bylo nemožné určit jejich věk, přestože náš tým našel hroby. Navíc tam všichni vypadali stejně.

Populace bytostí na planetě čítala asi 650 000 osob. Nacházely se tam podzemní řeky, které vytékaly do otevřených údolí. Existovalo tam něco jako průmysl. Veškerá potrava se pěstovala, a to buď na polích nebo ve velkých budovách. Žily tam tam také různé druhy zvířat, jež vypadala velmi podivně a byla používána k práci. Vůbec se tam nekonzumuje maso. Geologické uspořádání planety se od našeho lišilo. Jen málo hor, žádný oceán, nějaké stromy nebo něco jim podobného – a pouze jediná civilizace.

Planeta má dvě slunce, jejichž záření způsobovalo rovněž problémy. Ačkoliv nosili členové týmu sluneční brýle, jejich oči přesto slunečním svitem trpěly. Radiace na planetě byla o něco vyšší než na Zemi, a proto měli členové týmu po celou dobu těla zahalená. Bytosti nedisponovaly žádným druhem ochlazování. Teplota se pohybovala v centrální části mezi 34,44°- 46,11°C. Byly tam mraky, déšť jen zřídka.

Bytosti nemluvily. Vydávaly jen jakési zvuky, které se členové našeho týmu snažili překládat. Po 5 letech jsme měli jejich řeč kompletně přeloženou do angličtiny. Některé bytosti pomocí přístroje u pasu byly schopny mluvit anglicky, ale významům některých slov vůbec nerozuměly.

Během cesty každý člen našeho týmu pravidelně cítil závratě, byl dezorientován a trpěl bolestmi hlavy. V lodi se neprojevil vůbec stav beztíže. Loď byla nesmírně velká a členové ji směli prozkoumat.

«

JAK VŠE ZAČALO

Nyní se soustředím na proces výběru, komunikační potíže apod., protože k tomuto tématu směřovalo mnoho dotazů.

Komunikace

EBE 1 nám poskytl komunikační zařízení, které umožnilo kontaktovat planetu Serpo. Toto komunikační zařízení bylo na palubě lodi EBENů, která se zřítila v červenci 1947 u Corony v Novém Mexiku. EBE 1 nám ukázal přesné použití tohoto komunikačního zařízení ještě před svou smrtí. Avšak zařízení nefungovalo úplně, a tak se kontakt se Serpem nepodařilo navázat. Ještě před smrtí EBEho 1 jistý americký vědec z Los Alamos pochopil, jak zařízení funguje, a připojil je na energetický zdroj nalezený v lodi EBENů. Za pomoci bytosti EBE 1 bylo během léta 1952 odesláno několik signálů. Počátkem podzimu 1952 jsme přes toto zařízení obdrželi několik signálů.

EBE 1 zprávu přeložil a poskytl nám ji s touto informací:

EBE 1 poslal celkem šest zpráv.

První zpráva obsahovala jen hlášení na jeho planetu, že žije.

Ve druhé zprávě popisoval zřícení v roce 1947 a smrt své posádky.

Ve třetí zprávě žádal o vyslání záchranné lodi.

Ve čtvrté zprávě naznačoval formální setkání se zástupci planety Země.

V páté zprávě navrhoval výměnný program. Věřilo se totiž, že americká armáda strážci EBE 1 navrhla, aby zařídil výměnný program, který by umožnil našim lidem se více dozvědět, vyměnit si kulturní a vědecké informace – a nasbírat astronomická data během vesmírné cesty – buď vojenským týmem anebo těmi, kteří se později stali známí jako „Členové týmu“ (Team Members).

V šesté zprávě se uváděly přistávací souřadnice pro jakékoli záchranné nebo návštěvnické mise na Zemi. Příchozí zprávy uváděly dobu a datum, ale v časovém systému EBENů byla také potvrzena lokalita pro přistání. Avšak, když zprávy EBE 1 přeložil, zjistilo se, že datum bylo stanoveno na dobu až za 10 let! Nastaly obavy, že EBE 1, který byl v té době nemocný, nepřeložil zprávu správně, a proto naši vědci začali zprávu překládat pomocí řeči EBENů, kterou se učili právě od EBE 1. Na vysvětlenou, EBE 1 byl něco jako mechanik, nikoli vědec. Byl nicméně schopen naučit nás něco z jejich řeči. Podle dokumentu, který jsem četl, bylo přeloženo asi 30 % řeči EBENů. Kompletní věty ani čísla nebyly rozeznány.

