Úvod

Únos do UFO, téma mé práce, kontroverzní, neobvyklé a mnohdy pro některé na hranici chápání. Obvykle bývá považováno za výmysl lidí nebo klasifikováno jako projev duševních onemocnění. Jen málokdo se však pozastaví nad otázkami, které doprovází toto téma. Ti, co se stanou oběťmi únosů, se setkají s posměchem a ignorací. Ti, co se únosy zabývají, se setkávají s posměchem a ignorací svých názorů, teorií i hypotéz. Důvodem je nedostatek důkazů – faktických důkazů. Jsou však potřeba? Není sociální realita a prožívání jedinců, kteří byli uneseni do UFO, dostatečným důkazem? Alarmující počet unesených a lékařská vyjádření, která vyvracejí možnosti duševních poruch či jiných příčin, nás vracejí opět k otázce: „jaké další důkazy jsou potřeba?“

Problematika UFO a syndrom únosů doprovází lidstvo od počátku. Přestože v České republice se může jednat prozatím o málo zdokumentovaný fenomén, neznamená to, že nestojí za pozornost. Některá fakta, týkající se syndromu únosu do UFO, lze vysvětlit a pochopit až v současnosti v souvislosti s vyspělou technologií přístupnou v dnešní době. Je to téma naší minulosti, přítomnosti a rozhodně budoucnosti.

Teoretická část popisuje takzvané čtyři druhy blízkého setkání, jakožto stupně syndromu únosu do UFO. Dále představuje teorie a hypotézy, které se snaží o vysvětlení syndromu únosů do UFO, včetně konkrétních kasuistických případů. A základní symptomy paranoidní schizofrenie.

Praktická část obsahuje rozhovor s bývalým členem projektu Záře. Pomocí kvantitativního výzkumu formou dotazníku se práce snaží poukázat na to, že širší společnost se o fenomén únosu do UFO nezajímá a proto není ani žádná následná sociální pomoc obětem těchto únosů. Vzhledem k počtu zdokumentovaných případů je projekt Záře kapacitně nedostačující. Kdy přijde ten spouštěč k akceptování problému a přijetí reality únosů? Co se musí odehrát v této málo zmapované oblasti, aby únosy do UFO byly společensky přijaté?

Práce se také zabývá otázkou sociální pomoci obětem. V případě, že se nejedná o duševní poruchu, proč oběti únosů končí v psychiatrických léčebnách pod vlivem uklidňujících či tišících léků? Existuje v České republice nějaká forma sociální pomoci? A jak pohlíží společnost na oběti únosů? Jsou pro společnost nebezpeční? Kam by se sami respondenti vydali pro radu a pomoc?