PROJEKT SERPO (seriál – 4. díl)

PROJEKT SERPO (seriál – 4. díl)

V pořadí 12tý (12.) e-mail od Anonyma – 24. ledna 2006

(Tento e-mail byl poslán přímo mně /Bill Ryan/ a nikoliv Victoru Martinezovi. Vše bylo přepsáno doslova a nic nebylo přidáno ani upraveno).

«

Pokračování zápisu

Zdálo se mi o Zemi. Skutečně jsem měl živý sen o Coloradu, o horách, sněhu a mé rodině. Bylo to, jako bych tam byl. Neměl jsem strach a vůbec jsem nepřemýšlel o své situaci na palubě cizí vesmírné lodi. Pak jsem se probudil. Cítil jsem se zmatený a dezorientovaný. Byl jsem stále v té kouli či míse, prostě to vypadalo jako nějaká mísa. Nevím, jak dlouho jsem tu a jak jsem se sem dostal. První myšlenka byla na mou posádku.

Zatlačil jsem na horní kryt té skleněné mísy/koule, ta se otevřela a já uslyšel syčivý zvuk vycházející ze spár nebo těsnění. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl, že jsem v nějaké místnosti. Nikoliv však v té, co si ji pamatuji. A byli jsme tam v těch mísách všichni. Ostatní členové posádky spali. Vylezl jsem ven a uvědomil si, že mě bolí nohy. Ale i tak jsem se vysoukal a šel ke každé té skleněné míse a kontroloval posádku. Našel jsem ale jen jedenáct členů. Někdo chybí. Ale kdo? Byl jsem naprosto zmaten a měl hroznou žízeň. Nemohl jsem najít naše sklenice s vodou. Nějaké jsme měli, ale nemohu je najít. Mám problém zaostřit, ale píšu to hned do svého deníku, protože musím všechno zaznamenat. Našel jsem číslo…. Je naživu. Kdo to ale chybí? Musím se podívat do každé mísy.

Nové vyšetřování podpořené MUFON Journal ukazuje: zpochybňovaný dokument MJ-12, odkrývající mimozemský kontakt, je pravý; – dr. Morrison nahradil dr. Sagana

«

Tato místnost je velká a strop vypadá jako matrace. Stěny v místnosti jsou měkké a chybí tu mnoho věcí, kromě těch mís a jakýchsi trubek vedoucích od nich do země. Na dně každé mísy jsou blikající světla. Světla jsou také na stropě v těch matracích či co to je. Nejde mi ty mísy otevřít. Zkouším to několikrát. Musím požádat o pomoc EBENy. Našel jsem dveře, ale neotevřely se. Nemohu si vzpomenout, jak jsme je otevírali. Jak dlouho jsme byli v těch mísách? Moc se mi toho nevybavuje. Možná, že cestování vesmírem nám způsobuje problémy s myšlením. Říkali nám to během tréninku, ale nikdy předtím jsme neznali nikoho, kdo by vesmírem cestoval tak daleko. My jsme první. Možná bych měl jít zpátky do té mísy. Třeba jsem se probudil moc brzy. Mé náramkové hodinky říkají, že je 1800 hodin. Ale co je za den, jaký měsíc a jaký rok? Jak dlouho jsem spal?

Podlaha se zdá být měkká a křížem krážem po ní vedou nějaké dráty. V rohu místnosti je jakási televize. Možná to monitoruje ostatní mísy. Nemohu na obrazovce nic přečíst, protože je to v jazyce EBENů. Vidím na ní nějaké čáry, možná linie zdravotního stavu. Doufám, že to znamená, že každý dýchá a žije, ale stále postrádám jednoho muže. Zapomněl jsem na něco? Zemřel snad někdo? Nevzpomínám si. Na rukou mám nějakou vyrážku. Pálí to. Možná je to nějaká radiační popálenina. Ale kde jsou naše radiační monitory, co jsme měli v batozích? Kde jsou naše záchranné batohy? Nic nemohu najít. Vracím se do mísy. Lehám si. Už přestanu psát.

Jsem znovu vzhůru a v místnosti jsou EBENi. Moje mísa je otevřená. Někteří z naší posádky se procházejí kolem. EBENi jim pomáhají. Vylézám ze své mísy. EBEN, který mluví anglicky, mě vidí a já se ho ptám, zda je má posádka v pořádku. Nechápe. Ukazuji na posádku a říkám jedenáct. Kde je dvanáctý? EBE ukáže na mísu, která je prázdná a říká, že pozemšťan nežije. Aha, někdo zemřel, ale kdo?

