Paola Harris zpovídá Enriqua Villanuevu (část 1)

Paola Harris zpovídá Enriqua Villanuevu (část 1)

PH: Nacházíme se v San Fernando Valley a chystáme se udělat rozhovor s Enriquem Villanuevou. Jde o další díl seriálu, v němž se lidé, zvláště lidé v Latinské Americe, setkali s něčím neobvyklým a rozhodli se dobrovolně vyprávět mi podrobně své jedinečné zážitky.

Nejprve Vy Enriqu, Vy jste se narodil v Peru. Můžete nám říci něco o sobě?

EV: Jistě. Narodil jsem se v Limě, hlavním městě Peru. Když mi bylo sedm let a hrál jsem si s kamarády venku před domem, měl jsem své první pozorování. Viděli jsme, jak se vynořila světla a poté přišel velmi jasný záblesk – byl jsem uchvácen. O pár dní později se objevil další útvar. Byl jsem blízko domu; viděl jsem všechny dospělé, jak běží ulicí. Tehdy jsme byly děti, tak jsme běžely za dospělými a snažili se zahlédnout, co to bylo. Potom jsme tu věc uviděli, vypadala jako dva talíře položené na sobě. Ta věc se pohybovala hrozně rychle a velmi tiše. Pamatuji si, že dospělí zmiňovali, že to byla mimozemská invaze nebo něco takového. Byly jsme děti a říkaly jsme si: „Co to je, co je to mimozemšťan?“ UFO se španělsky řekne Ovni, Objeto Volador No Identificado, neidentifikovaný létající objekt. Takže si myslím, že to bylo poprvé, co jsem slyšel o mimozemšťanech. Můj otec se vždy o paranormální jevy zajímal.

PH: Takže to byl ve Vaší rodině otec, který se o to zajímal. Čím se živil?

EV: Byl lékař. Pracoval pro policii a velmi se o to zajímal. Po většinu svého života byl součástí řádu Rosenkruciánů, pak se dal na gnostiku a pak se spojil se svobodnými zednáři. Zkoumal mnoho různých směrů probuzení vědomí. Když jsem se narodil, byla již knihovna plná takových podobných knih. A po tom svém prvním pozorování jsem se na to otce zeptal. On jen ukázal na knihovnu a řekl: „Tady máš mnoho knih. Můžeš hledat.” Při hledání informací o UFO jsem nalezl také informace o józe, o astrální projekci… Byl jsem velmi zvědavý. Vzpomínám si, že jsem měl svoji první spontánní astrální projekci ve dvanácti letech. Vymístil jsem se ze svého těla. Na začátku jsem se toho bál. Nevěděl jsem, jak to kontrolovat. Dál jsem to studoval a naučil se nějaké techniky. Avšak uvědomoval jsem si, že astrální svět je vlastně blízko toho našeho. Tak jsem se rozhodl, že bych mohl otevřít své vědomí tím způsobem, že se soustředím na své fyzické tělo. Upustil jsem tedy od astrální projekce a soustředil se na meditaci, abych pochopil důvod a smysl zdejšího bytí. Tímto jsem se zabýval od svých dvanácti do šestnácti let a pak, když mi bylo 16, jsem zažíval tato pozorování. Kdykoli jsem vylezl na střechu našeho domu, viděl jsem na vrcholku světlo. Nebyl jsem si jistý, co to je. Možná UFO? Ale bylo moc vysoko, spíše jako pohybující se hvězda. Při meditaci jsem tedy vyslal myšlenku, že tam venku hledám přítele. „Cítím se být na této planetě na nesprávném místě a jestli se o mě zajímáte, můžeme si o tom promluvit.“ (Smích) Měl jsem s nimi astrální zkušenost. Oslovili mě první. Jednou odpoledne jsem doma odpočíval, když zazvonil telefon. Zeptal jsem se: „Zvednete to někdo?“ Ale doma nikdo nebyl. Běžel jsem k telefonu a zvednul jej a nějaký hlas mi řekl: „Žádal jsi přítele. My jsem ve sluneční soustavě. Brzy se s tebou setkáme.“ Já říkám: „Cože?“ Očekával jsem nějaký druh telepatické komunikace v mé mysli, ne telefonní hovor. Pak jsem zavěsil a telefon zazvonil znovu. Uvědomil jsem si, že jsem tam ve skutečnosti nebyl, že moje fyzické tělo stále odpočívalo a telefon stále zvonil. Vyskočil jsem tedy ve svém fyzickém těle a šel zvednout telefon, ale nikdo tam nebyl. Stále mám silný pocit, že komunikace byla reálná a že používali symbol telefonu, aby mi dali vědět, že se ke mně blíží. A já tomu byl otevřen. V té době se ve zprávách na kanálu 4 objevila skupina Rahma. Byla to kontaktní skupina, která vznikla v roce 1974. Začínali se šesti lidmi, kteří měli pozorování a další, ještě bližší kontakty, až došlo i na setkání s těmito bytostmi a dokonce i na pozvání do vesmírné lodi. Pak celá komunita Rahma začala mít kontaktní zkušenosti na různých úrovních.

