Brexit – Británie vyzývá skrytou Čtvrtou říši a její tajný vesmírný program – Původ EU
Brexit – Británie vyzývá skrytou Čtvrtou říši a její tajný vesmírný program – Původ EU
V období od 17. června 1940 do 22. června 1941 zůstala Velká Británie sama proti nacistické Třetí říši, která bombardovala evropskou pevninu a vytvořila výhodnou alianci se Sovětským svazem, kdy bylo Polsko rozděleno na kusy. Nyní, o 75 let později, s rozhodnutím ze 23. června odejít z Evropské unie, vydala Velká Británie jasnou výzvu skryté „Čtvrté říši“, tajně zbudované odtrženou nacistickou skupinou v Jižní Americe a Antarktidě, která za druhé světové války vytvořila vyspělý vesmírný program a později uplatňovala stále silnější skrytý vliv na Evropskou unii.
Kořeny infiltrace Evropské unie a jejích předchůdců odtrženými nacistickými skupinami po druhé světové válce můžeme vystopovat až k rozhodnutí, přijatém Führerovým zástupcem Martinem Bormannem 10. srpna 1944, brzy po vylodění spojeneckých armád v Normandii. Bormann tajně svolal přední německé průmyslníky a řekl jim, že válka je ztracena.
Americký vojenský zpravodajský dokument s názvem „Red House Report (Zpráva červeného domu)“ s datem 7. listopadu 1944 popisuje, jak bylo německým průmyslníkům řečeno, aby evakuovali veškerá dostupná aktíva do neutrálních zemí – za použití tisíců krycích společností, určených ke skrytí masivního toku nacistického kapitálu a průmyslových zdrojů.
Podle Paula Manninga, autora knihy Martin Bormann: Nazi in Exile (Martin Bormann: nacista v exilu), byl zdrojem tajných řádů Bormann, jehož vliv nad nacistickou stranou stále rostl, protože Hitler se stával zvýšenou měrou sklíčený z bezprostřední porážky.
Bormann se výslovně vyjádřil, že finanční aktiva, vysílaná z Německa, by se následně použila ke zbudování Čtvrté říše skrytými ekonomickými prostředky, což tlumočil skrze svého vyslance Dr. Scheida:
„Od této chvíle si musí německý průmysl uvědomit, že válku nelze vyhrát a že se musí podstoupit kroky v rámci příprav na poválečnou komerční kampaň. Každý průmyslník musí navázat kontakty a spojenectví se zahraničními firmami, ale musí to být provedeno individuálně a aniž by to vzbudilo podezření. Kromě toho by měl být položen základ co se týče finanční roviny, aby bylo možno si po válce zapůjčovat značné finanční částky ze zahraničí.“
Zpráva pokračuje a popisuje Bormannův plán na nouzové řešení nového německého impéria, Čtvrtou říši:
„Bylo uvedeno, že nacistická strana informovala průmyslníky, že válka je prakticky prohraná, ale že bude pokračovat dokud se neobdrží záruka pro sjednocené Německo. Němečtí průmyslníci musí, tak bylo řečeno, skrze svůj export zvýšit sílu Německa. Musí se také sami připravit financovat nacistickou stranu, která bude nucena odejít do podzemí jako Makisté (in Gebirgaverteidigungastellen gehen – odejít dělat obranu do hor). Od této chvíle by vláda alokovala velké sumy směrem k průmyslníkům tak, aby každý mohl zavést bezpečný poválečný fond v zahraničních zemích. Stávající finanční rezervy v cizích zemích musí být dány k dispozici Straně, tak, aby mohla být po porážce vytvořena silná německá říše.“
Co dalo významnou sílu ke skrytému projektu vytvoření Čtvrté říše ekonomickými prostředky, tím byl tajný vesmírný program, zbudovaný v Antarktidě za druhé světové války.
Jistý počet hodnověrných informátorů vyšel na veřejnost, aby popsali výstavbu nacistického tajného vesmírného programu v Antarktidě, který dosáhl neuvěřitelného úspěchu při spuštění mise na Měsíc, Mars a kamkoli do hlubokého vesmíru, i když se mezitím na kontinentální Evropě vyskytovaly ozbrojené střety.
