Absolventská práce Vyšší odborné školy sociálně právní v Praze: Lidé trpící bludy a syndromem únosu do UFO

terapeuta. Dokonce jsme i oslovili lékařskou komoru oficiálním dopisem. Zda by tedy někdo znal tento syndrom a mohl se tomu nějak věnovat – to bylo absolutně negativní. Myslím si, že vědecká obec je bohužel úplně mimo. Aniž bych je chtěl pomlouvat za jejich vzdělání, to ne. Ale nabyl jsem dojmu, že čím víc jste vzdělaní, tím víc jste mimo realitu v některých věcech, což je paradoxní. Dost mě to překvapilo a mrzí. Protože jsem byl za mnoha lidmi, kteří jsou velmi chytří ve svém oboru a mají i tituly. Jakmile jsem začal mluvit o tomto, ihned jsem byl za blázna a já nechápal proč. Jak je to možné? Takoví vzdělání lidé. Ti by měli mít největší znalosti – ale vůbec ne. Protože ta konvenční věda vás tak zaplaví a vytlačí z hlavy veškeré alternativní postoje a pohledy, takže jste zaměřen čistě jenom na vědu, na to co se dá dokázat. A to co se nedá, to prostě není. Tady jsme pak narazili, takže se ten projekt podpůrné skupiny vůbec nespustil. Protože jsme nenašli nikoho, kdo by se tomu chtěl věnovat na normální úrovni, že by se jim nesmál. Oslovili jsme psychiatry, psychology, všechno dopadlo špatně. Akorát v esoterické komunitě je občas terapeut, který o těchto věcech ví, ale zase je obtížné ho pro tuto práci získat, protože je to práce dobrovolná – leda, že bych jim to dával já ze své kapsy. Ale pokud hledat, tak ne ve vědecké komunitě, ale v té esoterické – neuznávané. Kde občas najdete lidi, kteří tomu rozumí nebo chtějí pomoci, jako Dr. Foučková nebo Mgr. Procházková.“

12.1.6 Otázka 6.

Jste bývalým členem projektu Záře. Jak je to se Září nyní?

„Já jsem do Záře vstoupil v roce 1998 a to ten projekt běžel už asi 5 let. Odešel jsem v roce 2009. Co je ze Září nyní nevím a jsem rád. Když jsem hledal v těch 90. letech nějakou skupinu, chtěl jsem být členem, chtěl jsem zkoumat a chodit do terénu. Tak jsem záhy narazil pouze na Záři, kde jsem se stal členem. A přinesl jsem si sebou případy únosů do UFO a zkoumal je tam dál, ještě s kolegyní Simonou. Byl to takový prapodivný klub, který byl dost skeptický. Oni se vymezovali na sbírání dat od lidí a na statistiku. To byla jejich hlavní činnost. Moc se nejezdilo do terénu něco zkoumat, jenom výjimečně, ale spíš to byl sběr dat. Kdo co nahlásil, že viděl, tak se to zavedlo do databáze a udělalo se k tomu rozřazení jako A, B, C až něco, což označovalo věrohodnost případu a podobně. Totiž tenhle systém sběru dat, působí dost seriózně, věrohodně. A působí dojmem, že jde skutečně o skupinu, která se daným problémem zabývá. My jsme později začali zjišťovat, že Záře preferuje skeptické