Admirál námořnictva dohlížel na 29 špiónů v nacistickém Německu a nastartoval tajný vesmírný program USA – informátor Tompkins stále důvěryhodnější
Admirál námořnictva dohlížel na 29 špiónů v nacistickém Německu a nastartoval tajný vesmírný program USA – informátor Tompkins stále důvěryhodnější
Kontradmirál Rico Botta byl za druhé světové války mimořádně vytíženým mužem. Kromě svých oficiálních denních námořních povinností jako „důstojník pro montáže a opravy“ na námořní letecké stanici v San Diegu vedl po večerech skrytý námořní program operující s 29 špióny, vklíněnými do nacisticko-německých nejvyspělejších leteckých programů, jež vyvíjely létající talíře na antigravitaci.
Podle penzionovaného leteckého inženýra Williama Tompkinse od roku 1942 do 1946 admirál Botta vykonával bez problémů své oficiální i skryté námořní povinnosti. Tento skrytý program se dozvěděl od námořních agentů (v hodnosti poručíků), že nacisté vyvinuli až 30 prototypů antigravitačního letounu, některé z nich byly schopny vesmírných letů.
Bylo povinností admirála Botty rozumět jak válce, tak poválečnému potenciálu nacistických vesmírných programů a rozšiřovat příslušné technické informace, získané od zvědů, směrem k nadřízeným v námořnictvu a také vybraným leteckým společnostem USA, expertním týmům a vládním laboratořím.
«
Tompkinsovou prací mělo být asistovat admirálu Bottovi tím, že fyzicky předával instruktážní balíčky, vytvořené v rámci skrytého programu, organizacím schopným technické expertizy, aby pochopily nacistické návrhy a prototypy, posoudily jejich proveditelnost a začlenily je do válečných snah, bude-li to možné.
Tompkins tak učinil přibližně 1200krát. Každého dne pozdě do noci vedl onen admirál sezení, kdy se vyslechla hlášení, a to s jedním anebo vícero přítomnými námořními kapitány a zároveň ještě s Tompkinsem a stenografem, kteří schůze zaznamenávali.
Po oficiálním konci druhé světové války pokračoval Botta ve své klíčové roli při nastartování tajného vesmírného programu, vedeného námořnictvem USA, a to naplňováním řady pozic – až do svého konečného „oficiálního“ přidělení ke vzdušnému zásobovacím centru námořnictva, Philadelphia, od 1950, dokud nešel v roce 1952 do penze.
Skrytý program admirála Botty byl poprvé uveřejněn v prosinci 2015 v Tompkinsově knize Selected by Extraterrestrials (tj. Vybrán mimozemšťany – kniha v angličtině).
«
Zde Tompkins uveřejňuje dokument odhalující jeho příkaz k misi jako rozšiřovače informací námořního leteckého výzkumu a vysvětluje tak, jak doručoval instruktážní balíčky různým leteckým organizacím.
Tompkins také uveřejnil dokument vydaný ministrem námořnictva Jamesem Forrestalem, který formálně ztvrdil program pořizování technologie, vedený admirálem Bottou uvnitř nově vytvořeného Úřadu pro výzkum a vynálezy 19. května 1945.
«
Mezi dalšími dokumenty, které zveřejnil, jsou dvě propustky podepsané admirálem Bottou, jež poskytují Tompkinsovi povolení odjet z námořního střediska se svými „instruktážními balíčky“.
«
Tyto dvě propustky potvrzují přímou úlohu admirála Botty na tomto skrytém námořním programu. Je to pádný důkaz toho, že Botta vedl krycí program na letecké námořní stanici v San Diegu, což se odehrávalo pod pověřením od ministra Forrestala, jak tvrdil Tompkins.
Potvrzení Bottovy role na tomto skrytém programu, popisovaném Tompkinsem, bylo až do nynějška těžko prokazatelné. Bottova osobní historie a odborné znalosti by bývaly zůstaly tajemstvím, avšak badatelé na Rense.com spojili své úsilí a nalezli jeho oficiální životopis.