PH: A ty bytosti byli lidé?

EV: Jsou to lidé. Vypadají jako lidé. V tuto chvíli, Paolo, mám více otázek než odpovědí. Řeknu Vám, co jsem zažil, co jsem z toho pochopil, ale nejsem si na sto procent jistý jejich původem. Stále si kladu otázky o svých vlastních zkušenostech.

PH: Dostal jste nabídku a to tedy byla nabídka a pak jste viděl Rahmu a ta skupina byla z Vašeho okolí. Co se pak stalo?

EV: Bydlel jsem blízko skupiny Rahma. Tehdy to byla uzavřená skupina, nechtěli, abych se s nimi zúčastnil jejich setkání, protože jsem neměl potřebnou přípravu. Řekli, že spolu s nimi potřebuji přinejmenším rok pracovat, abych se mohl věnovat setkání, že je to specifická událost. V té době jsem byl rebel, tak jsem se rozhodl do toho jít tak jako tak. Požádal jsem otce a jednoho konkrétního dne jsme spolu odcestovali do Chilca, ale ztratili jsme se uprostřed pouště a nenašli jsme místo, kde se to setkání mělo odehrávat. Když jsme se vrátili a přijížděli do města, celé město zažívalo výpadek proudu. Vůbec žádná světla! To bylo tenkrát obvyklé, protože tam operovali teroristé a díky jejich útokům často vypadával proud. Takže jsme vjeli do města a vzpomínám si, jak jsme dojeli domů a já si vzal k posteli svíčku a pak najednou uslyším takovou nízkou vibraci jako bzučení. Bylo to na mě dost silné a já si uvědomil, že psi v místnosti to slyší také, protože začali hrozně štěkat. Tak jsem šel za svým bratrem a zeptal se ho: „Slyšíš to?“ Ale on neslyšel nic. Řekl jsem mu, že jsem možná slyšel psy nebo něco, protože jsem něco vnímal. Odebral jsem se spát a tu noc jsem měl velmi silný zážitek, že jsem se s těmito bytostmi setkal, byli velmi malí a vzali mě dovnitř, do takové malé lodi. Vystoupali jsme nahoru a oni mi ukazovali nějaký prostor za Měsícem, nebo možná odvrácenou stranu Měsíce. A tam mi vysvětlovali mnoho dalších věcí o slunečním systému a mimozemských základnách v našem slunečním systému. Bylo to tolik informací, že když jsem se probudil, byl jsem v šoku. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem o tom mluvil doma s rodinou a s přáteli. Rozhodně jsem potřeboval být s lidmi, kteří tomu trochu rozumí. Pak jsem se rozhodl, že se stanu součástí skupiny Rahma. Šel jsem k nim a vyprávěl jim mnohé z toho, co jsem zažil. Vysvětloval jsem jim své sny o té divné velké knize s mnoha symboly a oni mi řekli: „Ano, víme o tom, obdrželi jsme tuto informaci již před mnoha lety.“ A vysvětlovali, že jde o záznamy z Akáši a jak to souvisí s historií lidstva a planety. Potvrdily se mi informace, které jsem získal od skupiny Rahma, a já se stal jejich členem. Zjistil jsem, že někteří z nich byly děti mého věku. O několik dní později jsme měli naše první společné pozorování, tedy já a noví členové skupiny Rahma. S těmito lidmi od Chilca, jsme po 12 nocí tato světla pozorovali. Ta světla se nacházela na úrovni hor. Byla ve formaci. Některá se snášela, některá vylétala do výšky, některá se pohybovala do stran. Jedna z těchto lodí se k nám přiblížila. V té době byly v naší skupině dvě dívky a jedna z nich se doopravdy bála a byla z toho nervózní. Začala křičet a ta věc se zastavila blízko ní a začala klesat. Řekl bych takových 50 metrů před námi. Cítil jsem, že se chci k té věci rozběhnout, ale můj instruktor mi tenkrát řekl, abych blíž nechodil.

