BUNDESTAG MUSÍ OTEVŘÍT AKTA UFO – strašlivé soudní martyrium – poučení pro ČR

BUNDESTAG MUSÍ OTEVŘÍT AKTA UFO – strašlivé soudní martyrium – poučení pro ČR

Dne 20. června 2015 proběhl v německém Bundestagu (Německý spolkový sněm/Parlament) boj za zpřístupnění spisů UFO, zadržovaných německou vládou. Jak se zdá, tak tato snaha přinesla své ovoce.

Bundestag již nesmí nadále zadržovat spisy UFO. Rozhodl Spolkový federální administrativní soud.

Uplynulo pět let a administrativou německého Bundestagu bylo vyplýtváno tisíce eur daňových poplatníků a zaměstnanců německé justice. Ale nakonec bylo vše zbytečné. Veškerá vyšetřování UFO výzvědnou službou německého Spolkového sněmu, stejně jako vše ostatní z této organizace, musí být uvolněno podle zákona o svobodě informací. Tečka.

Rádi bychom viděli různé zástupce Bundestagu. Tvrdili, že členové výzvědné služby jsou vyloučeni ze zákona o svobodě informací. Navíc předložili platná autorská práva a dokonce v tom viděli i nebezpečí pro svobodný mandát výkonu Parlamentu. Poslanecká sněmovna – tedy takový byl nejnovější trik právníků Bundestagu před Spolkovým správním sněmem – se bála tlaku veřejnosti a vlastně i vydání příkazu ze strachu z komentářů konkurenčních poslanců, anebo bdělejších občanů.

Je dobře, že soudci 7. senátu to viděli jinak.

«

Proces Spolkového správního soudu, dne 25. června 2015:

Zahájení předsedajícího:

Jde o materiální právo: 2 otázky
Pokud byla výzvědná služba podřízena zákonu o svobodě informací a předpokládejme, že tomu tak je, je to v rozporu s ochranou duševního vlastnictví?

1) Pokud by to bylo věcně použitelné. Pokud tyto aktivity nejsou parlamentní, nespadá to do kompetencí zákona o svobodě informací.

Co jsou parlamentní aktivity? Nejen legislativní činnost, nýbrž i specifické úkoly parlamentu. Komunikace s jinými parlamenty, atd.

Úlohy výzvědné služby (VS): Podle příručky výzvědná služba podporuje poslance. Rozhraní parlamentních aktivit, připravovaných členy administrativy Spolkového sněmu. Jedna, nebo druhá strana se musí střetnout. Ústavní soud v Berlíně říká: správní činnost. Vrchní správní soud říká, že se jedná o parlamentní činnost. Proto musíme rozhodnout.

VSS se především odvolává na vznik zákona o svobodě informací. Je především kladen důraz na dopis ředitele Bundestagu. Vládní strany předložily návrh, ve kterém je popsáno ohraničení mezi Parlamentem a Správou. Potom dopis ředitele s jeho názorem – Práce VS spadá do parlamentní činnosti. Řekl, že by bylo pěkné, kdyby to tak uvedl každý výbor.

Vedoucí výboru pro vnitřní záležitosti provedl změnu vlastních bodů a k oběma ostatním bodům se nevyjádřil. VSS uvádí, že se jedná o výmluvné mlčení. Kdyby byl proti, museli bychom předpokládat, že souhlasí. Může, ale nemusí to tak být. Nelze si představit jiný scénář? Ředitel Bundestagu jen řekl: ,,Vidíme-li to tak, potom si musíme každý bod výboru pro vnitřní záležitosti skutečně nechat projít hlavou. Copak někdo, kdo není zapojen do legislativního procesu, musí skákat přes každý špalíček? Pak máme pochybnosti! A nezdá se, že by nás historie podporovala.“