Bottův životopis byl publikován na stránkách „Golden Eagles“, organizace zformované námořními piloty kdysi v roce 1956. Kupodivu byla Bottova biografie zpřístupněna až v březnu 2016, čtyři měsíce po vydání Tompkinsovy publikace Selected by Extraterrestrials (tj. Vybrán mimozemšťany) a tedy po veřejném identifikování admirála (Rico) Botty (chybně v knize uvedeném jako „Rick Obatta“).
Tato událost pět let poté, kdy se v roce 2011 objevily stránky Golden Eagles poprvé, je takovou podivnou náhodou a budí dojem „oficiálního povolení“ k uveřejnění Bottova životopisu do veřejné sféry.
Přes kuriózní načasování tohoto uveřejnění není zde žádný důvod k pochybnostem o přesnosti životopisných údajů Botty, jak je lze nalézt na stránkách Golden Eagles.
Vyhodnocování různých příkazů admirála Botty a jeho odborných znalostí zásadně pomůže při rozhodování o tom, zda byl, či nebyl schopen vést skrytý námořní špionážní program, jak to prohlašuje Tompkins, a zda samotné Tompkinsovo svědectví je věrohodné.
Jednou z prvních otázek o historii admirála Botty je jeho pozice u námořní letecké stanice v San Diegu, kam byl přidělen. Jeho oficiální pozice jakožto „důstojníka pro montáže a opravy“ by za normálních okolností byla zaplněna nějakým kapitánem.
Toto je potvrzeno i v citaci textu za jeho zásluhy – „Legie zásluh (Legion of Merit)“ – po druhé světové válce, za jeho působení v San Diegu:
Prezident Spojených států amerických má to potěšení představit Legii zásluh (Nespočet zásluh) kapitánu Ricu Bottovi z námořnictva Spojených států za mimořádné zásluhy při výkonu služby vládě Spojených států jako důstojník pro montáže a opravy na námořní letecké stanici v San Diegu, Kalifornie, od 31. prosince 1942 až po ukončení nepřátelských aktivit v srpnu 1945.
Po udělení Legie zásluh byl Botta 11. ledna 1946 ještě zpětně, retroaktivně povýšen do hodnosti kontradmirála, což se vztahovalo zpět až k datu 30. června 1943. Kongresní záznam se zmiňuje o zpětném povýšení z důvodu dočasné úlohy, což znamená, že jeho pozice jako „důstojníka pro montáže a opravy“ nabyla zodpovědností vlajkového důstojníka (tj. vyššího důstojníka).
«
Mohlo se stát, že jeho přechodné ustanovení admirálem vzniklo kvůli zodpovědnosti ve válce jakožto „důstojníka pro montáže a opravy“, jaká se významně rozšířila až za hranice normální úrovně velení, při zapojení do mírových operací. To je jistě názor historiků druhé světové války, jakým je Ken McCanliss, který zdůrazňuje, že Botta je na seznamu mezi „58 námořními vlajkovými důstojníky, kterým bylo dáno zpětně povýšení, odrážející jejich válečnou hodnost.“
Je rovněž možné, že jeho dočasná hodnost kontradmirála zde byla díky provádění dalších, jiných povinností, mimořádně důležitých pro námořnictvo, srovnatelných s hodností kontradmirála. A to je to, co naznačují ony dva Tompkinsovy dokumenty z května 1945, že jde o program získávání skrytých technologií, přímo podávající hlášení ministru Forrestalovi.
Podle Tompkinse Forrestal při zajišťování Bottova dočasného povýšení na kontradmirála přímo intervenoval, jelikož to bylo žádoucí pro tajný program, který Botta vedl. To by jistě mělo význam proto, aby Tompkinsovy instruktážní balíčky byly brány vážně, spíše pokud by pracoval pro kontradmirála než pro kapitána námořnictva, když je doručoval předním leteckým společnostem.