PH: Bylo to v noci?

EV: Ano v noci. Tohle bylo poprvé se skupinou. Později byla tato pozorování tak nějak obvyklá. Pokaždé, když jsme šli do pouště, měli jsme pozorování. Trochu jsem se tím začínal nudit. Chtěl jsem víc! Takže jsem se rozhodl, že budu následovat všechny pokyny tréninku, který jsme dělali. Hodně jsem meditoval; stal jsem se vegetariánem; dělal jsem dechová cvičení. Cokoli, co navrhovali, jsem udělal. Chtěl jsem prostě být více ponořen do zážitku. Jednoho dne jsme měli pozorování a to bylo poprvé, kdy jsem se snažil být „predisponován.“ [Redakční poznámka: predisponován, je z překladu španělského “predisponer,” ve smyslu “předpokládání konkrétního postupu,” zde, specifická mentální příprava stát se komunikačním kanálem]. V mé skupině, jsme neměli „anténu“, protože jsme byli ve skupině Rahma noví. “Anténa” v RAHMA, je osoba, která může otevřít telepatický kanál a dokáže přijímat informace, aby vedla novou skupinu. V mé nové skupině anténa nebyla. Tak jsem si myslel, že bych mohl být já predisponován k příjmu těchto informací. Možná, že jsem anténou. Takže jsem vzal tužku a papír…

PH: To je jako automatické písmo, ale vy kreslíte také nákresy, že?

EV: Přesně. Cítíte nějaký impuls a pak se ve vaší mysli zrodí nápad a vy cítíte, že píšete. Nikdy jsem tohle předtím nedělal, ale věděl jsem, jak na to. Takže jsem si sedl s tužkou a papírem a čekal, zda se něco v mé mysli neodehraje. Vyčistil jsem si mysl. Čekal jsem takto 15 minut, ale nic se nestalo. Jen taková mírná energie mi běžela po ramenou. Další den jsem se o to pokusil znovu a nebyl jsem si jist, zda-li ucítím něčí přítomnost. Rozhlížel jsem se kolem, ale zase se nic nestalo. Třetí noc, bylo asi 23 hodin a já si pomyslel: “Tohle je můj poslední pokus, kdy tohle dělám. Pokud se dnešní noc nic nestane, nestane se to mi to už nikdy.” Tak jsem se posadil zase s tužkou a perem, zavřel oči, vyčistil myšlenky a pak jsem ucítil znovu tu běžící energii. Ucítil jsem něčí přítomnost a pomyslel si: „To by mohlo být jen v mé mysli“. Ale pak jsem ucítil tu přítomnost velmi silně. Tak jsem otevřel oči a rozhlédl se, přemýšleje, že to byl nejspíš můj bratr nebo otec – asi se vzbudili nebo šli do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Tak jsem popadl tužku, položil ji špičkou na papír a ucítil jasnou přítomnost někoho za mnou, přibližoval se ke mně s rukama asi takto. Byla to ta nejdivnější věc, protože jsem viděl jeho ruce se přibližovat, i když moje oči byly zavřené. Viděl jsem, jak se ty ruce přibližují a pak jsem uviděl energii vycházející z dlaní rukou a ta běžela skrze mou hlavu. Pak se ozval zvuk, jako exploze v mém čele a já otevřel oči. Na protější straně stolu stála mužská postava. Byl jsem úplně šokován. Tohle jsem nečekal. Spíš jsem očekával nějaký hlas ve své mysli, který mi bude něco říkat, ale ten muž prostě stál na protější straně stolu a já bych nejraději utekl.