Mnohé z těchto výpovědí informátorů jsou podrobně popsány v knize Insiders Reveal Secret Space Programs and Extraterrestrial Alliances/Odhalení zasvěcenců – Tajné vesmírné programy a mimozemské aliance (2015). Od doby jejího vydání se objevil další svědek, William Tompkins, který popsal svou účast na skrytém programu námořnictva USA, na programu proniknout do přísně tajných nacistických leteckých programů za druhé světové války, zjistit, co dělali v Antarktidě – a roznést tyto informace expertním týmům a průmyslu v USA.
Aby utvrdil své neuvěřitelné svědectví, Tompkins dodal i dokumenty. Kromě toho dva námořní důstojníci v penzi vyšli na veřejnost, aby potvrdili jeho kvalifikaci, týkající se „zvláštních projektů“, které Tompkins mezi lety 1985 až 1999 řídil a jež zahrnovaly vyspělé letecké technologie, jak nacistických tak amerických tajných vesmírných programů, což si osvojil během své kariéry ve vesmírném průmyslu a skryté námořní službě.
Tompkinsovo svědectví potvrzuje, že tajný nacistický vesmírný program ukrytý v Antarktidě „odpaloval nazpět“ po sobě jdoucí pokusy Británie a USA vymýtit nacistické podzemní základny jak v Antarktidě, tak v Jižní Americe. Operace admirála Byrda „Highjump“ 1946/47 byla tou nejpublikovanější snahou, ale Británie také představila své vlastní neúspěšné pokusy za použití speciálních sil v Antarktidě v létě 1945/46.
Rokem 1952 se tajný nacistický program se sídlem na Antarktidě vyvinul do takové míry, že nyní mohli provádět přelety nad velkými městy USA, včetně Washingtonu, D.C., aby zatlačili na Trumanovu a Eisenhowerovu administrativu směrem k jednání o dohodě.
Základní postavou jednání o této tajné smlouvě byl tenkrát šéf CIA, Allen Dulles, který vedl tajné operace. V roce 1950 byl rekrutován ředitelem CIA, v té době jím byl generál Walter Bedell Smith, aby se stal zástupcem ředitele pro plánování a zástupcem ředitele CIA – na druhém místě po samotném Smithovi. Dulles byl povýšen na ředitele CIA v únoru 1953 na základě odchodu Smithe do penze.
Za druhé světové války byl Dulles vedoucím Úřadu strategických služeb (Office of Strategic Services) se sídlem ve švýcarském Bernu a specializoval se na formování tajných dohod s důstojníky nacistického Německa, kde vyjednával zastavení vojenských bojových akcí. Nejznámější z těchto tajných vyjednávání je „Operace Sunrise“, při kterém Dulles vyjednával s generálem SS Karlem Wolfem o kapitulaci německého vojska v Itálii.
Co není známo, tím je Dullesovo zapojení do celé řady tajných dohod se souhlasem britské vojenské zpravodajské služby (MI6), které dovolily prominentním nacistickým důstojníkům, jako byl Adolf Hitler, Martin Bormann apod. – odejít z Evropy a najít si útočiště v Jižní Americe. Kniha Harryho Coopera Hitler in Argentina poskytuje rozsáhlé důkazy, že jak Hitler tak Bormann vskutku uprchli do Argentiny. Výměnou nacisté usnadnili proces, kterým byly některé z jejich vědeckých poznatků a technologií v Evropě předány Američanům a Britům.
Překvapivě, Dulles sám naznačil pravdivost takovýchto tvrzení Paulu Manningovi, co se týče jeho výzkumu pro knihu Martin Bormann: nacista v exilu. Ve svém poděkování Manning napsal o své osobní schůzce s Dullesem před jeho smrtí v roce 1969:
„Allenu W. Dullesovi za jeho povzbuzení a ujištění, že jsem byl ‚na správné cestě a měl bych to dělat dál‘ poté, když přečetl moje německé výzkumné poznámky při přípravě na tuto knihu, během odpoledne, kdy jsme mluvili v jeho domě na ulici Q Street ve Washingtonu, D.C.“
Získání 1500 nacistických vědců pro USA po druhé světové válce v rámci Operace/Projektu Paperclip a podobné přemístění nacistických vědců do Británie, to bylo jen jedním pouhým aspektem tajných dohod, vyjednaných s nacisty Dullesem a ostatními.