Kromě toho Bottova historie jako australského občana (emigroval do USA v roce 1908, když mu bylo 18 let), který neabsolvoval Námořní akademii USA, by pravděpodobně vytvořila dodatečné překážky pro postup do pozice vlajkového důstojníka.
Bottovo povýšení podporuje Tompkinsovo tvrzení, že kromě Bottových „denních“ povinností ten ještě prováděl i skryté povinnosti v noci – při vedení programu námořních zvědů v nacistickém Německu, což vyžadovalo, aby tomu velel vlajkový důstojník. Je třeba zdůraznit, že si Tompkins vybavuje, jak když začal pracovat pod Bottou v roce 1942, tak ten nosil uniformu admirála.
Nyní můžeme prozkoumat některé z dalších Bottových námořních úkolů, abychom posoudili, zda byl schopen vést skrytý špionážní program v Německu, aby se dozvěděl o jejich (Němců) leteckých tajemstvích.
Podle jeho životopisu pracoval Botta pro Úřad letectví po dvě údobí. Poprvé od 1921 do 1924 a podruhé od 1937 do 1942. Během svého druhého působení pracoval v Inženýrské divizi odvětví materiálu (Engineering Division Material Branch) a později byl šéfem Sekce pro konstrukci elektráren (Power Plant Design Section).
Zde je to, co je známo o Úřadu letectví (Bureau of Aeronautice) z Wikipedia:
Úřad letectví (BuAer) byla organizace amerického námořnictva (U.S. Navy), materiálně podporující námořní letectví (aviatiku) od roku 1921 do 1959. Tento úřad měl „povědomí“ (ve smyslu zodpovědnost) za konstrukci, pořizování a podporu námořního letectví a s tím spojených systémů.
Tyto dva úkoly potvrzují, že v roce 1942 admirál Botta měl téměř devítiroční zkušenost v různých oblastech spojených s leteckým inženýrstvím, konstrukcí a dodáváním/zdroji elektřiny. To přispělo k jeho postupu v rámci jeho „nevídaných a vynikajících znalostí“, jak se popisuje v citaci z jeho „Legie zásluh“:
Kapitán Botta je díky svým nevídaným a skvělým technickým znalostem a zkušenostem, velkým administrativním schopnostem a neustálé oddanosti službě pověřen ministerstvem, aby plnil neustále rostoucí požadavky velitelství vzdušné flotily pro bojové letouny nejnovějšího typu a s nejnovějšími nainstalovanými změnami v bojové dovednosti.
Tato citace je v souladu s tím, co tvrdí Tompkins o tom, že Botta dělal u námořní letecké stanice se skrytými zvědy v nacistickém Německu. Zmiňuje se, že se Botta dozvídal o „nejnovějších typech“ bojových letounů a změnách k vylepšení bojové připravenosti pro námořní letectvo USA.
V důsledku toho, pokud by námořnictvo bývalo mělo zvědy vklíněné v nacistickém Německu, pak by admirál Botta byl ideální volbou, jako někdo, kdo by je mohl vyslechnout, adekvátně posoudit technická data a předat podstatné informace vybraným leteckým společnostem a expertním týmům pro budoucí studium a vývoj, jak Tompkins tvrdí.
Kariéra admirála Botty po druhé světové válce jej vysadila do pozic, které byly přímo zapojeny do studia antigravitační technologie, která by mohla pomoci nastartovat vesmírný program námořnictva USA.
Jedním z námořních center, o němž Tompkins říká, že tam předával ony instruktážní balíčky za války, bylo Námořní centrum leteckého zásobování (Naval Air Material Center/NAMC), Philadelphia, Pensylvánie. NAMC bylo umístěno v námořních loděnicích Philadelphia (Philadelphia Naval Shipyard) a za druhé světové války bylo zodpovědné za vývoj nových leteckých technologií.
