PROJEKT SERPO (seriál – 2. díl)

PROJEKT SERPO (seriál – 2. díl)

Výběr posádky a výcvik

Poté se v tajnosti setkali naši vládní činitelé, aby celou událost naplánovali. Padlo rozhodnutí, to bylo změněno, a poté ještě jednou pozměněno. Měli jsme asi 25 měsíců na přípravu této události. K naplánování celé operace se zformovaly zvláštní týmy, většinou vojenské.

Několik měsíců před plánovanou událostí se prezident Kennedy rozhodl schválit plán na onu výměnu zvláštního vojenského týmu. Letectvo USA (US Air Force) dostalo za úkol ujmout se vedoucí agentury. Úředníci Air Force vybrali zvláštní civilní vědce pro asistenci při plánování výběru posádky.

Proces výběru členů týmu byl asi to nejtěžší. Bylo navrženo několik plánů k sestavení týmu. Několik měsíců plánovačům trvalo, než rozhodli o kritériích pro každého člena týmu. Dohodli se, že každý člen týmu musí být členem armády USA. Musí být bezdětný a svobodný. Musí mít za sebou vojenskou kariéru – alespoň pět let služby – a musí disponovat speciálními schopnostmi. Všichni pak musejí být odborníky na více než jednu specializaci. Musejí celkově „zmizet“ a být prosti jakýchkoliv identifikačních problémů, které by je cestou mohly potkat. Podle jednoho návrhu se všichni členové měli registrovat jako mrtví. To se ale zamítlo, dokud se nerozhodlo, že každý vybraný člen týmu bude registrován jako „pohřešovaný“ v oficiálních úředních záznamech – a odstraněn z neoficiálních záznamů. Tímto způsobem byla zamaskována všechna spojení mezi týmem a jejich individuální službou.

Každý jednotlivý záznam u všech členů týmu byl vymazán, včetně záznamů o sociálním zabezpečení, státním příjmu z daní, lékařských a vojenských záznamů a jakýchkoli dalších identifikačních dat, která byla buď zničena nebo sesbírána a uskladněna na zvláštním místě. Původně bylo vytříděno na 56 000 spisů možných uchazečů. Proces třídění se nakonec zredukoval na 12. Byli to ti nejlepší z nejlepších a byli vybráni v průběhu výcviku, který trval zhruba šest měsíců. Prošlo jím 16 lidí. Čtyři z nich byli náhradníci pro případ, že někdo z těch původně vybraných utrpí zranění nebo bude z programu uvolněn z jiných důvodů.

Členové týmu se neidentifikovali podle jména. Když jsme nakonec vybrali 16 členů, z nichž čtyři byli náhradníci, dostal každý člen týmu číslo – trojčíslí. Takže se identifikovali pouze podle těchto čísel. Nikdy nepoužívali svá skutečná jména. Když odletěli na Serpo, dali si přezdívky. Například velitel týmu se identifikoval jako „Skipper“, lékaři jako „Doc-1“ a „Doc-2“. Piloti byli „Sky King“ a „Flash Gordon“. Ačkoli by vůbec nevadilo, kdyby na Serpu používali svá pravá jména, byli disciplinovaní a oslovovali se svými přezdívkami nebo čísly.

Každý vybraný člen týmu byl poslán do zvláštního střediska umístěného v Camp Perry ve Virginii. Byla to zpravodajská výcviková oblast. Zabrali jsme úplně celý komplex Perry. Tam se odehrávala většina tréninku, ale některý zvláštní výcvik se prováděl na Sheppardově základně Air Force ve Wichita Falls v Texasu, na Ellsworthově základně Air Force v Jižní Dakotě, na Dowově základně Air Force v Maine a v izolované oblasti v Mexiku a v Chile. Trénink trval 167 dní. Tým měl během této doby povoleno jen asi 15denní volno, ale byl přísně střežen. Těsně před začátkem jejich cesty byl každý člen týmu převezen do vězeňských kasáren USA ve Ft. Leavenworth v Kansasu, kde pak byli uzavřeni v celách. To jim mělo zabránit v komunikaci s kýmkoli zvenku a udržet je pod přísným dohledem.

