Rudovlasí obři – někteří údajně dobří, jiní zlí a lidožraví – války s nimi včera i dnes – námořnictvo USA v Afghánistánu bojuje skutečně s obry

Přidal/a Dana Rašínová Červenec 19, 2017 10:33

Rudovlasí obři – někteří údajně dobří, jiní zlí a lidožraví – války s nimi včera i dnes – námořnictvo USA v Afghánistánu bojuje skutečně s obry

Když v roce 1531 španělský dobyvatel Pizarro přišel na západní pobřeží jihoamerického kontinentu, viděl mezi místními indiány, kteří byli většinou malí, snědí a tmavovlasí, spoustu vysokých mužů bílé pleti. Indiáni nekladli téměř žádný odpor okupantům – přijali Pizarra jako jejich nejvyššího boha Virakoču, který jim před mnoha lety slíbil, že se k nim vrátí. Podle legendy byl totiž Virakoča běloch, stejně jako Pizarro.

Hledání ryšavých „Irů“

V roce 1987 navštívila Peru Linda Moulton Howeová, americká novinářka a spisovatelka, ufoložka a badatelka v oblasti anomálních přírodních jevů. Slyšela tam vyprávění o neobvyklých místních obyvatelích – lidech, vysokých až dva metry, s rudými vlasy barvy mědi, zářivě modrýma očima a velmi světlou pokožkou. Řekl jí o nich Edwin Flores, student archeologie, jehož otec byl záchranář a často navštěvoval odlehlé oblasti země.

Jednoho letního dne roku 1981, když se jeho otec vrátil z odlehlé horské vesnice Pillpinto, nacházející se šest hodin jízdy od města Cuzco, tak řekl svému synovi, že viděl v těchto místech, „velmi vysoké zrzavé Iry.“ Edwin dodal, že neví, zda jsou tam i nyní, takoví živí „Irové“. Linda mu navrhla, aby do té vesnice zajeli.

Úzká cesta do kopce se hemžila ostrými zatáčkami. Dvakrát byli zastaveni policií. Ukázalo se, že jedou rovnou k jednomu z center komunistických povstalců, kteří vyhazují domy ve městech do povětří a vykolejují vlaky. Edwin vysvětlil policii, že o povstalce nemají zájem, že Linda je americká novinářka, shromažďující informace o setkání lidí s mimozemšťany, a že se chystá v osadě Pillpinto setkat s vysokými rusovlasými, kteří tam žijí.

Na kontrolním stanovišti policie, téměř u vesnice, jim jeden z důstojníků po podání jejich vysvětlení nejprve ukázal na oblohu, a pak na vzdálený kopec. Řekl jim, že tam nedávno přistál obrovský zářící objekt, a že je tam na místě přistání velký spálený ovál, který viděl na vlastní oči. „Není to daleko, je to jen jeden den cesty,“ řekl jim strážce pořádku. Pokušení bylo veliké, ale badatelé se rozhodli nejprve vyhledat ty „Iry“, a pokud to bude možné, tak je osobně poznat.

Zřejmé dědičné znaky

Zastavili auto uprostřed obce a okamžitě byli obklopeni dětmi. Když jim Edwin vysvětlil, proč přišli, jeden z chlapců řekl, že zná „vysokého bílého muže“ a ukázal jim dům, kde takový člověk žije, a od kterého můžete slyšet mnoho o těchto lidech. Na prahu nenápadné chatrče je čekal modrooký mladík, výšky zhruba 180 centimetrů. V jeho hustých kaštanových vlasech pozorovali ohnivě rudé kadeře.

Linda požádala Edwina, aby se ho zeptal, zda je možné se setkat s jeho rodiči. Když vyslechl jeho dlouhou odpověď ve španělštině, Edwin řekl, že: „Jeho rodiče žijí v blízkém okolí. Jsou to obyčejní lidé. Avšak tento muž věděl o „vysokých Irech“. Žili dlouhou dobu v blízkosti vesnice, pak toto místo opustili. Bohužel neví, odkud přišli a kam šli dále.

Dvojnásobný kontaktér Brian Scott

V roce 1943 se v Coloradu narodil chlapec jménem Brian Scott. Byl problematické dítě, a do 28 let se živil tím, že chytal chřestýše a sbíral jejich jed. Jednoho letního dne roku 1971 pobýval Brian s kamarádem, který byl také sběračem jedu, v Arizonské poušti, severovýchodně od Phoenixu. Najednou uviděli na obloze třpytivý kotouč s kovovým leskem.

