Absolventská práce Vyšší odborné školy sociálně právní v Praze: Lidé trpící bludy a syndromem únosu do UFO

Následující podkapitoly, podle článku Jitky Krulcové a z ENIGMA knihovnička podle Michaely Vondruškové, představí 9 nejčastějších druhů mimozemšťanů, jejichž popisy vycházejí z různých ufologických teorií a svědectví o setkání s nimi.

Samozřejmě zjevné důkazy o existenci těchto ras a vůbec mimozemšťanů obecně chybí. Zatím čekáme na přímé kontakty mezi námi a těmi, kteří nepocházejí z našeho Světa. ³

1.1.1 Rasa šedých

Šedivci, šediváci nebo také greys jsou asi nejvíce známým hypotetickým druhem. Dělí se na další poddruhy, které se od sebe liší vzhledově. Jeden z poddruhů má být vysoký asi  30-40 centimetrů a jejich tělo je nepřirozeně šedé. Kontrastní oproti tělu je jejich veliká hlava s  obrovskýma lesklýma černýma očima mandlového tvaru. Nos nemají a místo klasických úst mají pouze úzkou štěrbinu. Jediným způsobem jakým se mohou reprodukovat je klonování, chybí jim totiž rozmnožovací orgány, a tudíž nejsou schopni sexuální aktivity. Ovšem to není jediné, co postrádají. Živiny přijímají povrchem těla, neboť nemají zažívací soustavu. Při nedostatku živin jsou prý agresivní a jejich kůže mění barvu do zelena.

Jiné dva poddruhy se vyznačují rozdílnou výškou, jedni mají měřit asi 120 centimetrů a ti druzí ještě více – 240 centimetrů. Tito tvorové už mají mít nos a potravu přijímají podobně jako lidé.

Šediváci jsou nejčastějšími únosci, podle výpovědi obětí. V Kanadě je dle dostupných zdrojů podíl šedivců na únosech až 90%.

1.1.2 Reptiliáni

Plazí mimozemšťané, jak už název napovídá, to je kombinace člověka a ještěra. Jejich kůže je místy hladká a jinde pokrytá šupinami. Postavou připomínají člověka. Načež jejich obličej je spíše ještěří záležitost. Mají být vysocí kolem 2 metrů. Vyznačují se velmi vysokým stupněm technologické vyspělosti. Podle záhadologů a ufologů jsou reptiliáni předchůdci člověka. Což by vysvětlovalo podivné technologické nálezy na naší planetě, které pocházejí z dob, kdy člověk s vědou ještě moc nekamarádil.

3 – Podle Krulcové, 2012, str. 55