Čeho si však byly americké a britské zpravodajské komunity vědomy, tím bylo, že nejvyspělejší nacistické zbraně, vědecké poznatky a vesmírné projekty byly ukryty na Antarktidě a nespadaly do oblasti tajných dohod, vypracovaných Dullesem a britskou zpravodajskou službou s nacistickými důstojníky v Evropě.
V roce 1951 šest evropských států sestavilo Evropské důlní a ocelářské společenství/European Coal and Steel Community (ECSC), s cílem podporovat volný obchod a zabránit budoucí válce v Evropě. ECSC by poskytlo ideální platformu pro nacisty, tajně začínající s budováním Čtvrté říše skrze ekonomické prostředky tak, jak plánoval Bormann v roce 1944.
Nacistický kapitál by nyní mohl být strategicky přesunován, aby přebíral společnosti, a to jak v USA, tak v Evropě, což by skrytě znovu vzkřísilo nacistický vliv. Podle Tompkinse toto se týkalo zejména amerického leteckého průmyslu, kde byly nacistické vědecké poznatky vysoce ceněny Vojensko-průmyslovým komplexem.
Tompkins mně soukromě potvrdil, že některým vědcům z Projektu Paperclip bylo dovoleno tajně cestovat do Antarktidy, aby se dozvěděli více o nejnovějších technologiích odtrženého německého vesmírného programu. Řekl, že zpravodajská komunita USA doufala, že vědci z Projektu Paperclip se naučí věci, které by pomohly americkému vesmírnému programu se vzpamatovat. Místo toho vědci z Projektu Paperclip pomáhali odtrženým nacistickým skupinám sabotovat a zpomalit americké snahy, které začaly na konci 40. let.
Na začátku 50. let, když byl Tompkins zaměstnám u Douglas Aircraft Company, začal navrhovat kilometr dlouhou vesmírnou loď pro budoucí vesmírný program amerického námořnictva.
Dulles a CIA si byli nápomocní při vytváření skupiny Bilderberg, jejíž první setkání se konalo v květnu 1954. Byl by to důležitý nástroj pro povzbuzení vývoje evropského super-státu, který by byl postupně infiltrován a nakonec převzat skrytou Čtvrtou říší.
Evropská unie byla konstituována tak, aby akumulovala moc do rukou anonymních byrokratů, kteří se řídí diktátem vedoucích evropských průmyslníků, již jsou stále více ovlivňováni nacistickými zájmy spojenými se Čtvrtou říší. Této koncentrace moci bylo dosaženo prostřednictvím Evropské komise, která zahrnuje jednoho zástupce z každého členského státu – v současné době 28.
Internetové stránky Evropské komise popisují tuto komisi jako „výkonné těleso EU“, jehož hlavní úlohou má být „navrhovat právní předpisy“ a „prosazovat evropské právo“. Parlament EU, jediná skutečná demokratická instituce v Evropské unii, je popisován jako „spolu-zákonodárce“ s pravomocí přijmout nebo odmítnout navrhované zákony.
Kdo tedy navrhuje plány komisařů EU na nové zákony? Robito Chapwin, píšící pro populární internetové stránky Collective Evolution, poskytuje překvapivou odpověď:
„Pocházejí od Evropského kulatého stolu průmyslníků/The European Round Table of Industrialists (ERT). ERT se skládá ‚asi z 50 vedoucích pracovníků a předsedů hlavních multinárodních (nadnárodních) společností‘ a ERT byl sestaven s výslovným zaměřením, aby formoval a prohluboval integraci EU.“
Chapwinova odpověď je podpořena tím, co víme o zprávě Red House Report, v níž Bormann vysloveně zmiňuje německé průmyslníky jako mechanismus, kterým by byla po druhé světové válce zbudována skrytá Čtvrtá říše.