Byl velikosti velkého nákladního automobilu a pomalu klesal. V dolní části disku, po jeho obvodu, blikala červená a zelená světla. Brzy se toto UFO vznášelo nízko nad jejich hlavami a najednou Brian cítil, že se sám zvedá ze země a letí nahoru. Vykřikl, ale v příštím okamžiku zasáhl jeho oči paprsek bílého světla a v něm spatřil několik pohybujících se siluet. Brian si najednou uvědomil, že se nachází na palubě UFO ve tvaru disku.

Mimozemšťané vypadali jinak než lidé, ale převažovali mezi nimi vysocí humanoidé s jasně rudými vlasy, modrýma očima a velmi světlou pletí. Jednalo se o první, ale nikoli poslední únos Briana. Podruhé byli únosci úplně jiného vzhledu, nazval je Šediváky. Potřetí Briana unesli opět rudovlasí, modroocí obři. Počtvrté znovu upadl do společnosti Šedých.

Při tomto střídání únosců napadla Briana myšlenka, že existují spory mezi těmito dvěma skupinami mimozemšťanů (tj. rudovlasými obry a Šedými) v záležitosti, co by měli v budoucnu udělat, možná i s celým lidstvem.

Rozhodují mimozemšťané o osudu lidstva?

Podle Briana postrádají šedivé bytosti emoce a sdělují nám, že to oni jsou zodpovědní za genetické manipulace s lidmi od doby primátů, které jim umožnily vytvořit rozumné bytosti. Zdá se, že Šediváci kontrolují přístup k naší planetě pro všechny ostatní mimozemské bytosti, včetně těch ryšavých, a sledují povahu jejich kontaktů s lidmi.

V rozhovoru s Lindou Moulton Howe, který se konal v lednu 2003, Brian podrobně popsal své setkání s mimozemšťany:

„Když uvidíte ty zrzavé, tak první věc, která upoutá vaši pozornost, je jejich výška – obvykle jde o více než dva metry. A samozřejmě, jejich rudé vlnité vlasy. Barva očí se mění od tmavě modré po světle modrou a barva vlasů od světlé až po tmavou kaštanovou. Vždy vydávají velmi příjemnou vůni. Během jednoho z únosů se mnou komunikoval mimozemšťan, který se představil jako Voltaren. Když se dotkl mého čela, cítil jsem, že má jemnou kůži a velmi teplou dlaň.“

Dále Brian řekl, že mimozemšťan s ním komunikoval telepaticky a přenesl do jeho vědomí informace z pozemské minulosti, proč sem přišli, a jak si představují současnost a budoucnost naší planety.

Během telepatického přenosu se okolo mimozemšťana objevila slabá aureola, zvláště patrná kolem jeho hlavy. Podle Briana, když byl v době prvního únosu v krátkém bezvědomí, a uviděl pak kolem sebe modrooká stvoření s vlnitými blond vlasy, myslel si, že zemřel a ocitl se mezi anděly nebo některými jinými nebeskými bytostmi. Brian si s nimi zdvořile potřásl rukou, obrátil se k nejbližšímu z nich a zeptal se: „Ty jsi Bůh?“ Ten přišel k němu, položil mu ukazováček na čelo a v mysli Briana zaznělo zřetelně:. „Ty jsi Bůh!“

V průběhu další komunikace s mimozemšťany si uvědomil, co znamenala jejich odpověď. Viděli Briana jako zástupce jedné z mnoha forem života, které vytvořili na Zemi za pomocí univerzální životní síly, kterou považovali za základ – zdroj všeho na Zemi, a že my lidé ji nazýváme Bohem. To znamenalo podle jejich pojetí, že Brian, jako stvoření, je součástí samotného Boha. Sami rusovlasí se nazývali „děti hvězd.“

Oni sami také věřili v existenci jediného všemocného Boha, ale podle jejich názoru nepředstavoval žádnou konkrétní osobnost. Říkali, že je počátkem celého vesmíru. Co se týče současného lidstva, pak to se podle rusovlasých musí duchovně obrodit: „Najít světlo své existence“, aby zabránilo dalšímu zhoršování stavu a sebedestrukci. Jen pak se pozemšťané budou moci stát jednou z kosmických civilizací a vstoupit do kontaktu s ostatními mimozemšťany.

Šedí s tímto hodnocením současných pozemšťanů souhlasí, ale jsou přesvědčeni, že možnost sebezdokonalení lidstva je neuskutečnitelná. Myslí si, že současní obyvatelé Země představují negativní výsledek jejich experimentů na vytvoření rozumného druhu „Homo sapiens“. Na úrovni DNA byly do mysli praotců lidstva vloženy zásady a pravidla chování, které zřejmě sloužily jako zdroj pro biblické Desatero. Šedí netušili, že to nebude fungovat, a že lidstvo poklesne na současnou úroveň duchovního úpadku.