Každý člen týmu se musel zúčastnit extrémního psychologického a fyzického výcviku. Při jednom testu byl každý člen týmu uzamčen do bedny o 150 × 210 cm a pohřben na pět dní sedm stop (210 cm) pod zem, jen s jídlem a vodou, v naprosté tmě a bez možností kontaktovat okolní svět. To mělo prověřit některé faktory.

Každý člen týmu si také vzal s sebou „pilulku“. Byla to standardní praktika zpravodajských agentů operujících za nepřátelskou linií. Tato pilulka mohla ukončit jejich život, např. pokud by se ukázalo, že EBENi jsou nepřátelští.

Několik vybraných členů týmu (piloti) se učilo létat s lodí EBENů. Jedna z lodí byla ta, která byla zajištěna u západního Nového Mexika v roce 1949. V plánu bylo použít tuto loď v případě nouze k návratu zpět na Zemi. V týmu byli čtyři piloti, kteří strávili mnoho týdnů na základně v Nevadě, kde se učili létat na obnoveném mimozemském plavidle. Nebylo těžké s tím létat, když člověk pochopil řídicí operace. Jsem si jist, že mnoho pozorování UFO tenkrát v letech 1964-65 kolem západního pobřeží by se mohlo připsat těmto testovacím letům členů našeho týmu. Vybraní členové týmu si nesli malé kontejnery s tekutým dusíkem. EBENi byli citliví na extrémní chlad. V případě, kdyby se EBENi projevovali nepřátelsky, byl by použit tekutý dusík k jejich neutralizaci během pokusu o útěk. Členové týmu byli instruováni, aby v takovém případě rozprášili substanci přímo do obličeje EBENů. EBE 1 byl totiž náchylný na chlad a proto došlo k tomuto rozhodnutí.

Co se dusíku týče, byl umístěn ve zvláštních kontejnerech tak, jak se to dělá dnes. Hlášení v dokumentech se nezmiňovala o typech těchto kontejnerů, jen o tom, že každý člen měl malý kontejner.

Avšak během letu na Serpo tým zjistil, že EBENi jsou tak poddajní, že každý člen týmu rychle tyto lahve s tekutým dusíkem odložil, jakmile na Serpo doletěli. EBENi sice věděli, že má tým tuto substanci k dispozici, ale nikdy se neptali na důvod, proč si ji přivezli.

Co se týče zbraní, každý člen týmu měl ruční zbraň a pušku. EBENi o těchto zbraních věděli, ale ani tentokrát se neptali, proč si je s sebou tým vzal. Členové týmu však zbraně nenosili. Jen během své výzkumné výpravy po Serpu, později je nosili jen jistí členové týmu.

Po rozsáhlém výběrovém řízení musel každý člen týmu předvést své schopnosti a překonat všechny těžkosti, které se týkaly série psychologických testů, lékařských procedur a tzv. pozitivního přístupu, což je vojenský test, který se zadává pilotům a zvláštním jednotkám. Tento test se skládal z následujícího:

1. Úvod do vesmírného výzkumu (vyučoval personál z NASA).