Je příznačné, že v roce 1983 výkonný ředitel společnosti Volvo, Pehr Gyllenhammar, inicioval vznik Evropského kulatého stolu průmyslníků. Společnost Volvo a její kontroloři byli identifikováni Dr. Stevenem Greerem, vedoucím Projektu Odhalení (UFO Disclosure Project), jako součást stínového mezinárodního systému, řídícího otázky pokročilé technologie, zahrnující mimozemský život a tajné vesmírné programy.
Zde je uvítací zpráva Evropského kulatého stolu průmyslníků/The European Round Table of Industrialists (ERT) od jejich současného předsedy Benoîta Potiera:
„Evropský kulatý stůl průmyslníků (ERT) je jakési fórum, sdružující kolem 50 vedoucích pracovníků a předsedů hlavních nadnárodních společností evropského původu, pokrývající široký okruh průmyslových a technologických sektorů. Členové společností ERT jsou z velké většiny situováni po celé Evropě, se společným příjmem přesahujícím 2,135 miliard €, udržujících v regionech 6,8 milionů pracovních pozic. Investují každoročně více než 55 miliard € na R&D (výzkum a vývoj), převážně v Evropě.“
Tudíž Evropská unie byla spíše navržena proto, aby koncentrovala moc skrytých byrokratů než jako parlamentární instituce, vytvořená, aby zastupovala vůli evropské populace.
Z tohoto důvodu se Evropský parlament stal přinejlepším loutkovým parlamentem přikyvovačů, schvalujících rozhodnutí přijatá byrokraty EU, dosazených k moci za pomoci utváření dohod v zákulisí. Evropský parlament se stal ve věci zastupování vůle Evropanů šarádou, ovšem beztak byl vychvalován jako ukázkový model pro regionální integraci v jiných oblastech světa.
Nakonec by měla být představena budoucí Světová unie, představující parlament a vládnoucí instituce podle vzoru EU, zvěstující poslední fázi skrytého plánu na „globální“ Čtvrtou říši.
Rozhodnutím Británie ukončit svou účast v Evropské unii končí fikce, že EU opravdu zastupuje vůli evropské populace. Navíc Brexit představuje zásadní nezdar skrytého plánu zbudovat globální Čtvrtou říši, přičemž by měl být Evropské unii nabídnut jako životaschopný plán model „Světové unie“.
Mělo by být bez pochyb jasné, že Brexit představuje hlavní výzvu skryté Čtvrté říši, která má svůj vlastní tajný vesmírný program, významná průmyslová aktiva, rozšiřující se po celém světě a své dlouhodobé plány na globální nadvládu skrze skryté ekonomické prostředky.
Nezdá se být jako náhoda, že celoroční politický proces, jenž vyústil v navrhované referendum a Brexit, se objevil zhruba ve stejnou dobu, kdy byla údajně rozpoutána vesmírná válka proti Čtvrté říši a jejím spojencům v Antarktidě a v hlubokém vesmíru. Jsou-li tyto zprávy pravdivé, jak naznačuje dopis z 26. května od prezidenta Baracka Obamy Kongresu USA, pak může Británie ještě jednou, jako to udělala již před 75 lety, ukazovat cestu při konfrontaci s ožívající nacistickou Říší jakožto globální hrozbou.
© Michael E. Salla, Ph.D. – 27. června 2016
Překlad: Karel Rašín – 8. července 2016; dokorekce: Dana Rašínová; Exopolitika.cz
Více zde:
http://exopolitics.org/brexit-britain-challenges-covert-fourth-reich-its-secret-space-program/
https://glwdocuments.wordpress.com/1944/11/27/the-red-house-report-07-nov-1944/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Invaze_do_Polska_(1939)
Video o parazitních úřednících EU a o Brexitu zde:
Žadný komentář
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
K výše uvedenému článku můžete napsat komentář. (Tato funkce je aktivní pouze pro registrované návštěvníky portálu.)
Napiště svůj komentář