Podle nich je oprava nemožná, a je jen jediná cesta, jak z toho ven: začít znovu a zničit všechny obyvatele Země (dříve, dokud nezničí sami planetu) – a nezanechat žádné stopy po existenci současné civilizace. Šedí se domnívají, že jako tvůrci neúspěšného lidstva mají plné právo tak učinit. Navíc to již jednou museli udělat v dávné minulosti. Toto není jejich první neúspěšný pokus na osídlení planety Země.

Autor: Vadim Iljin

Překlad: Mgr. Jan Pavlík – 17. července 2017

Více zde:

http://www.neveroyatno.info/news/inoplanetjane_i_nasha_civilizacija/2013-03-16-1365

Doplnění redakce Exopolitika.cz (Rašínová – 19. července 2017):

Obecně se hovoří o existenci rudovlasých obrů na různých místech na naší planetě.

Nevada a Si-Te-Cahové

Dost známé jsou údajné mumifikované pozůstatky jakýchsi těchto bytostí nalezené v letech 1911/1912 v Nevadě/USA v oblasti severoamerického archeologického naleziště jeskyně Lovelock Cave, dříve známé jako Sunset Guano Cave, protože vykopávky se tam nacházejí pod mohutnými vrstvami guána (tj. nahromaděný trus mořských ptáků či netopýrů, atp.).

Jeskyně Lovelock cave (Zdroj: Wikipedie)

Tyto pozůstatky se nazývají Si-Te-Cah (nebo také Saiduka či Sai’i). Indiáni Paiutové z této oblasti tvrdí, že Si-Te-Cahové byli skupinou kanibalských obrů se zrzavými vlasy, konzumovali lidi. Paiutové pomocí kooperace několika svých kmenů po dlouhých bojích obry Si-Te-Cah zatlačili do jeskyně Lovelock a vyhubili je. Jejich rezaté vlasy se u Paiutů (dle tvrzení indiánky Sarah Winnemucca) předávaly či předávají z otce na syna – zřejmě jako připomínka a také důkaz. Klasická archeologie to vše vyvrací, obři neexistovali. Pochopitelně.

Další zdroj doplňuje, že na poražení Si-Te-Cahů se muselo spojit vícero kmenů různých indiánů, a že Si-Te-Cahové nebyli všichni vyhubeni, ale vrátili se do své původní domoviny blízko Mount Shasta (hora Šasta) v Kalifornii.

Rudí obři z Číny

8. července 2013 vydal rakouský web Heute.at zprávu, že jakási jazyková vědkyně, profesorka Melanie Malzahnová z Univerzity Vídeň, nejenže rozluštila 1500 let starou řeč, ale tím i objevila určitou vyhynulou kulturu.

Tocharský manuskript, asi ze 7. století našeho letopočtu

Je zvláští, že takzvaní Tocharové vypadali jako Skotové – zrzavé vlasy, vousy, vysocí – žili ale v Číně! Teprve díky Malzahnové mohly být rozluštěny tisíce papírových útržků těchto „rudých obrů“. Avšak pro tuto vědkyni zůstává záhadou, proč takoví bohatí a vysoce vzdělaní lidé, kteří po sobě zanechali milostné básně a umělecká vyobrazení na zdech, náhle zmizeli.

Boj námořnictva USA s gigantickými zrzavými obry v Afghánistánu – 2002

Následující video – pokud se tedy nejedná úplně o podvod – může být důkazem existence rudovlasých obrů v Afghánistánu a dále důkazem tvrzení, jaká známe z článků dr. Sally, že s těmito obry v Afghánistánu válčí armáda USA. Respektive z tohoto videa vyplývá, že se má konkrétně jednat o námořnictvo USA:

Velikosti koster obrů, zdokumentovaných v historických záznamech

Prodloužená lebka, tentokrát s rezatými vlasy – Peru, Jižní Amerika

Rozhovor v AJ s dřívějším členem armády USA, který byl přítomen zastřelení Kandahárského šestiprstého obra v Afghánistánu (tzv. Nefilim) v roce 2002, obr se stále pohyboval i po mnoha střelách z vojenských pušek (konkrétně pušky typu M-4’S; 308’S a Barrett 50’S), a jednoho vojáka zavraždil kopím. Nakonec tohoto obra zastřelili, velice páchl, lidé v Afghánistánu se o obrech báli hovořit, jsou totiž lidožraví. Rozhodně se nejedná o žádný vtip. V čase 13:49 tohoto videa začíná vydatný dobový černobílý záběr jiného obra: