PROJEKT SERPO (seriál – 8. díl)

PROJEKT SERPO (seriál – 8. díl)

Planeta Serpo

Jak jsem již zmiňoval, obrovským problémem byla komunikace. Ptali jste se, proč náš tým nepoužíval komunikační zařízení EBENů. Tým je sice měl, ale obsahovalo jen asi 500 anglických slov. K plnohodnotné komunikaci to nestačilo. Tým toto zařízení brzy po svém příletu na Serpo odložil.

Našim lingvistům trvalo několik let, než vytvořili adekvátní formu komunikace s EBENy. Určitá skupina EBENů se naučila rozumět anglicky a pár ostatních se naučilo i jiným pozemských jazykům.

Tato skupina se skládala z „cestovatelů“, jak jim říkal náš tým. S nimi byl náš tým v častém kontaktu, protože ne vždy jsme rozuměli tomu, co ostatní EBENi říkají. Cestovatelé EBENů našemu týmu většinou rozuměli. Nešlo o žádné dlouhé diskuse. Jen o pouhou výměnu informací.

Když se např. EBENům nedařilo něco zcela vysvětlit našemu týmu, používali jakousi formu znakové řeči a posunky ukazovali na předmět nebo na to, co chtěli vysvětlit. Dva členové našeho týmu nakonec tuto komunikaci pochopili, avšak zbytek našeho týmu takto získaným informacím moc nerozuměl.

Cestovatelé. Málo z nich umělo anglicky, asi 30 a ani ti nechápali plně všechna slova našeho jazyka. EBENi označili naši řeč za komplikovanou a těžko pochopitelnou. I my jsme později došli k závěru, že tónová řeč EBENů je rovněž velmi komplikovaná a velmi těžká na překlad. Byli jsme schopni nahrát si jejich jazyk, pak jej přehrávat znovu, poslouchat každý tónový dialekt a každý tón zvlášť.

Nakonec jsme jen velmi zhruba přeložili něco z jejich jazyka. Začali jsme s jednoduchými předměty, např. létajícím objektem, který používali k cestám, dále s věcmi jako jsou domy, silnice, potrava, oblékání, jejich slunce, planeta apod. Vybudovali jsme tedy jen základní formu komunikace, což se projevilo zejména, když se něco přihodilo.

Například, když na Serpu zemřel první člen našeho týmu následkem nehody, bylo těžké o tom s EBENy hovořit. Tento náš člen zemřel okamžitě, právě proto, že mu nebyla ihned poskytnuta lékařská péče. Naši dva lékaři prohlédli mrtvé tělo a prohlásili, že zranění bezprostředně souvisela s nešťastným pádem. Zpočátku se o nás EBENi nezajímali v souvislosti s naším zdravím ani nám nikdy nenabídli žádný jejich lék či lékařskou péči.

Když však soucitní a starostliví EBENi viděli náš tým plakat, přišli nám nabídnout svou lékařskou pomoc. Přestože naši lékaři věděli, že člen našeho týmu je mrtev, dovolili EBENům, aby se o pomoc pokusili. Většina domluvy probíhala znakovou řečí nebo mluvili přes cestovatele, kteří trochu anglicky rozuměli.

EBENi transportovali tělo do odlehlé oblasti své největší komunity. Vzali je do velké budovy, jež byla asi jejich nemocnicí nebo lékařským centrem. Tam položili mrtvé tělo na velký stůl a prohlíželi je. Nad mrtvým rozsvítili jakýsi modrozelený světelný paprsek. Sledovali nějaký displej, který vypadal jako obrovská televizní obrazovka. Nápisy byly v jejich jazyce, a tudíž jim náš tým vůbec nerozuměl.

Byl tam ale nějaký grafický displej, podobný našemu grafu, který monitoroval tlukot srdce. Silná čára nekmitala. Naši lékaři pochopili, že to znamená to samé, co naměřili i oni – srdce netlouklo. EBENi do těla vpravili jehlou nějakou tekutinu. To udělali několikrát a nakonec srdce začalo bít.

Jenže naši lékaři věděli, že vnitřní orgány v těle byly poškozené, avšak nebyli schopni to dostatečně EBENům vysvětlit. Oni nevěděli, že mezi námi jsou lékaři, kteří v tuto chvíli vědí totéž co oni – totiž že je konec. EBENi nakonec udělali jakési znamení – položili si ruce na hruď a sklopili hlavy. Členové našeho týmu pochopili, že to znamená, že tělo je mrtvé a nedá se již nic dělat.