2) Nejdůležitějším argumentem je funkce Výzvědné služby. Vrchní správní soud řekl, že mandátová činnost poslanců není předmětem informací. To je zcela jistě parlamentní práce. Objektivní a neutrální informace jsou na základě parlamentní činnosti. Základem toho je zdržování. Jsou-li aktivity mandátu chráněny, musí být chráněn i jejich základ. Je tomu skutečně tak? Jak přesvědčivý je tento závěr? Co dělá výzvědná služba? Má sestavovat a zpracovávat informace. To je to, co je nejdříve neutrální. Typický specifický mandát začne platit až tehdy, jakmile poslanci informace obdrží. Potom začíná specifický mandát. Vlastní sestavování informací je něco, co obvykle Administrativa dělá také. Něco zcela neutrálního. A proto ještě nevidíme důvod. A proč bychom ho vidět měli? Co se děje v Bundestagu, kde je ochrana? Ptáme se na přípravu. Bude svoboda mandátu ohrožena? Jsme si celkem jisti, že Bundestag nemusí říkat, KDO o informace o Výzvědné službě požádal. Za tímto účelem ani není touha po informacích namířena. Žalobci chtějí mít kompletní zpracování, takže také nechtějí ohrozit nezávislost svobodného mandátu, jak se domníváme.

Žádost o vyjádření Bundestagu

Právní zástupce Bundestagu:

Vážená paní předsedkyně, chceme začít s druhým bodem. Chceme se zeptat na potřebu ochrany poslanců v oblasti spolupráce. Plně souhlasíme, že poslanecký mandát se netýká jen poslaneckých výborů a předpisů, ale poslanci by se také měli podílet na politickém rozhodování také mimo Parlament. Musí se postavit k mnoha problémům. Odstavec paragrafu 38 je velmi překračován. Přesahuje i rozsah Parlamentu. V rámci svobodného výkonu mandátu je zde svobodné vytváření názorů, a to je omezeno kvůli legitimitě veřejnosti. Je nezbytné klást otázky bez toho, aby mohlo dojít k jejich ospravedlnění. Mandát musí být oproštěn od veřejného tlaku na ospravedlnění otázek na Výzvědné služby. Nutný je i vstup neuvědomělých poslanců. Neměli by se bát klást otázky, které odhalí jejich nevědomost. Ochrana není omezena jen na členy parlamentu.

Dovolte mi jednu paralelu: Chceme vyšetřovat činnosti, které jsou chráněny. Přirovnal bych to ke všem druhům rozdílností. 5. odstavec, věta druhá, o ochraně poslaneckého mandátu. Oba způsoby ochrany jsou závislé na získávání informací a jsou tak chráněny. K redakční práci patří také rešerše, tj. přípravné řízení. Vše podléhá extrémnímu stupni ochrany. Podle požadavků zákona o svobodě informací a paragrafu 55 je také veřejnoprávní rozhlas proti soukromému rozhlasu a novinářům. Přesně tak, stejně jako žurnalisty, je důležité chránit i jejich rešerše. Je tedy nezbytné, aby byla stejně tak chráněna i činnost poslaneckého výboru, a aby se jeho členové nemuseli omlouvat, protože deník BILD by to mohl kvůli zákonu o svobodě informací požadovat.

Proto chceme záruku ochrany podle článku 38 o Správě Bundestagu a chceme si tedy celý postup promyslet. Musíte se podívat, jak poslance procedurálně ochránit. Je samo sebou, že nechrání před očekávaným zneužitím. Je možné prověřit ověřovací metodou ve výzkumné službě, zda toto také souvisí s mandátem a jestli nejsou překročeny hranice v jeho rámci.

Právní zástupce Bundestagu:

Historie vzniku zákona o svobodě informací. Z našeho pohledu to není tak jasné, jak si představujete, paní předsedkyně. Ředitel Bundestagu v dopise poprosil o vyjádření prostřednictvím výboru. Právě to je náš názor na konání v něm. Tam také dopis přesně přišel. Oba objasňující body tam byly také uvedeny. Je zvláštní, že tam obsah dopisu došel, takže na poradě výboru byl předložen. Podle mého názoru to nemůže být pochopeno jinak než jako žádost ředitele o vysvětlení. Mimoto byl dopis také předložen na vnitřním výboru.