PH: Měl pevný tvar nebo bylo skrze něj vidět?

EV: Neviděl jsem skrze něj, ale kolem jeho těla byl takový obrys světla. Nebyla to nějaká aura. Bylo to něco jiného.

PH: Bylo to něco, jako hologram?

EV: Mohl by být. Nedotýkal jsem se ho, ale viděl jsem to světlo kolem něj. Byl dost vysoký, možná tak 190cm?

PH: Jaké měl vlasy. Jak vypadal?

EV: Vlasy měl dlouhé, těsně na ramena. Bylo rovné.

PH: Byl blonďák?

EV: Byl to nějaký druh bílé.

PH: Bílé?

EV: Ano, jako starší lidé, ale on vůbec starý nebyl. Možná kolem dvaceti.

PH: Snad platinový blonďák? A jeho rysy?

EV: Rysy orientální, snad Mongol? Jeho oči byly jako Číňanů a jeho lícní kosti byly trochu větší, ale velmi lidské. Překrásný chlap, úchvatná krása. Jeho tělo bylo dokonalé, i přesto, že měl na sobě nějaký druh hedvábné dlouhé blůzy nebo roucha, jasně jsem viděl tvar jeho atletické postavy. Jeho ramena byla velmi nápadná, atletická.

PH: Jakou barvu měl jeho plášť?

EV: Bílý.

PH: Takže byl bílý, oblečen do bílého.

EV: Ano. Stál tam a já to nečekal. Byl to šok. Měl jsem pocit, že jestli to takto půjde dál, asi zkolabuji, protože jsem již cítil jak mi buší srdce. Jen jsem čekal a protože nic neříkal, otevřel jsem ústa a řekl: “Jestli se chystáte něco říct, já si to budu zapisovat, ano?“ Snažil jsem se jen prolomit ledy, protože tohle bylo skutečně nepříjemné a ten pocit byl hrozný. On se na mě podíval a já ucítil tu energii, která z něj tak silně vycházela. Neviděl jsem tu energii. I když jsem viděl obrysy světla, energii jsem neviděl, ale cítil jsem, jak mě objímá. A já cítil pocit bratrské lásky tak silný, že můj mozek to okamžitě přeložil, jako pocit „malého bratra.“ To byla první slova. Cítil jsem to tak, že on byl mým bratrem. Nebylo o tom pochyb, ten pocit byl jako: “Nejsem tu, abych ti ublížil, nehodlám ti udělat nic špatného, jen se uklidni. Jsem tu, abych tě objal.” Úplně jsem se uvolnil a divné bylo, že jsem nebyl schopen klást žádné otázky, které jsem pro tuto bytost měl. Měl jsem úplné okno a jen čekal. Pak mi řekl: “Musel jsi trochu spadnout, protože nejsi anténou ve skupině. Potřebuješ se vrátit ke skupině a vysvětlit jim, co se stalo. Řekni jim, že tohle je způsob predispozice pro komunikaci. My budeme připraveni. Mezi vámi je již jeden, který má otevřený kanál. Potřebujeme, aby byl na to připraven. Jen se vrať, řekni jim, co děje a my se uvidíme.“

PH: Jmenovali, kdo to je?

EV: Ne, jen mi řekli, abych tohle vyřídil skupině. Pak mi řekl: „Pokaždé, když budeš sám predisponován s úmyslem nebo vůlí sloužit skupině, budeme připraveni pomoci.“ Nastala chvíle ticha, jako by čekal až něco řeknu, ale já byl v němém úžasu. Pak se na mě usmál a začal být stále světlejší a světlejší až se proměnil do tenkého bodu světla. Jako, když vypnete starý televizor, právě tak. A já si jen řekl: „Doopravdy se to stalo?“

PH: Když s Vámi mluvil, viděl jste ho pohybovat ústy, nebo to bylo ve Vaší hlavě?

EV: Byl to pocit v mé hlavě, překládalo se to do mého jazyka.

PH: Znělo to jako Váš hlas, nebo to znělo jinak?

EV: Není to o poslouchání; není to zvuk. I když dokážete identifikovat hlas se zvukem, protože jste zvyklý mluvit sám se sebou, vlastně to není žádný zvuk. Je to více pocit a váš mozek to překládá do slov, která jsou vám známá.