2. Astronomie, identifikace hvězd, použití dalekohledu a obecné znalosti astrofyziky.

3. Antropologie EBENů (informace získané od EBE 1).

4. Historie EBENů (základní informace získané od EBE 1).

5. Vojenský zdravotní výcvik v polních podmínkách (traumatická péče). To přednášel týmu nelékařský personál.

6. Výškový trénink, parašutistika a výcvik ve stavu beztíže v prostředí bez kyslíku.

7. Přežití, únikový výcvik.

8. Výcvik základních zbraní a trhavin (tým měl s sebou šest liber C-4).

9. Výcvik psychologických operací a trénink na vyslýchání.

10. Desatero taktického výcviku (čtyřtýdenní kurz pod vedením vojenských rangerů).

11. Kurz shromažďování zpravodajských informací.

12. Vesmírná geologie, sběrné metody a použití specializovaného geologického vybavení.

13. Výcvik na psychickou zátěž.

14. Metody, jak zvládat vězení/izolaci.

15. Vyživovací kurz.

16. Individuální trénink jednotlivých specializací.

17. Základy biologie.

18. Další výcvik, který je stále považován za mimořádně přísně tajný i po 40 letech (1965-2005).

«

RICHARD DOTY A PROJEKT SERPO: „veřejná aklimatizace“, nebo program na klamání veřejnosti?

«

Ještě něco o jazyku EBENů. Člověk byl schopen vydávat tónové zvuky EBENů, ale to se muselo cvičit a cvičit. Každému, kdo studoval jazyk EBENů, to trvalo dlouhou dobu, než vydával ty správné zvuky. Některé z těchto zvuků byly podobné vysokým tónům zpěvu. Spodní linie byla tím správným zvukem.

I když se každý člen týmu učil tónové zvuky jazyka EBENů, bylo pro tým nesmírně obtížné zapamatovat si každý tón a používat ostatní zvuky s tóny. Pro tým pracovali dva lingvisté, kteří s týmem cvičili a učili je základní komunikaci, alespoň podle dokumentu, který jsem četl.

EBENi se naučili anglicky, ale měli potíže s výslovností. Například podle dokumentu EBENi nebyli schopni vyslovit písmeno „L“, takže, když se snažili říci slovo „look“ vyšlo z toho „ook“.

Mezi první zprávou, odeslanou naším týmem v létě 1952 – a první zprávou obdrženou od EBENů, uplynuly čtyři měsíce. Vůbec jsme nevěděli, kdy EBENi naši zprávu dostali, jak dlouho jim trvalo, než ji prostudovali – a jak dlouho jim trvalo, než ji poslali zpět. Signály byly v jejich jazyce s výstupy, zvuky a tóny. Jedna zajímavá poznámka: jeden EBEN, jenž byl vesmírný cestovatel a který se naučil mluvit anglicky lépe než ostatní, dostal kódové jméno „Noah“. Kdykoli tým musel hovořit o důležitých záležitostech, obraceli se na Noaha. Ale později během jejich pobytu na Serpu odjel Noah na dalekou misi. Od té doby byli naši dva lingvisté schopni komunikovat lépe než ostatní členové týmu.

«

Přistání

Následně jsme obdrželi zprávu od EBENů, kde stálo, že si nepřejí uskutečnit výměnu během jejich první návštěvy Země. Nejprve se chtěli sejít a pak osobně naplánovat výměnu. To způsobilo mnoho problémů, protože náš tým byl na výměnu již připraven. Poslali jsme odpověď, ale nepřišla na ni žádná reakce.

V prosinci 1963 poslali EBENi zprávu potvrzující čas, datum a místo jejich přistání. Ve zprávě stálo, že letí dvě lodi a přistanou na Zemi na předem zvoleném místě.

Během této doby však naše vláda přišla o prezidenta Kennedyho. Někteří zainteresovaní na tomto projektu proto chtěli výměnu zrušit. Ale prezident Johnson
(Lyndon B. Johnson) byl se vším seznámen a rozhodl v programu pokračovat, ačkoli se vědělo, že Johnson nevěří, že k tomu opravdu dojde.

Náš tým naplánoval dvě místa přistání. Jedno „krycí“ místo na Hollomanově základně Air Force poblíž Alamogorda v Novém Mexiku, a to druhé, které bylo skutečným místem přistání, bylo západně od Hollomanovy základny blízko jižního vstupu do White Sands, kde je vojenské stanoviště.