EBE 1 nám pomáhal až do doby, kdy zemřel. Pak už jsme na to byli sami. Během šestiměsíčního období jsme poslali několik zpráv (r. 1953), ale žádná odpověď nepřišla. V dalších 18ti měsících jsme odeslali další dvě – a v roce 1955 jsme obdrželi odpověď.

Byli jsme schopni přeložit asi 30 % zprávy. Obrátili jsme se na několik lingvistických specialistů z několika amerických univerzit, a také na některé univerzity v zahraničí. Konečně jsme byli schopni přeložit většinu jejich zprávy. Rozhodli jsme se odpovědět v angličtině a zjistit, zda EBENi budou schopni naši řeč přeložit snadněji než my tu jejich. Přibližně za čtyři měsíce jsme obdrželi odpověď v lámané angličtině. Věty obsahovaly podstatná jména, přídavná jména – ale žádná slovesa. Trvalo nám několik měsíců, než jsme přeložili naši vlastní řeč. Pak jsme poslali EBENům naše lekce angličtiny. O šest měsíců později jsme dostali další zprávu v angličtině, tentokrát byla čistší, ale stále ještě nebyla dostatečně jasná. EBENi byli evidentně zmateni několika rozdílnými anglickými slovy a nebyli schopni sestavit řádnou větu.

Poskytli jsme jim základní znalosti, jak komunikovat anglicky. Oni nám v jiné zprávě zase poskytli jakousi formu abecedy EBENů s ekvivalentními písmeny pro angličtinu. Náš specialista na lingvistiku se pěkně zapotil, než to rozluštil. Psaný jazyk EBENů, to byly jednoduché charakteristiky a symboly a náš specialista měl mimořádně obtížný úkol, jak srovnat obě psané řeči. Až po pěti letech jsme byli schopni lépe porozumět jazyku EBENů – a oni zase byli schopni lépe pochopit angličtinu. Stejně však jsme měli problém, a to, když jsme se snažili zkoordinovat datum, čas a lokalitu pro jejich přistání na Zemi. I když jsme sice byli schopni nějakému EBENovi rozumět a on by zase mohl rozumět anglicky, nepochopili jsme jejich dobu a časový systém, a ani oni zase nechápali ten náš. Poslali jsme jim rotační schéma Země, oběhy, systémy datování apod. Avšak z nějakého důvodu tomu nikdy neporozuměli.

Na oplátku nám EBENi poslali jejich systém, který byl pro naše vědce obtížný k pochopení, protože jsme neměli žádné poznatky o jejich planetě, která má dvě slunce. EBENi nám nevysvětlili žádné astronomické údaje Serpa, ani jejich systém. Poté jsme se rozhodli poslat jim obrázky naší planety, krajiny a jednoduchý systém číslování pro časové rozmezí.

EBENi poslali zpět zprávu naznačující, že se vrátí na Zemi v konkrétním časovém období a na místo, které jsme zvolili. To datum bylo 24. dubna 1964, a místo se nacházelo v jižním sektoru White Sands raketového pásma v Novém Mexiku.

«

Překlad: Karel Rašín – 2015; dokorekce/redakce: Iva Jelínková, Dana Rašínová

Více třeba zde:

www.serpo.org

«

Poznámka redakce Exopolitika.cz (Rašínová D. – únor 2019):

Bytosti, EBENové, jsou líčeny jako v podstatě druh Šedých, podle zdroje Serpo.org se dokonce jedná o mimozemšťany ze Zeta Reticuli – takže je zde na místě jistě OPATRNOST, neboť jejich mírumilovnost může být pravda, anebo naopak, může se pouze v celém případě jednat o snahu (asi USA) vylíčit tyto Šedé jako neškodné, přičemž ve skutečnosti víme, že i (někteří) Šedí jsou lidožrouti, specializující se na krev lidí a zvířat, a na zkapalněné ostatky lidí. Může to být pravdivý příběh, stejně tak jako může být SERPO zavádějící propaganda.

«

Další díly seriálu zde:

PROJEKT SERPO (seriál – 2. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 3. díl)

«

Související informace:

Nové vyšetřování podpořené MUFON Journal ukazuje: zpochybňovaný dokument MJ-12, odkrývající mimozemský kontakt, je pravý; – dr. Morrison nahradil dr. Sagana