Dne 1. července 1950 se Botta stal velitelem NAMC, což naznačuje, že pomáhal i s vývojem experimentálních leteckých technologií, zvláště s ohledem na technologii antigravitace.
Zde je to, co bylo veřejně známo o experimentálních leteckých projektech u NAMC v roce 1944:
«
Když admirál Botta převzal velení NAMC dne 1. července 1950, byl velitelem střediska, které bylo schopné řídit až 1000 experimentálních leteckých projektů. Nejenže je toto silným potvrzením, že Botta měl znalosti potřebné k vedení skrytého programu s 29 operativci, vklíněnými v nacistickém Německu, týkajícího se tajných vesmírných programů, ale rovněž toho, že pokračoval v práci na takovýchto projektech až do 50. let.
Proto souhlasím s posouzením majora George Filera [penzionovaný letec] o významu Bottových poválečných úkolů:
„Jeho [Bottovo] vedení pravděpodobně pomohlo námořnictvu řídit vývoj disku a vesmírných lodí.“
Tompkins tvrdí, že zatímco sám byl zaměstnán u expertního týmu Vyspělých konstrukcí u Douglas Aircraft Company od roku 1951 do 1961, pracoval na nevyžádaných/neobjednaných návrzích na kilometry dlouhou antigravitační loď, zasílaných námořnictvu USA. To naznačuje, že Tompkinsovy návrhy byly posuzovány a vyvíjeny přinejmenším až do roku 1952, tedy v NAMC, vedeném jeho bývalým šéfem admirálem Bottou.
Přehled odborných znalostí admirála Botty, jeho zkušeností a vojenských velení, to ukazuje, že je možné, aby řídil skrytou operaci námořnictva z námořní letecké stanice v San Diegu od roku 1942 do 1946, jak tvrdí Tompkins. Kromě toho Bottova poválečná umístění naznačují, že pokračoval v práci na leteckých projektech námořnictva spojených s antigravitačním letounem, který prvně vyvinuli v nacistickém Německu.
Lze oprávněně dojít k závěru, že nejenže admirál Botta řídil tajný špionážní program za druhé světové války s tím, že se dozvídal o nacistických úspěších ve vývoji antigravitačního kosmického letounu, ale také sehrál vedoucí úlohu při vývoji podobného letounu pro námořnictvo USA.
V důsledku toho přezkoumání historie admirála Botty podporuje Tompkinsova tvrzení, že on (Tompkins) byl přímo zapojen do skrytého špionážního programu námořnictva, přičemž se dozvídal o tajemstvích antigravitace nacistického Německa a předával je vyšším důstojníkům a předním leteckým společnostem pro vývoj tajného vesmírného programu, řízeného námořnictvem USA.
© Michael E. Salla, Ph.D. – 8. července 2016
«
Překlad: Karel Rašín – 20. července 2016; dokorekce: Dana Rašínová; Exopolitika.cz
Více zde:
«
Více o zmiňovaném Jamesi V. Forrestalovi, ministru námořnictva a posléze ministru obrany USA, v angličtině zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/James_Forrestal
«
Informátor z USA, Milton William Cooper, obvinil ve svých textech z vraždy/smrti ministra Forrestala ze dne 22. května 1949 CIA, a to z důvodu, že ministr obrany USA Forrestal začal hovořit o mimozemských bytostech veřejně a v této věci i začal navazovat jednání s vedoucími osobnostmi různých politických stran v USA – viz brožura v češtině „Mimozemšťané v pozadí vlády USA“ – STAR, (1993), strana 9, kapitola Mimozemšťan na Zemi:
http://www.databazeknih.cz/knihy/mimozemstane-v-pozadi-vlady-usa-36786
1 Komentář
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Zdravím kolegy a příznivce exopolitiky,
dovoluji si Vás upozornit, že informace, historická fakta a zájmy Tajné společnosti VRILL včetně Nacistických UFO jsou v současne době hojně prezentovány i na sociální síti Facebook- https://www.facebook.com/Pleiades-123536977687559/