To je také jasný pokyn pro výmluvné mlčení zákonodárce. A ještě třetí bod. Vnitřní výbor opět dá na výsledky porady. První právní zástupce Bundestagu říká, že s tím také souhlasí. To pro mě znamená, že také souhlasíme s oběma body. Když se na to podíváme věcně, je náš závěr jasný. A to, že vnitřní výbor neupustí od svých stanov, tedy nemá k tomu co dodat. Je nutné požádat o stanovisko v rámci stanov výboru. Stejně tak to bylo konzultováno i s mnoha dalšími výbory. Vzhledem k tomu, že vnitřní výbor vzal v úvahu plán jednacího řádu, nemyslím si, že řízení bude ukončeno, anebo přerušeno, protože nechtěl upustit od dopisu ředitele, jenž se týkal obsahu. To se v tomto případě jasně stalo.

Ještě jeden bod. Uvedla jste, paní předsedkyně, že konkrétní mandát vzniká pouze tehdy, kdy již mají poslanci informace a pracují s nimi. To skutečně znemožňuje vytvoření provedení individuálních požadavků poslanců. Konají se konzultace s poslanci, atd. Nejedná se o abstraktní neutrální výkon, nýbrž o to, že každému poslanci je upraven na míru. Chce to zodpovědnost, kterou v tomto jednání máme, zřetelně formulovat. Není už více možné klást otázky pro ochranu vlastní politické činnosti, napomáháme nebezpečí oportunismu a méně kriticky pracujícím poslancům. V této situaci se musí vytvořit podklad pro okruh informací. Otázka, k čemu nám to bude, je již předmětem procesu a vyžaduje výraznou ochranu Paragrafu 38.

Právní zástupce lidu:

Zaprvé ke vzniku. Kolega apeloval na zodpovědnost. Já také, ale v jiném směru. Posouváme se na velmi tenký led. Všichni víme, že zákon také nestojí na motivaci k našim otázkám. Je povinností Bundestagu určit, co je ustanoveno v jeho zdůvodnění. Tam nestojí nic. Ale když se přiblížíme k parlamentní konzultaci ve 3. odstavci, najednou nastává mlčení, ačkoliv se nic neřeklo. Proto chceme uskutečnit rozpravu. Jednání také shodíme, jak právníci. Proč mlčeli a co si o tom máme myslet? To je ochrana poslanců tak důležitá? Odpověď je taková, že nechceme vyložit něco tak jasného, jako je mlčení tak důležitého výboru. Snad to tak bylo, možná ne.

K druhému bodu. Pane kolego Leere. To není jádro věci. Žalobce nechce vědět, jaký poslanec byl požádán o zpracování návrhu, nýbrž o to, kteří poslanci to sami udělali. Taková situace, že by svoboda mandátu byla ohrožena, podle mě není. Jádro problému je zde: Počítá nějaké vědecké pojednání s parlamentní oblastí? Nejsou vědečtí pracovníci. Oni učiní nějaké neutrální vědecké pojednání a je úplně jedno, který poslanec je předloží. A někdo, kdo je neutrální, vám na otázky odpoví přesně stejně – a to tak, že nemůže obstarat neutrální informace na půdě parlamentu. To by u jiných informačních zdrojů, jako jsou mail, telefon, atd. tak nebylo.

Právní zástupce ufologů:

Kolega právník podotkl, že se pohybujeme na tenkém ledě, a to by mohlo být průlomové. Nemůže jít o to, co si zákonodárci vlastně myslí, ale o to, o co se řádně zajímáme a jsme zajedno v tom, že to není řádně stanoveno. Paragraf 38 a stejně tak kolegové trvají na ochraně poslanců. Ale nám nejde o jména poslanců. Chceme velmi osobní přístup. Z toho někdo chce zastávat názor, ale ne vyvozovat jakékoliv závěry o poslancích. To zpětně vytváří obraz o slabých poslancích, kteří zajisté mají i jiné zdroje informací. Srovnání s tiskem není podle Redeckera přínosné. Výzvědné služby si nemohou činit nárok.

Předsedkyně:

Kolegové na lavici slyšeli jste všechno? Nyní již prosím nerozebírejte vznik zákona o svobodě informací. Už jsme k tomu napsali dost, ačkoliv máme vše přečtené.

Dr. Heine (Bundestag):

Výzvědná služba je prodloužená ruka poslanců. Není náš nápad, co píšeme, nýbrž poslanců, kteří tak rozhodli. Proto je to individuální. Když se někdo ze své minoritní pozice na něco zeptá, a když jsou známy tyto kontexty, je to pro ostatní poslance a koaličního předsedu srozumitelnější. Může se velmi snadno zjistit, kdo se zeptal. Proto je pro poslance důležité, aby se mohli informovat bez ohledu na koalici. Naše zpracování máme v nákladu přesně jednoho výtisku. Poslanci rozhodli, že se to tak udělá. To je jejich rozhodnutí, ne naše.