EBENi projevili našemu týmu účast. Během poslední pracovní periody uspořádali EBENi ceremoniál na počest mrtvého člena týmu, stejný obřad, jaký používali pro své zemřelé. Náš tým rovněž uspořádal svůj vlastní obřad, kterého se EBENi zúčastnili. EBENi projevovali mimořádnou zvědavost ohledně našich náboženských zvyků. Jeden člen našeho týmu se ujal role duchovního a vykonal bohoslužbu za mrtvého.

Náš tým byl velmi vděčen EBENům za jejich starostlivý přístup k našemu mrtvému příteli.

«

Sociální uspořádání

EBENi žijí ve velmi jednoduché společnosti. Každá jednotlivá rodina EBENů se skládala z muže, ženy a přinejmenším jednoho dítěte. Náš tým se ale setkal s několika rodinami, které měly i čtyři děti. Později jsme se dozvěděli, že tyto rodiny pečovaly o děti EBENů, kteří byli buď na cestovatelských misích (zkoumali vesmír) nebo byli mrtví.

Náš tým byl svědkem leteckého neštěstí, při němž zahynuli čtyři EBENi. EBENi uspořádali jakýsi obřad přímo na místě nehody. Pak EBENi převezli těla do lékařského střediska, kde je prohlédli. Členům našeho týmu bylo dovoleno vždy EBENy doprovázet s výjimkou odpočinkové periody, kdy EBENi zavřeli dveře, aby měli své soukromí.

Členové našeho týmu viděli v očích EBENů smutek v době smrti některého z nich. Později, po poslední pracovní periodě dne, měli mrtví EBENi „pohřeb“ – nebo aspoň tak nám to připadalo. Těla EBENů byla zabalena do bílé látky. Na těla nalili několik druhů různých tekutin. Velká skupina EBENů stála v kruhu a zpívala. Ty zvuky zněly téměř odpudivě. Obřad trval dlouho. Nakonec byla těla umístěna do kovových kontejnerů v odlehlé oblasti, daleko od komunity.

Po pohřbu uspořádali EBENi slavnost. Rozprostřeli velký stůl s jídlem a všichni jedli, tancovali a hráli hry. To se odehrávalo při každé smrti EBENa, které byl náš tým svědkem.

Jednotlivé rodiny EBENů žijí jednoduchým životem. Jejich domy jsou postaveny z hlíny a z nějakého typu materiálu podobného dřevu – a také z jakéhosi kovu. Všechny domy byly stejné. Vypadaly jako některé domy z našeho jihozápadu Ameriky a připomínaly cihlové domy. Uvnitř domu bylo několik místností. Jedna ložnice, kde spí všichni EBENi na jakýchsi rohožích, dále je tam místnost, kde se připravuje jídlo. Největší místností je obývací pokoj, a pak tam ještě byla malá místnost na odpadky. To byl pro náš tým zajímavý objev. EBENi neměli fyziologickou potřebu uvolňovat tělesný odpad tak, jak to děláme my. EBENi měli ve svých obydlích sběrná místa na tělesný odpad. Jejich těla jsou však mimořádně úsporná při zpracovávání veškeré potravy. Jejich tělesný odpad se skládá z malých částí fekální hmoty podobné kočičím výměškům.

Členové našeho týmu nikdy neviděli, že by EBENi močili. To odpad členů našeho týmu se skládal z množství jak fekální hmoty, tak i moči. EBENi proto museli vykopat velkou jímku pro tělesný odpad našeho ubytovaného vícečlenného týmu.

«

Strava

Jak jsem se již zmínil, strava představovala pro náš tým problém. Jedli jsme většinou jen vojenské příděly v konzervách, ale nakonec jsme museli přejít na stravu EBENů. EBENi měli různé druhy potravin. Pěstovali zeleninu. Náš tým tu našel něco podobného našim bramborám, ale chutnaly zcela jinak. Měli také určitý druh salátu, dále pak tuřín a rajčata. To byly jediné druhy, které se podobaly našim. Pěstovali také jiné druhy zeleniny, které vypadaly podivně, např. byly kulaté s dlouhými popínavými šlahouny. Měli také nějaký druh bílé tekutiny, o níž jsme se nejprve domnívali, že je to jakýsi druh mléka. Ale poté, co jsme ji ochutnali, si náš tým uvědomil, že to bylo zcela jiné jak chutí, tak složením. Tekutina pocházela z malého stromu, rostoucího na severní části planety. EBENi doslova ždímali strom, aby z něj tekutinu dostali. Zdálo se, že popíjení této tekutiny bylo pro ně jistým druhem potěšení. Náš tým nikdy nedostal opravdovou „chuť“ na tuto tekutinu. EBENi také vařili jídlo. Dělali jakýsi hrnec dušené zeleniny, což našemu týmu mimořádně chutnalo. Museli jsme si to ještě jen hodně přisolit a opepřit. EBENi pekli také jakýsi druh chleba. Byl to chléb bez kvasnic a chutnal docela dobře, jen způsoboval našemu týmu zácpu. Bylo třeba pít velké množství vody, aby se chleba dobře strávil.