PH: Protože on mluvil španělsky?

EV: Já jsem mluvil španělsky. On mluvil pocitem (smích).

PH: Ta komunikace je zajímavá, protože se stala celosvětově v různých zemích. Neznamená to, že tito lidé chodí do školy a učí se všem jazykům. Mají způsob komunikace, kdy to, co si myslí a cítí, vy obdržíte ve své řeči, ne?

EV: Přesně. Myslím, že je to telepatie. Pokud to není přenos slov nebo myšlenek, myslím, že je to pocit. A tento pocit, si myslím, je hlubší úroveň myšlenky. Myšlenky, která je tak univerzální, že objímá všechny živé věci.

PH: Je to velmi důležitá komunikační technika. Komunikujete-li tímto způsobem, nelžete, nemáte žádná nedorozumění, jste všichni na stejné vlnové délce, což pomůže eliminovat všechny hranice komunikace na této planetě.

EV: Pravděpodobně pochopíme v budoucnu, že není důvod bát se našeho bratra. On má přesně ten samý strach. Můžete-li ho nebo ji cítit, nepotřebujete útočit na nikoho jiného. Je to tak? Byl jsem zoufalý, protože jsem očekával útok, tohle bylo pro mě neznámé. Ale když mě to nechal pocítit, uklidnil jsem se a přijal jeho bratrskou lásku.

PH: Takže vám řekl, abyste šel zpět do skupiny a že vy nejste tou anténou. Co se stalo potom?

EV: Vrátil jsem se do skupiny. Byly tam děti. Hrály tam stolní tenis, na to si vzpomínám. Nezdálo se, že praktikují meditaci a já trval na tom: „Kluci, musíme se vrátit; tohle se stalo.“ Většina z nich mi nevěřila, říkali: „To se nestává. Anténa nezažívá fyzickou návštěvu uprostřed obývacího pokoje. To není možné.“ Řekl jsem: „Možná se to v RAHMĚ předtím nestalo, ale stalo se to mně. Je to skutečné.“ Pak přijel muž jménem Victor Benitez. Kvůli práci byl mimo skupinu několik týdnů. Vrátil se a byl jediný , kdo pořádně vnímal, co říkám. Řekl: „Jak jsi to udělal?“ Vzal jsem papír a tužku a ukázal mu to a řekl jsem: “To je ten způsob. Zkoušejte to takhle, znovu a znovu. Povedlo se mi to až třetí noc. Nemůžu vám říci, že se to stane i vám, ale zkoušejte to a uvidíte, co se stane.“ A on to zkoušel. Druhý den, kdy byl v autobuse a dělal svou práci, se mu něco stalo. Začal cítit tyto myšlenky ve své hlavě a nemohl je ovládat. Popadl kus papíru, myslím, že to byl ubrousek, a začal psát na ten ubrousek. Nedokázal to ovládat. První dva týdny se mu dělo přesně toto. Jakékoli slovo, které obdržel, začal zapisovat, dokonce někdy i na ruce. Později to měl pod kontrolou stále více a stal se anténou skupiny.

PH: Jak dlouho jste byl se skupinou?

EV: Dva roky, cvičili jsme spolu. Prostřednictvím Victora jsme obdrželi mnoho pozvání jet do Markawasi vysoko v Andách. Tam jsme měli pozorování a komunikaci s bytostmi blízko náhorní plošiny Nazca na jih od Limy a na mnoha dalších místech, která jsou známá svou silnou energií. Myslím, že tito mimozemšťané používají k pohybu svých lodí takové zvláštní víry.

PH: Je to jako by planeta měla nějakou síť a oni potřebují právě tyto víry k pohybu. Řekli vám, odkud jsou?