Redeker (Bundestag):

I když k tomu v jednom samotném konkrétním případě nedojde, může se přiřadit práce určitého poslance, což je lehce možné. A i tam je potřeba ochrany. Poslanci také chtějí, aby se téma, o kterém jednají, vůbec nedostalo na veřejnost. O tématu, o kterém se bude jednat, si chtějí rozhodovat sami. To se shoduje i s článkem 38, že existují témata, která by se neměla dostat na veřejnost. Tuto svobodu budete omezovat. V budoucnu budou muset poslanci přemýšlet nad tím, zda bude spolupráce na určitém tématu vůbec žádaná, protože budou muset počítat s tím, že se dostanou na veřejnost. A to i tehdy, když se předpokládá, že je téma abstraktní. Budeme muset být připraveni na to, že ochrana článku 38. bude oslabena.

Dr. Hertel (lid):

Při nejlepší vůli nemohu zjistit, jaká témata zde poslanci poskytují. Odstavec 5 informačního letáku popisuje, jak tyto zprávy předávat dál. V odstavci 5,2 stojí, že o předávání informací rozhoduje předseda výzvědné služby. Takže to není tak, že rozhodují poslanci, nýbrž Výzkumná služba. A když tyto spisy bude dál psát Výzkumná služba, potom také nebude žádný důvod, proč by je veřejnost nesměla vidět.

Právní zástupce Bundestagu:

Je tu možnost, že třetina spisů bude předána, když 1. poslanec rozhodne o tom, kterých spisů se to týká. Podstata rozhodnutí je v tom, že o spisech bude rozhodovat někdo jiný než poslanci. A proto také chceme vysoce praktický souhlas poslanců.

Předsedkyně:

Rozumíme Vašemu argumentu, Redekere. Přejděme nyní k druhému bodu. Jedná se zde o ochranu duševního vlastnictví podle Zákona o svobodě informací? Vrchní správní soud se tím nepotřeboval zabývat, ale my už ano. První otázka: Jsou spisy o zasedání předmětem ochrany? Co se týče stran sporu o spisech a zasedání? Jelikož je zde nemáme, musíme vycházet z toho, že tomu tak je.

Otázka sporu zní, jestli se autorský zákon vztahuje i na zveřejnění první publikace. Správní soud v Berlíně vycházel z případu, ve kterém se tvrdilo, že spisy nejsou určeny ke zveřejnění, a proto je mohou dostat jen poslanci. A tím si nejsme jisti.

Zásadní otázka zní: Kdo může provést první zveřejnění? Bundestag, anebo člen výzvědné služby, která spis vytvořila? To způsobuje kontroverzi. Spolkový soudní dvůr vynesl důležitý rozsudek ve věci hlukových bariér. Zde soud vysvětlil, že když úředník napíše svou práci, je také i jejím autorem. V zásadě se musí pořád vycházet z toho, že vedoucí mají všechna práva k udělování grantů, které jsou nutné k vykonávání jejich činnosti. Takže jakou úlohu má výzvědná služba? Jen tu, že poslancům vytváří rezoluce? Pokud ano, tak ji nepotřebují. Opačný pohled je: Ne, to bylo dříve. Nyní máme Zákon o svobodě informací, a proto plnění úloh rozšiřujeme nejen na administrativu, nýbrž i na informační oddělení. Pokud se domníváme, že výzvědná služba je předmětem informací, potom se nám zdá, že úlohou výzvědné služby je omezit samostatné uveřejňování poslanců tak, abychom to v této pozici měli trochu těžké.