Moje posádka se prochází kolem a všichni jsou zmatení. Nemohu na sebe upoutat ničí pozornost. Vypadají jako živí mrtví. Co se s nimi stalo? EBE odpovídá – vesmírná nevolnost, ale nebude jim špatně dlouho. Dobrá, to dává smysl. Nemám ani ponětí, jak dlouho už letíme a jak dlouho ještě poletíme. EBE přináší nějakou kapalinu a něco, co vypadá jako sušenka. Tekutina chutná jako křída a sušenka nemá chuť vůbec. Všichni to jíme a pijeme. Téměř okamžitě je nám lépe.

Dobře, začnu s organizací. Říkám 203, aby shromáždil družstvo. Zjišťuji, že 308 (Pilot 2) chybí. Musí to být ten mrtvý člen posádky. EBE přichází zpátky a vede mě k 308. Je v míse, která vypadá jako rakev. 700 a 754 jej prohlíží. EBE nás upozorňuje, abychom 308 nevyndávali ven. Nechápeme proč. 700 a 754 jsou tu a chtějí tělo prohlédnout. Snažím se to říci EBENovi, že tito muži jsou naši lékaři a musejí tělo 308 prohlédnout. EBE říká – ne! Asi kvůli infekci. Napadá mě, že 308 asi dostal nějakou infekci a mohlo by to být nakažlivé. Ale je 308 opravdu mrtvý? Nevím. Budeme se držet rady EBENa. 700 a 754 se dívají do mísy a říkají, že to vypadá, že 308 je mrtev. Všichni ostatní vypadají v pořádku. Ta tekutina a sušenka musela obsahovat nějakou energetickou stravu. Už jsme schopni normálně zaostřit a můžeme i normálně myslet. Nikdo z nás si nepamatuje, jak jsme se dostali do této místnosti. Je zde všechno naše vybavení. Každý se stará o svůj zdravotní stav.

EBENi jsou přátelští, ale moc toho nenamluví. 899 se zajímá o to, proč jsme v této místnosti zamčení. 633 a 661 si myslí, že bychom se měli nějak zaměstnat. Souhlasím. Každému nařizuji, aby si vzal svůj batoh a pás s příděly, uděláme inventář a uvidíme, jestli něco chybí. To tým na nějakou dobu zaměstná. Moje náramkové hodiny ukazují 0400, ale co je za den? Datum? Nevím. Je to velmi zvláštní nebýt schopen změřit čas. V této lodi a této místnosti se nemůžeme na nic obrátit. Hodiny ukazující rok, které jsme si vzali s sebou, vybalíme, jakmile se dostaneme k naší uložené výbavě. Nevíme ale, kde se nachází.

Všichni členové posádky kontrolují batohy a pásy se zásobami. Všechno je spočítáno. 899 (ochranka) se chce vyzbrojit ruční střelnou zbraní. Říkám, že ne. Nepotřebujeme zbraně. Žádný EBEN k nám nebyl nepřátelský. Objevujeme kompas, ale nefunguje. Nacházíme své vysílačky. Budeme je mít na opascích. Nejsme si jisti, zda budou fungovat. Když je ale zapneme, fungují. Slyšíme se. Je to dobré. Můžeme komunikovat, ale musíme být opatrní, životnost baterií je pouze dva dny. Navrhuji, aby si každý začal zapisovat své myšlenky, aby si vedl diář, jako to dělám já. Bylo mi nařízeno, abych si ho psal a abych tak činil, jak dlouho budu moci. Ale nemohu jej psát každý den, protože nejsem schopen říci, kdy den končí. 661 (vědec 2) navrhuje, abychom si sestavili kalendář a nějaký časový systém na dobu pobytu zde. Dobrý nápad. Hned to také provedl. Kalendář bude na sedm dní v týdnu, během kterého budeme používat naše náramkové hodinky k měření periody 24 hodin a to pak budeme považovat za jeden den. Začínáme na 0600, což je asi 45 minut. 518 (biolog) nastavuje dozimetr ovzduší. Zdá se, že všichni tu dýcháme správný vzduch. Tým si dělá legraci ze slov 518, když použil výraz „pravidelný vzduch“. Je dobře, že tu nechybí humor. Takže tohle je tedy začátek dne 1., je 0600 hodin. 661 dodržuje kalendář – to jsme měli dělat již předtím. Nemáme však ponětí o tom, jak dlouho už jsme v této vesmírné lodi a jak dlouho vlastně cestujeme. Copak jsme naposled nebyli ve velitelském centru? Možná, že se mi to jen zdálo. Nemohu najít první část svého deníku.

