V rámci jedné rychlé transformace událostí získalo lidstvo převahu, přestože jsme byli stále v technologické nevýhodě. Všechny tyto informace pocházejí od plukovníka X, pensionovaného důstojníka, který souhlasil s rozhovorem s Anthony Sanchezem, aby odhalil události v Dulce a Archuletta Mesa. Ačkoli se tyto události odehrály před více jak 30 lety, plukovník k nim dostal přístup skrze oficiální uvolnění spisů přímo pro něj – krátce před tím, než byl nasazen do podzemního komplexu v Archuletta, kde byly po desetiletí účinně zatajovány, aniž by byly odhaleny.
Vyšlo najevo mnoho znepokojujících událostí během využívání plukovníka X, když byl aktivně umístěn na soupisku zaměstnanců na základně v Dulce. V roce 1979, krátce po osudné přestřelce s nepřátelskými Šediváky, kdy bylo zabito přes 70 bezpečnostních důstojníků účastnících se na černých operací USA, zelených baretů a zaměstnanců Air Force, a dokonce kontaktováni specialisté jako je Phil Schneider, který byl při této šarvátce vážně zraněn, bylo plukovníkovi X nařízeno vést výslechy těch, kteří přežili. Plukovník X byl psychologický specialista a tento úkol byl přímo jeho specializací. Během 48 hodin, které uplynuly po smrtonosném boji a pohotovosti, která byla v Dulce přijata, dělal plukovník rozhovory s těmi, kteří byli uprostřed boje, aby popsali událost, jakož i následky, které měli ti, kteří byli svědky tohoto boje.
Během boje, kdy byli zabiti důstojníci zvláštních složek USA, vykonával plukovník X své běžné povinnosti v Dulce a nebyl si ničeho vědom, dokud nebyl na konflikt, který se odehrál, upozorněn. Jak se to stalo? Podle plukovníka X tam existovaly dvě frakce „obyvatel“. Jedna skupina Šediváků zformovala smlouvu o spolupráci s lidmi a demonstrovala svou loajalitu, zatímco několik lidí vlastně bojovalo s „obyvateli“. Ti napadli Phila Schneidera a personál, který vrtal novou díru do podzemí „obyvatel“, kteří byli nepřátelští.
Plukovník X vypráví poutavý příběh o tom, jak byl poctěn důvěrou jedním z dlouholetých důstojníků základny v Dulce, který měl vynikající pracovní znalosti nejen o celém středisku, ale o „obyvatelích“, kteří nyní mírumilovně koexistují se svými lidskými protějšky. Zatímco americké armádě a spojeným agenturám bylo dovoleno používat horní jeskyně podzemního komplexu Archuletta Mesa, nižší patra, kam zabloudili dva vojáci v roce 1940, měly zůstat ve vlastnictví pouze „obyvatel“ s přístupem pouze na žádost. Jednou se plukovník s průvodem ocitl na nečekané cestě v této zakázané oblasti a byl udiven tím, co shledal!
Zakázané vědomosti z podzemí Archuletta Mesa
Nejprve, když vedl důstojník plukovníka skrze jakousi pasáž, která vedla do zakázaných nižších pater, bylo tam u vstupu hrozné vedro, to jakmile sestoupili hlouběji do normálně zakázané oblasti, ale byl ujištěn, že to není tak zlé. Bylo tam jiné osvětlení. Nějaký druh neonového, světle fialového světelného zdroje na stropě. Byl zaveden do specifické místnosti. Bylo mu řečeno, aby zůstal potichu a aby se v myšlenkách soustředil na přítomnost „obyvatel“. Po chvíli, co tam stál sám a čekal, byl náhle konfrontován Šedivákem. Měl asi 120 cm a na sobě bílý laboratorní plášť s emblémem IBM. Plukovník se nemohl ubránit velkému překvapení a ironii situace. Šediváci používali bezdrátovou klávesnici, která překládala jazyk a umožňovala jim komunikovat s lidmi, dokonce i na vokální úrovni skrze toto bezdrátové zařízení, které reprodukovalo živý hlas a hlasové modulace vyjadřovaných emocí. Když si plukovník a důstojník z Dulce povídali, všimli si, že Šedivák je stále zaměstnán mnoha úkoly. Měli patrně větší mozkovou kapacitu než má člověk. K jeho údivu, byl plukovník Šedivákem přivítán jako součást týmu.
Takže, jak tedy mohla vypuknout smrtonosná přestřelka mezi „obyvateli“ a zvláštními jednotkami USA a smluvními partnery – inženýry, v roce 1979? Plukovník to vysvětloval Anthony Sanchezovi, že jistý druh vnitřní války vypuknul mezi elementy Šediváků samotných, vyvinutějšími druhy, kteří je doprovázeli, a těmi, kteří se vzbouřili. Tato občanská válka mezi mimozemskými frakcemi, jež měly být součástí stejných snah, vyústila v nepřátelský segment Šediváků, kteří byli v přímém konfliktu s lidmi, jakož i s „obyvateli“.. Avšak plukovník uvedl, že na středisku v Dulce nebylo mezi velením americké armády pochyb, že Šediváci, kteří tam pracovali, byli důvěryhodní.