Jedno jídlo měli rádi společně všichni – EBENi i náš tým – bylo to ovoce. EBENi jedli spoustu ovoce odlišného od našeho, bylo ale skvělé. Některé druhy ovoce chutnaly jako meloun, jiné zase jako jablko.

Problémem byla voda. Voda na Serpu obsahovala velké množství neznámých chemikálií, jak náš tým zjistil. Proto se před pitím voda musela převařovat. Když to ale EBENi viděli, postavili jakési velké zařízení, které pro nás vodu upravovalo.

«

Volné chvíle

Náš tým si s sebou přivezl softballové vybavení pro sportovní aktivity. EBENi sledovali hru a hlasitě se smáli. Jejich smích zněl jako vysoké pištění. Nakonec EBENi začali hrát také, ale nikdy se jim nepodařilo chytit míč dříve, než dopadl na zem.

Náš tým také hrál touch football (něco jako ragby – pozn. překl.). EBENi znovu soustředěně pozorovali hru a pak ji hráli s námi také. Avšak jako předtím při softballu, nikdy nepochopili, že se musí chytit míč dřív, než spadne na zem.

Náš tým měl možnost nahlížet do soukromí EBENů, a dokonce nám bylo také dovoleno být svědky porodu. Podařilo se nám zjistit také něco o sexuální aktivitě EBENů. Muži a ženy měli podobné sexuální orgány. Frekvence jejich sexuálních aktivit nebyla však zaznamenána.

«

Geografické údaje o Serpu

Náš tým měl dva geology (byli také zaškoleni i na biology).

Průměr planety Serpo byl změřen na cca 7 218 mil (tj. cca 11 616 km). Povrchová gravitace byla 9,60 m/s². Perioda oběhu (rotace) byla přibližně 43 hodin. První věcí, kterou naši geologové udělali, byla mapa celé planety. Nejprve rozdělili planetu na poloviny, čímž se vytvořil rovník. Pak určili severní a jižní polokouli. Uvnitř každé polokoule stanovili čtyři kvadranty. Nakonec určili severní a jižní „pól“, a to byla nejjednodušší metoda, jak planetu studovat. Většina komunit EBENů žila podél rovníku. Avšak existovaly i komunity žijící na sever od rovníku, a to v každém ze čtyř kvadrantů severní polokoule. Žádná komunita nežila na pólech. Severní pól byl pustý. Bylo to nehostinné místo s prakticky nulovými srážkami, kde absolutně nic nerostlo.

Byly tam vulkanické formace – a na části pustého jihu byla kamenitá poušť. Naměřené teploty na jižní polokouli byly mezi 32,22°C a 57,22°C.

Když se vypravil náš tým dál na sever od jižního pólu do Kvadrantu 1, našli jsme tam vyvřelou horninu. To svědčilo o vulkanické činnosti v této oblasti. Zde náš tým objevil početné množství sopek. V této oblasti jsme nalezli rovněž několik puklin způsobených erupcí, v nichž byla stojatá voda. Vodu jsme otestovali a obsahovala vysokou hladinu síry, zinku, mědi a dalších, nám neznámých prvků. Když jsme se přesunuli na východ do Kvadrantu 2, našel tam náš tým v podstatě stejná vulkanická kamenitá pole.

V jedné konkrétní oblasti blízko severního výběžku Kvadrantu 2 jsme však objevili kyselý močál. Na Zemi takové bažiny vedou do pouště nebo vyprahlých lokalit. Náš tým zde našel ztvrdlé bahno pokrývající alkalická soliska. V oblasti rostla i nějaká vegetace.

Když se náš tým přesunul do Kvadrantu 3, setkali jsme se s  neúrodnou, suchopárnou oblastí, která zahrnovala i hluboké rokle s řídkou vegetací. Rokle či údolí byly mimořádně hluboké, některé dosahovaly hloubky až 900 metrů.

«

Překlad: Karel Rašín – 2015; dokorekce/redakce: Iva Jelínková, Dana Rašínová

Více také zde:

http://www.serpo.org/

«

Jiné díly tohoto seriálu:

PROJEKT SERPO (seriál – 9. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 10. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 1. díl)

«

Více také zde:

Nové vyšetřování podpořené MUFON Journal ukazuje: zpochybňovaný dokument MJ-12, odkrývající mimozemský kontakt, je pravý; – dr. Morrison nahradil dr. Sagana