Přichází EBE a oznamuje nám, že cesta je téměř u konce. Vede nás halou. Dostali jsme se do stěhovací místnosti a přesunuli se do jiné části lodi. Vešli jsme do obrovské haly, kde se nalézalo mnoho různých předmětů, které nemohu identifikovat, připomínaly mi šatní skříňky. Dovedli nás k velkému stolu s jídlem. EBE nám říká, abychom se najedli, že je to pro nás dobré. Všichni se na sebe podíváme. 700 a 754 říkají, abychom se tedy najedli. Dobrá, hledáme talíře. Některé z nich vypadají jako pěkně těžké keramické talíře. Vybírám si něco dušeného, tedy tak to aspoň vypadá. Pak si beru jakousi sušenku, stejnou, jakou jsme jedli předtím. Pití bylo v kovových nádobách. Nejspíš je uvnitř to, co jsme již pili předtím. Všichni jíme. To dušené má slabou chuť, něco jako brambory, možná okurka, prostě nějaký druh tykve. Není to špatné. Sušenka chutná stejně. Všichni sedíme a jíme. Našli jsme něco jako jablka, ale jako jablko to nechutná. Je to sladké a měkké. Jedno sním. Zůstává mi po tom v ústech pachuť. Tým vypadá šťastně. Někdo si dělá legraci, že tu nemají zmrzlinu. To je dobré. V místnosti se objevuje MVC. Je to poprvé, kdy ho vidíme. Mluví k jednomu EBE. Jejich řeč opravdu tahá za uši. Vysoké, pištivé zvuky a také jejich hlasové tóny znějí velmi podivně. EBE nám říká, že MVC chce, abychom se připravili na přistání. Dobrá, co máme tedy udělat? Musíme se vrátit do místnosti s těmi mísami a zase do nich vlézt. Nikomu se do toho moc nechce, ale když musíme, tak to uděláme. Jsme zavedeni zpět do stěhovací místnosti a přesunuti do místnosti s mísami. Zalézáme do nich. Někteří ještě použijí nádoby k úlevě močového měchýře a vyprázdnění střev. Pak vlezou do mísy. Víka se uzavírají, ale my jsme vzhůru. Jen tam tak ležíme. Usínám…

RICHARD DOTY A PROJEKT SERPO: „veřejná aklimatizace“, nebo program na klamání veřejnosti?

«

Víko mísy se otevřelo. Mé hodinky ukazují 1100, z čehož usuzuji, že je stále den první. Vylézáme. EBE nám říká, že přistáváme. Dobrá, zdá se, že jsme dorazili. Shromáždíme svou výbavu. 700 nám připomíná, abychom si nasadili sluneční brýle, jakmile vystoupíme. Balíme a scházíme dolů dlouhou halou a pak do další stěhovací místnosti. Přesouváme se asi minutu, poté se dveře otevírají a my se ocitáme ve velké místnosti, kde vidíme naše sbalená zavazadla. Je to obrovský prostor. Stojí tu mnoho malých vesmírných lodí. Otevírají se ohromná vrata a svítí jasné světlo. A tak poprvé spatřujeme tuto planetu.

Scházíme dolů po rampě. Čeká tu na nás mnoho EBENů. Vidíme jednoho velkého, největšího, jakého jsme dosud viděli. Přichází nám v ústrety a začíná na nás mluvit. EBE z lodi překládá vůdcovu uvítací řeč. Dochází mi, že ten muž je nejspíš vůdcem. Je asi o jednu stopu vyšší než ostatní. Říká nám, že nás vítá na jejich planetě, kterou nějak nazývá, ale nerozumíme mu. EBE si moc dobře jako překladatel nevede. Jsme dovedeni na otevřené prostranství. Vypadá to jako polní přehlídka. Zem je špinavá. Podívám se nahoru a vidím modré nebe. Obloha je velmi čistá. Vidím dvě slunce! Jedno je světlejší než to druhé. Půda vypadá jako poušť v Arizoně nebo Mexiku. Žádná vegetace není vidět. Jsou zde válcovité kopce, ale nic jiného než hlušina.

To musí být hlavní vesnice nebo město. Přistáli jsme v otevřené krajině s velkými konstrukcemi připomínajícími elektrické stožáry. Na vrcholu těch stožárů něco spočívá. V centru té vesnice je velká věž, vypadá jako z betonu a je vysoká asi 90 metrů. Něco, co vypadá jako zrcadlo, je na vrcholu věže. Všechny budovy vypadají jako z vepřovice nebo jako hliněné. Některé jsou větší než ostatní. Podívám se jedním směrem a nejde mi přečíst žádný aktuální údaj z kompasu. Stojí tam velká struktura.