První loď EBENů vstoupila do naší atmosféry během odpoledne 24. dubna 1964. Jenže pak jejich loď přistála na špatném místě blízko Socorra v Novém Mexiku. Náš tým čekal ve White Sands. Poslali jsme jim zprávu, že přistáli na špatném místě. Druhá loď EBENů si zprávu vyzvedla a přistála na správném místě.

Mimozemská loď EBENů pak přistála přesně na místě, které jsme jim uvedli. Bylo tam přítomno 16 nejvyšších amerických vládních úředníků. Někteří byli politici či vyšší úředníci včetně vojenských důstojníků. EBENi vystoupili z lodi a šli pod předem umístěný přístřešek, kde předali dary své technologie. EBENi měli bizarně vypadající zařízení pro překlad jazyků. Vypadalo jako nějaký mikrofon s výstupní obrazovkou. Jednomu z našich vysokých důstojníků předali překladač a druhý si nechali oni. Úředníci mluvili do zařízení a na obrazovce se ukazovala psaná forma jejich hlasu, jak v angličtině, tak v jejich jazyce. Bylo to celé takové neotesané a těžko pochopitelné. O přesném přepisu schůzky se tenkrát nediskutovalo. EBENi se rozhodli, že výměnu uskuteční, ale mělo to být až příští rok. Stanovil se termín červenec 1965 a místo bylo určeno v testovací oblasti v Nevadě. Plánovači si nepřáli zvolit stejné místo z obav před možným únikem informací.

Členové týmu byli drženi na Ft. Leavenworthu až do května 1964. Pak byli převezeni do Camp Perry. Na šest měsíců byl tým izolován, a podstoupil stejný výcvik jako předtím. Jemně se dolaďovaly jejich schopnosti a učili se novým zkušenostem. To poskytlo týmu příležitost k lepšímu porozumění jazyku EBENů, protože většina členů týmu měla obtíže v učení se této řeči a tak dva lingvisté z týmu se pokusili zdokonalit jejich jazykové dovednosti.

V dubnu 1965 byl tým připraven na Ft. Leavenworth, tam byli drženi až do července 1965, kdy byli přepraveni do Nevady. Během výměny byli přítomni jen vybraní lidé – pár úředníků, jiných, než byli ti, kdo připravovali tým na výměnu. Loď EBENů přistála a náš tým se přesunul na palubu. Množství zavazadel, které si tým bral s sebou na Serpo, obsahovalo 90,500 liber váhy různého vybavení.

«

PALUBNÍ DENÍK (SERPO)

Existuje také velitelský deník. Ten obsahuje mnoho stránek a všechny jsou psané rukou. Trvalo mi (Anonym) několik dní, abych z tohoto deníku připravil přílohu čtyř stránek.

Je to přepsáno doslovně a jedná se o diář velitele týmu. Začíná ránem, kdy nastupovali do lodi. Obsahuje kódová jména pro kontrolu personálu a trojčíslí pro každého člena týmu. Jsou v něm také další kódy a zkratky pro jisté věci, které vysvětleny nejsou. Přepsal jsem slova, fráze a zkratky – a nic jsem nezměnil, takže někde není gramatika zcela správná.

«

Identifikace členů týmu (podle e-mailu Anonyma č. 14 – 1. února 2006):

Velitel týmu 102

Zástupce velitele týmu 203

Pilot – 1 225

Pilot – 2 308

Lingvista – 1 420

Lingvista – 2 475

Biolog 518

Vědec – 1 633

Vědec – 2 661

Doktor – 1 700

Doktor – 2 754

Ochranka 899

–

Překlad: Karel Rašín – 2015; dokorekce/redakce: Iva Jelínková, Dana Rašínová

Více např. zde: http://www.serpo.org/

«

Další díly seriálu zde:

PROJEKT SERPO (seriál – 3. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 4. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 1. díl)