Události, které vedly k smrtící bitvě
Ti, kteří se vzbouřili, byly bytosti, se kterými Phil Schneider a jeho lidé bojovali v podzemí blízko Dulce. Celý konflikt začal po sondážních vrtech, které se hloubily za účelem zjistit složení vrstev podzemní skály, aby se určila ta nejlepší metoda pro vrtání. Když se z vrtaných tunelů začaly valit saze, Phil Schneider v ochranném obleku, masce a s pistolí u pasu byl spuštěn pomocí koše dolů, aby viděl, co se tam děje. Když spatřil Šediváky, kteří jej začali napadat, Phil tasil zbraň a dva zastřelil, ale objevil se tam jiný druh, vyšší, který neměl viditelně žádnou zbraň, ten jednoduše napřáhl ruce před sebe. Schneider řekl, že byl zasažen něčím, co vypadalo jako výboj blesku, který jej zasáhl do břicha, které otevřel, utrhl mu prsty na jedné ruce a vážně popálil nohy. Phil byl sražen dozadu, kde upadl a byl si jist smrtí.
Kdyby nebylo statečného činu jednoho ze zasahujících zelených baretů – podle Schneidera -, který jej zvedl a usadil zpět do spouštěcího koše, aby byl vyzvednut nahoru, Phil by na místě zemřel. Smutné na tom bylo, že statečný voják byl zabit hned poté, co spouštěcí koš se Schneiderem poslal vzhůru na povrch. Později se z Phila stal informátor a pořádal přednášky, kde poprvé odhaloval fakta, která obklopovala tajné podzemní základny, které již existovaly v mnoha dosud neznámých lokalitách na území USA. Avšak cena za pravdu je někdy velmi vysoká. V roce 1996 byl Schneider zavražděn ve svém bytě.
Zásadní kniha
Philip J. Corso vydal knihu “The Day After Roswell”, mluví v ní o tom, jak byla obnovována mimozemská technologie z roswellské havárie a jak sehrála zásadní úlohu při vpouštění lidstva do digitální technologie, integrovaných obvodů, optických vláken, spolu s pilotním a leteckým propojením. Pod vedením svého nadřízeného generála Trudeau se Corso stal prostředníkem mezi dodavateli obranných technologií USA, kteří za použití zpětného inženýrství obnovovali artefakty z Roswellu pro využití v lidské technologii. Takové užitečné technologie jako noční vidění a silné lasery byly právě Corsovi připisovány. Ty dodával soukromým korporacím, zaúkolovaným na státních zakázkách obranné technologie, které se dodávaly do vojenských přístrojů, aby byly provozuschopné. Podle Anthonyho Sancheze plukovník X uvádí jméno Philipa J. Corsa, objevující se postupně na dokumentech v rámci úkolu převádět tajné technologie do vojenského průmyslového komplexu pro praktické využívání armádou USA.
Bývalý profesor, který sloužil u Bell Northern Labs
Osobně se mohu také zaručit za jisté potvrzení skutečnosti, protože můj bratr absolvoval dvouletou školu videotechniky, jejíž profesor sloužil po 50 let u Bell Northern labs. Tato americká laboratoř, kterou vlastní Bell Telephone, byla původcem všech vynálezů telefonní technologie a elektroniky po mnoha desetiletí, ale profesor byl značně znepokojený. Podle něj náhlý vývoj integrovaných obvodů, optických vláken, laseru a digitální technologie byl o desetiletí jaksi mimo, a to nejlepší úsilí lidstva nepodnikala Amerika ani svět v řádném směru, jenž byl tak náhle využíván a přinášel své ovoce. Jako badatel ve svém 50-letém výzkumu nikdy neviděl nic tak revolučního se s takovou rychlostí a záměrem realizovat. Byl přesvědčen, že to byl příklad dopadu mimozemské technologie převáděné do lidského průmyslu.
Jak armáda popírá vědomosti, aby udržovala utajení
Corso mluvil o projektu Horizon, údajné dřívější snahy osídlit Měsíc americkou armádou v roce 1960, který předcházel projektu Apollo, protože se program Mercury právě rozbíhal. Sanchez tvrdí, že plukovník X byl instruován o projektu Horizon a že Corso na tomto projektu sehrál jistou část při skutečném pokusu o obnovování mimozemských artefaktů z měsíčního povrchu, protože američtí astronauté již takové důkazy a instalace viděli, když létali kolem Měsíce. Podle Corsa projekt Horizon byl charakterizován armádou jako navržený program, který nebyl nikdy v provozu a byl v té době za hranicemi technologického pochopení USA. Ale pravda je taková, že byl s konečnou platností realizován. Avšak Philip J. Corso odhalil, že projekt Horizon vlastně zamýšlel udržovat vojenskou přítomnost na Měsíci za účelem odrazení mimozemšťanů před využíváním měsíčního povrchu, jakožto pracovní oblasti pro operace na Zemi.