Všichni EBENi jsou oblečeni do stejných šatů, kromě těch, kteří byli na lodi. Teď vidím i ostatní, oblečené do tmavě modrých obleků, odlišných od ostatních. Každý z EBENů nosí jakousi krabičku, schránku na opasku. Všichni mají opasky. Nevidím žádné děti, ale možná, že jsou jen stejně velké.

Naše boty zanechávají v půdě stopy. To světlo je pro naše oči bez slunečních brýlí příliš silné. Otáčím se o 360° a vidím budovy a suchopárnou půdu. Nevidím vegetaci. Podivuji se nad tím, kde pěstují to ovoce. Co je to za planetu? Je těžké uvěřit, že tu budeme muset zůstat 10 let. Avšak cesta tisíce mil začíná právě prvním krokem. Nemohu si vzpomenout, kdo tohle řekl, ale prostě mi to přišlo na mysl. Mnoho EBENů nás pozoruje. Zdají se přátelští. Pak, úplně nás to šokovalo, někdo promluvil anglicky. Všichni se rozhlížíme a vidíme EBENa, který mluví velmi dobře anglicky. Tento EBEN, budeme mu říkat EBE2, mluví téměř plynule, jen neumí vyslovit písmeno „w“.

EBE2 si v angličtině vede dobře a říká, že jsme vítáni na planetě Serpo. Aha, tak to je to jméno jejich planety. Ukazuje nám nějaké zařízení a říká, že každý z nás to musí nosit. Vypadá to jako malé tranzistorové rádio. Připínáme si to na opasky. Co se týče počasí, je tu téměř vedro. Ptám se 633 (vědec 1), jaká je teplota. 633 odpovídá, že je 41,67°C. Velmi teplo. Sundáváme si vesty a necháváme si jen část letového obleku. EBENi se na nás dívají a vypadají velmi přátelsky. Někteří mají na sobě takový šátek. Zeptal jsem se na to EBE2 a on nám odpověděl, že to jsou ženy. Jasně, rozumím, vypadají podobně. Je těžké je rozlišit jinak než podle oblečení. Někteří mají stejnokroje jinak zbarvené. Ptám se na to EBE2 a on říká, že to jsou vojenské uniformy. Dobrá, to dává smysl.

EBE2 nás dovedl do řady domů, vypadajících jako stylové domy z vepřovice. Jsou tu čtyři. Za nimi je jakási podzemní místnost nebo sklad. Je to vestavěno do země – pod zem. Musíme přejít po nějaké rampě. Dveře vypadají jako do vojenského přístřešku, kde na Zemi skladujeme atomové bomby. Veškeré naše vybavení vyložené z lodi je zde uskladněno. Vcházíme do této haly. Je to tu velké. Možná tu budeme muset spát. Je zde všechno naše vybavení – šestnáct palet příslušenství. Tento vojenský přístřešek vypadá, že je z betonu, ale ne ze stejného jako u nás. Je jako měkká guma, ale přitom i tvrdá. Podlaha je ze stejného materiálu. Na stropě jsou světla. Podobají se bodovým světlům. Asi tu mají elektřinu. Musíme nějak dát dohromady naše vybavení.

Vracíme se zpět do domků, kde je mnohem chladněji než venku. Přesto stále dost teplo. Musíme se zorganizovat. Říkám EBE2, že potřebujeme být sami, abychom si všechno uspořádali. Pak si uvědomuji, že EBE2 je žena. Odpoví, že dobrá, že budeme sami. Zeptal jsem se na mrtvé tělo 308. EBE2 se zdá být v rozpacích, o žádném těle nic neví. Vysvětlil jsem jí to, EBE2 zkřížila své ruce na prsou a sklonila hlavu. Byla to skutečně dojemná chvíle, protože ona téměř plakala. EBE2 nám řekla, že nám tělo přiveze, ale musí je nejprve zkontrolovat se svým instruktorem. Slovo instruktor mě trochu vyvedlo z míry. Je EBE2 školící, nebo někdo školí ji? Nebo slovo instruktor u EBENů znamená něco jiného než v angličtině? Možná to znamená vedoucí či velitel. Nevím. EBE2 odešla. Řekl jsem 203 (zástupce velitele týmu), aby všechny shromáždil ve spodní části skladové oblasti. Budeme mít poradu týmu. 633 navrhuje, abychom začali kalendář ode dneška. Je 1300 našeho prvního dne na planetě Serpu.

«

Překlad: Karel Rašín – 2015; dokorekce/redakce: Iva Jelínková, Dana Rašínová

Více např. zde: http://www.serpo.org/

«

PROJEKT SERPO (seriál – 5. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 1. díl)