Za předpokladu, že si Bundestag dělá nárok na autorská práva, jak to dříve činil… Není to opodstatněné za předpokladu, že k úlohám administrativy Bundestagu patří přenášení licencí, vyvstává otázka, zdali může Bundestag rozhodnout jako soukromá osoba. Ovšem Bundestag není nositelem autorských práv. Co to znamená? Znamená to, že se v žádném případě nemůže odvolávat na autorská práva. To by byl velmi zásadní výklad, nad čímž se můžeme zamyslet. Ale pokud Bundestag není nositelem základních práv, musí se říct, že má informace, které musí existovat v rámci Zákona o svobodě informací. Ne, jako soukromá osoba, která se může odvolat na autorská práva. Potom to také v určitých případech může brát jako důvod. Ale u spisů výzvědné služby, jejichž obsah není chráněn autorským právem, nýbrž jde jen o shrnutí a prezentaci, se nám zdá, že to nestojí v popředí. To je náš dojem. Prosím, vyjádřete se.

Právní zástupce Bundestagu:

Říkáte, že vrchní správní soud se k tomu nemusí vyjádřit. To je pravda, v rozhodnutí o tom nic nestojí. Ale v možném projednávání už ano. Jaký to posun. První zveřejnění bylo také porušeno tím, když první osoba získala informace. To také vedlo k absurditě. To jsou informační zdroje jako internet, atp. To už jsme u zveřejňování. K příslušnému bodu: Jako první uvádíte rozsudek Spolkového Vrchního soudu. Vrchní soud neudělal nic jiného, než že aplikoval autorská práva. Bylo řečeno, že se musí použít článek 31. Nemělo se konat žádné další vyjádření. Proto je zde hlavní otázka. Co je neobvyklého na plnění úloh výzvědné služby?

Účel veřejných zakázek na služby vyplývá zřetelně z příručky. Nic jiného na tom není. V činnostech, souvisejících s mandátem poslanců. To je snad něco jiného než v normálním úřadě. Činnosti v on-line redakci novin spolkového regionu jsou jasné, neboť si každý může přečíst, co se tam píše. Ale výzvědná služba není ten případ. Tam jde o podporu jednotlivých poslanců. Pokud vycházíme z této oblasti, tak příručka nám praví, že autor, pokud je s tím srozuměn, odpovídá za vydání knihy. To by nemělo být v případě, kdy práva k užívání automaticky přecházejí na Bundestag, jak jste řekla.

Za druhé. Musíme uvažovat o tom, co by pak následovalo. Paragraf 6 odstavec 1 Zákona o svobodě informací by zanikl. Pokud rozhodneme, že účel smlouvy výzvědné služby je tak rozsáhlý a všechny smlouvy převedeme na Bundestag, tak by tento paragraf ztratil smysl. Neexistovala by ochrana.

Mimo to, když budeme předpokládat, že smlouvy skutečně přejdou na úřad, a podle našeho názoru to není ten případ, potom je paragraf 6 odstavec 1 rovněž zbytečný. Obecně vzato chceme bezvýhradně říct, že považujeme za vhodné odkázat se na autorská práva. Takže pokud řekneme, že autorská práva převedeme na úřad a úřad tato práva nemůže vymáhat, potom paragraf 6 odstavec 1 ztrácí smysl. To v žádném případě není správné.

Právní zástupce Bundestagu:

Krátké doplnění. Ochrana paragrafu 6 odstavce 1 by byla znemožněna, ačkoliv tu stojí, že Bundestag se odvolává na ochranu duševního vlastnictví.

Právní zástupce lidu:

Smysl a účel paragrafu 6 Zákona o svobodě informací je nesprávný. Tento paragraf reguluje střet zájmů. Zdroj informací musí být spolehlivý, aby se předešlo střetu, a musí být chráněn zákonem. Ani by tedy neměl u Bundestagu zaniknout. To znamená, že si musíme položit rozhodující otázku. V jakém rozsahu jsou uživatelská práva a zdali se na to můžeme zeptat. A v příručce jasně a zřetelně stojí. V bodě 5,4 stojí, že má všechna práva na spisy vyhrazena. Rozhoduje sám. Poslanci rozhodují o tom, co se s pracemi děje. Dále v odstavci 5,1 se píše, že práce nenáleží jen jednotlivým oddělením, nýbrž mohou být předány také někomu jinému. K tomu je zapotřebí právo.