EV: Jak jsem řekl, neměl jsem příležitost vyčistit si mysl, ale mohl jsem klást otázky. Někdy jsem se jich neptal, ale udělal jsem to jinak-v průběhu meditace, kdy jsem spatřil tu teorii. A byl jsem připraven se jich ptát. Přijal jsem myšlenku, že pocházejí ze základen v našem slunečním systému. Někteří lidé ze skupiny RAHMA poukazovali na jiná místa ve vesmíru. Někdo říkal, že mají kolonie v Orionu, jiní, že mají své kolonie a základny na Venuši. Ne, že odtud původně pocházejí, ale na Venuši utvořili umělý život. Nebyl jsem si jistý, ale měl jsem otevřenou,nezaujatou mysl. Asi po dvou letech nato, jsem se rozhodl, že skupinu RAHMA opustím. S jednou z těchto bytostí jsem se setkal při meditaci. Jeho jméno je Sordaz. Má pocházet z jedné planety v hvězdném systému Alpha Centauri. My to ve skupině RAHMA víme, ale není možné si to ověřit. Tak tam stál přede mnou a já měl tolik otázek, které jsem nemohl vyjádřit, že jsem z toho byl frustrovaný. Pamatuji si, jak jsem mu řekl: „Mám to. Přišli jste z tohoto systému a já jsem zde, abych věřil všemu, co nám, hoši, přinášíte ale nejsem si jist, že jste to, co celá naše skupina říká. Nejsem si jistý, že jste opravdu mimozemské bytosti. Možná jste jen nějaký druh holografické projekce, možná jste součástí mechanismu kontroly, který nás navádí k těmto představám, k novému druhu mytologie. Já nevím.“ Kladl jsem otázky sám sobě o všem. Řekl jsem mu: “Možná, že jste součástí tohoto systému.“ A pak řekl: „Pokud si myslíš, že nejsem skutečný, použij přesně stejný soud, který aplikuješ teď na mě, taky na sebe. Zeptej se sám sebe, jak skutečný jsi ty.“ Udělal jsem to a uvědomil si, že k sakru vůbec nevím, co jsem. A byl jsem rád, že mě to zodpověděl, protože mě tím dostal ke správné otázce: „Kdo jsem a co zde dělám?“ Jeho odpověď jsem přijal. Nepotřebuji vědět, zda doopravdy pochází z nějaké planety v Alpha Centauri. Chci jen, aby byl moudrý.

PH: Ale Vy také, myslím si, se chcete probudit. Protože lidé, kteří jsou nejvíce probuzeni, se mohou lépe a rychleji dostat k jasné pravdě, nikoli pravdě zabalené do iluzí na této planetě. Dostal jste po dobu celé té Vaší komunikace nějaké poselství, zprávu o tom, jakou v tom Vy hrajete roli a co Vy sám máte dělat?

EV: Neodpověděli nám tak přímo, jak bychom chtěli. RAHMA je jen jednou z mnoha kontaktérských skupin. To je to, co jsme se naučili z naší praxe. Ale pak získáváme i své vlastní individuální zkušenosti. Když jsem odešel z RAHMY, měl jsem některé vlastní zkušenosti, které mi jistým způsobem dávaly více smyslu než zkušenosti z RAHMY.

PH: Chápu, protože jsem mluvila s několika kontaktéry nebo lidmi, kteří měli kontakt a všichni cítili to samé. Dostali více odpovědí na individuální úrovni, aby věděli, co mají dělat. To je také důvod, proč se Vás na to ptám tady v San Fernando Valley v Kalifornii. Můžete mi odpovědět, jak jste to udělal, protože to byla tak krásná cesta, kterou jste šel, ta místa, kde jste byl, něco jako návod pro lidi, kteří se pokoušejí najít pravdu a sjednotit lidi tak, abychom měli kontakt s vesmírem. Proč jste tady v Kalifornii? Myslím tím to, že jste z  Limy v  Peru. Jste z té kultury tam a ta je rozhodně otevřenější a není tak rozptýlená jako tady v USA. Proč zrovna tady?  

EV: Díky zkušenostem z kontaktů a osobní úrovni porozumění, cítím, že se mi zvyšuje vědomí, jak říkáte. Svým způsobem,jsem přitáhl celou svou komunitu s sebou. Ale pak, po velmi těžké osobní krizi, kdy jsem byl velmi blízko utonutí,jsem si uvědomil, že je má mise správná.

Původní článek:

http://www.jar-magazine.com/10-interviews/9-paola-harris-interviews-enrique-villanueva-part-1

Další informace na: www.jar-magazine.com

S povolením Paoly Harrris a Enriqua Villanuevy

Překlad: Karel Rašín; dokorekce: Iva Jelínková