PROJEKT SERPO (seriál – 9. díl)

PROJEKT SERPO (seriál – 9. díl)

Zvířata

V této oblasti (Kvandrant 3) se náš tým setkal s prvním zvířetem na Serpu. Vypadalo jako náš pásovec. Toto zvíře bylo nepřátelské a několikrát se pokusilo náš tým napadnout. Náš průvodce (EBEN) použil jakési zvukové zařízení (směrovaný zvukový paprsek) a to zvíře zaplašilo.

Když se náš tým přemístil do oblasti rovníku, našli jsme tam krajinu podobnou poušti, na které se nacházely trsy vegetace. Tým zde objevil mnoho nádrží s vodou zásobujících půdu. Artéské studně. Tato voda byla tou nejčerstvější, ale obsahovala pouze samé neznámé chemické prvky. Chutnala dobře a EBENi ji používali k pití. Náš tým ji ale převařoval, protože test na kultury odhalil neznámé typy bakterií.

Když se tým přesunul na severní polokouli, zjistili jsme zásadní změnu klimatu a krajiny. Jeden člen našeho týmu určil Kvadrant 1 na severní polokouli a pojmenoval jej „Little Montana“. Našli jsme tam stromy podobné těm na Zemi. Tyto stromy EBENi „ždímali“ a získávali z nich bílou tekutinu k pití. V této oblasti se nalézala hojná vegetace. Byla tam stojatá voda, pravděpodobně zásobovaná z malých studní nebo puklin způsobených erupcí. V jedné oblasti jsme viděli dokonce mokřiny a pozorovali jsme vysoké rostliny, které zde z bažin vyrůstaly. EBENi používali tyto rostliny jako potravu. Jejich cibulky byly velké a chutnaly jako meloun.

Náš tým se nakonec přesunul do oblasti v Kvadrantu 1 na severní polokouli. V této oblasti byla mírná teplota (10°- 26,5°C) a byla hodně stinná. EBENi zde pro náš tým postavili malou osadu. Většina našich prohlídek planety začínala právě odtud. Tým zkoumal jižní polokouli pouze jednou, a to za účelem získání geologických informací.

Kvůli intenzivnímu horku jsme se rozhodli, že se tam už nevrátíme. Tým pokračoval ve zkoumání severní polokoule, kde bylo podstatně chladněji. Tam jsme také narazili na hory a překonali převýšení 4,5 kilometru. Dno údolí, které se rozprostíralo pod námi, jsme stanovili jako základ, tedy jako „hladinu moře“. Objevili jsme tam bohatá zelená pole, kde rostl jakýsi druh trávy, v níž byly cibulky. Přirovnali jsme to k „jetelovým polím“, i když o jetel nešlo.

Úroveň radiace byla na severní polokouli nižší než na rovníku a jižní polokouli. Na severním pólu byla chladná voda a tým tam našel první náznaky sněhu. Pokrývka sněhu se rozprostírala kolem krajiny severního pólu. Největší hloubka sněhu činila 6 metrů. Teplota byla konstantní 0,56°C. Náš tým nezjistil, že by se v této oblasti teplota měnila. EBENi tu nemohli zůstávat příliš dlouho, protože trpěli silným podchlazením. Náš průvodce nosil oblek podobný našemu vesmírnému obleku, v němž byly zabudovány tepelné zdroje. Tým také objevil důkaz dávného zemětřesení. Podél severního výběžku jižní polokoule se táhly zlomové linie. Bylo zde patrné odlupování spolu s vyvřelou horninou, což naznačovalo výron magmatu v minulosti.

Náš tým přivezl ze Serpa stovky vzorků půdy, vegetace, vody a dalších věcí k testování na Zemi.

Během tohoto výzkumu tým narazil na mnoho druhů zvířat. Tím nejpodivnějším byla „bestie“, která vypadala jako velký tur. Toto zvíře bylo bázlivé a nikdy nebylo nepřátelské. Další zvíře vypadalo jako puma, ale mělo dlouhou srst kolem krku. Zvíře bylo zvědavé a EBENi je nepovažovali za nepřátelské.

Při výzkumu Kvadrantu 4 jižní polokoule objevil tým velmi dlouhé velké stvoření, které vypadalo jako had. Jak vysvětlovali EBENi, byla tato bytost „smrtelná“. Hlava této bytosti byla velká a měla téměř lidské oči. To bylo poprvé, kdy náš tým použil zbraň, aby tuto potvoru zabil. Nezdálo se, že by EBENi byli rozmrzelí tím, že tým to zvíře zabil, ale nebylo jim vhod, že jsme použili zbraně. Tým byl vyzbrojen koltem ráže 45 (standardní vojenská výzbroj v té době) a čtyřmi puškami typu M2. Poté, kdy tým zvíře zabil, je rozpáral. Vnitřní orgány byly podivné a nebyly vůbec podobné hadím vnitřnostem jako na Zemi. Zvíře měřilo 4,5 m na délku a mělo 45 cm v průměru. Tým zajímaly jeho oči. Prohlídka očí odhalila zorničky podobné lidským. Oči se skládaly z duhovky a sítnice, kde byl velký nerv podobný nám známému očnímu nervu, který vedl do mozku bytosti. Mozek byl velký, mnohem větší, než mají pozemští plazi. Tým chtěl maso tohoto hada sníst, ale průvodce EBEN nám zdvořile řekl: „Ne“.

Vodní nádrže na Serpu, pokud je nám známo, neobsahovaly ryby. V některých vodních nádržích blízko rovníku žily podivně vyhlížející bytosti podobné úhořům (malé, dlouhé necelých 20 cm) a byly pravděpodobně blízce příbuzné s pozemskými plazy. Poblíž mokřin bylo také něco jako džungle, ale ne taková, jakou obvykle známe.

Co se ptactva týče, byly tam dva druhy létajících tvorů. Jeden se podobal jestřábu a druhý vypadal jako poletující veverka. Ani jedno z těchto zvířat nebylo agresivní, ale týmu se nikdy nepodařilo některého z nich chytit k prozkoumání.

Pokud jde o hmyz, byli tam malí brouci podobní švábům, ale menší. Byli neškodní, ale lezli nám do vybavení. Měli tvrdou ulitu s měkkým vnitřním tělem. Tým nikdy nepozoroval létající hmyz jako jsou mouchy, vosy apod. Bylo nalezeno několik malých brouků, kteří byli identifikováni.

O zbraních se zprvu vedla široká diskuse. Nakonec se však o ně EBENi nijak nezajímali. Takže náš tým se rozhodl vzít si jen některé pro každý případ. Nikoli k boji, to ne, protože náš tým byl poměrně početný, ale z bezpečnostních důvodů. Je třeba vzít v úvahu, že všichni členové týmu byli členy armády, takže zbraně jim dodávaly pocit bezpečí.

Vedlejší poznámka: Vzali jsme si s sebou 50 zásobníků se střelivem do ruční zbraně a 100 pásů nábojů do pušek.

Překlad: Karel Rašín – 2015; dokorekce: Iva Jelínková, Dana Rašínová

Více také zde:

http://www.serpo.org/

«

Jiné díly tohotro seriálu:

PROJEKT SERPO (seriál – 10. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 11. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 1. díl)

«

Více i zde:

Nové vyšetřování podpořené MUFON Journal ukazuje: zpochybňovaný dokument MJ-12, odkrývající mimozemský kontakt, je pravý; – dr. Morrison nahradil dr. Sagana