V odstavci 6,4 jsou měsíční přehledy. Proč je potřebujete, když se pořád zdržujete rozhovorů? V odstavci 5,2 také nestojí, že se musíte pořád zdržovat rozhovorů. Ale stojí tu „podle možností“. A nakonec v odstavci 5,4 stojí, co lze zveřejňovat a šířit. Mluví se o tom, kam sahá uživatelské právo. To je působivé množství informací, jež zde mohou být, a o nichž se hovoří, že se Bundestag rozhodl, jak s nimi bude nakládat.

Zpět k otázce zveřejnění: Rád bych vyjádřil pochybnost, zda je něco publikováno zveřejněním jednou osobou. Je spor o to, zda pojem uveřejnění, jak jej vidíme v autorském zákoně, je stejný jako v zákoně o svobodě informací. Pokud jednotlivá osoba něco odhalí, nejedná se o zveřejňování. Zveřejněním dopisu ze státního archivu se nejedná o zveřejnění podle paragrafu 12 autorského zákona. Jestliže se jedná o abstraktní nebezpečí, že práce bude jakkoliv dále obíhat, autorského zákona se to netýká. Paragraf 6 zákona o svobodě informací neříká, že se musí upravovat autorská práva. Zákon o svobodě informací vychází z toho, že autorský zákon určuje jiná právní měřítka. To je vše.

Právní zástupce ufologů:

Krátký dodatek. Před Vrchním správním soudem se obsáhle diskutovalo a soud to vidí stejně jako kolegové. Otázka zní. Když není přenos uživatelských práv tak objemný, musíme autorská práva nahradit něčím jiným…

Odpověď právního zástupce Bundestagu:

U Vrchního správního soudu jsem to vnímal jinak. Škoda, že to soud nenapsal jasně. Paragraf 6.1 Zákona o svobodě informací je jen objasnění. V autorském zákoně mimo jiné stojí. Bez tohoto objasnění by bylo jasné, že se autorská práva musí dodržovat. Za druhé: Dr. Heine řekl, že poslanci si mohou v rámci svého mandátu vypracovávat, co chtějí. A to přesně dělají. Způsob zpracování není chráněn autorským právem, ale jeho pořízení ano. Za třetí: Příručka jen upravuje vnější vztahy mezi poslanci a výzvědnou službou a říká, co jsou vzájemné úkoly. Naopak nepopisuje vnitřní vztahy mezi výzvědnou službou a jejími spolupracovníky. To je v odstavci 5 zcela jasné. V odstavci 5. 4, kterým se protistrana nejvíc ohání, stojí, že Bundestag má přednostní právo zveřejňování. Cokoliv poslanci zveřejní, musí o tom vědět výzvědná služba, a to tehdy, pokud její použití přesahuje normální uživatelská práva.
V odstavci 5.1 ve skutečnosti stojí „Všude tam, kde je to možné.“ Takže ten, kdo se zeptal a ten, kdo zpracoval vypracování. Ale v praxi se pořád někdo dotazuje.

Předsedkyně:

Tímto byly zodpovězeny všechny otázky hmotného práva. Za druhé máme ještě dvě procesní námitky. Nechci vám poskytnout žádné naděje, že v obou případech vyhrajete.

Právní zástupce lidu:

Všechny písemnosti jsem již předložil soudu. To stačí.

Předsedkyně:

Nuže dobrá. Jsou nějaké závěrečné řeči? Pokud tomu tak není, uzavřeme jednání.

Předsedkyně:

Jménem lidu soud rozhodl takto. Administrativa Bundestagu musí udělit přístup ke spisům. Jsme toho názoru, že sdílení spisů není činností administrativy. Svoboda mandátu není ohrožena. Důkazy o tom, že by spisy mohly vytvořit závěry o poslancích, nebyly předloženy. Na autorská práva se nelze odvolávat. Specifické důvody, které by Bundestagu umožňovaly odvolání, nebyly předloženy.

Zdroj textu: Exopolitika Německo, Robert Fleischer – 25. června 2015

«

Překlad pro Českou exopolitiku: P. Peloušek – srpen 2015

Více zde:

http://www.exopolitik.org/exopolitik-und-ufos/exopolitik/989-definitiv-bundestag-muss-ufo-akte-oeffnen

https://www.exopolitika.cz/odtajnovani-svazku-ufo-v-nemecku-uvod-do-problematiky/2655

Reportáž k tomuto tématu v němčině zde: