Ruský Fénix – naděje, nebo iluze – exopolitická perspektiva; bohové a polobohové ovládající Zemi
Ruský Fénix – naděje, nebo iluze – exopolitická perspektiva; bohové a polobohové ovládající Zemi
Za prezidenta Vladimira Putina jsme byli svědky pozoruhodného vzestupu Ruska zpět do pozice stát se prvotřídní vojenskou silou schopnou zpochybnit či vyzvat hegemonii USA po celém světě. Ještě důležitější je, že Rusko je klíčovým prvkem celosvětové aliance (BRICS), přičemž vyzývá/zpochybňuje plány na Nový světový řád (NWO), zinscenovaný bankovními elitami, které tvoří jakousi „Neviditelnou vládu“.
Toto znovuzrození Ruska ve stylu Fénixe vedlo k soutěžení mezi předkládanými příběhy o tom, že Rusko je buďto nadějí na lepší planetární budoucnost, anebo že se nachází naopak v iluzorní opozici vůči hegemonii USA – a to jako součást zinscenované moci, kontrolované Neviditelnou vládou na obou stranách. To vedlo k soupeření těchto dvou táborů, které buďto prosazují ruskou politiku na celosvětové úrovni, anebo Rusko kritizují – jako že je jen něco málo více než kontrolovanou opozicí vůči Neviditelné vládě.
Zmapovat rozumnou cestu napříč těmito konkurenčními pojetími Ruska nám pomáhá velmi dobře promyšlený článek od dr. Moti Nissani nazvaný „The Russian Phoenix: Hope or Illusion?“ (tj. „Ruský Fénix: naděje, nebo illuze?“). Ten byl publikován 3. února 2016 a Nissani v něm zkoumá mnoho ruských ambivalentních přístupů k pomoci svým vlastním občanům, k celosvětovému dlužnímu otroctví, hromadným sdělovacím prostředkům, životnímu prostředí etc.
Avšak co Nissani nedělá, tím je, že nebere v úvahu exopolitický element v pozadí za Neviditelnou vládou. Stručně řečeno exopolitika je studium mimozemského života a dopadu tohoto na politiku. Pokud mimozemšťané tajně ovlivňují vlády, jak tvrdí mnozí badatelé a informátoři, pak je při studiu ruské opozice vůči Neviditelné vládě nutno vzít v úvahu ještě tuto možnost.
«
Nissani svůj článek začíná historkou o široce rozšířeném vnímání Ruska mnohými po celém světě a řadou analytiků:
Když jsem navštívil holičství v Bejrútu nebo v Ammánu a zeptali se mě: „odkud jste?“ (Bývala to pro mě děsně matoucí a složitá otázka ještě před pár lety), nyní jednoduše odpovídám: „Rusko“, a lidé přicházejí a objímají mě a říkají: „Díky“.
Není to proto, že Rusko je dokonalé. Není dokonalé, jako by nemohla být nebo neměla být žádná země na světě. Ale je to proto, že stojí ještě jednou proti Říši a Říše přinesla tolik hrůz, tolik ponížení tolika lidem; miliardám po celém světě… a pro ně a mnohé z nich kdokoli, kdo stojí proti Říši, je hrdina. Tohle jsem slyšel nedávno přímo od lidí z Eritreje, Číny, Ruska, Palestiny, Ekvádoru, Kuby, Venezuely a Jižní Afriky, abych jmenoval jen pár míst.
Nissani dává do protikladu toto pozitivní vyprávění o Rusku s jiným příběhem, tedy o tom, že je Rusko „kontrolovanou opozicí“ vůči Novému světovému řádu, která v podstatě nabízí iluzorní či falešnou volbu. Cituje autora Brandona Smithe, který píše o falešné volbě mezi Demokratickou a Republikánskou stranou v USA, a jak to samé platí i o světové scéně:
Co mi skutečně vadí, tím je, že naše hnutí může být tak probuzené a vědomé si falešného levo-pravého paradigmatu, avšak zůstává překvapivě naivní a krátkozraké, když přijde na falešné paradigma východo-západní. V jakémkoli moderním konfliktu neexistují žádné „strany“, pouze zplnomocněnci bojující na globální šachovnici, řízené zájmy stejných elit… Válka je určena k násilné změně této „netečnosti“ civilizace a tudíž násilné změně směru civilizace – takovým způsobem, který je přínosem inženýrům konfliktu…
Po prozkoumání řady příkladů ruské politiky, které poskytují materiál pro zastánce obou z oněch dvou příběhů o Rusku, Nissani nabízí cestu ven z tohoto dilematu nad správným přístupem k Rusku a jeho ambivalentní politice.
Identifikuje, rozpoznává ruskou plachost a opatrnost před tím učinit plnou výzvu vůči „Neviditelné vládě“, která řídí USA a svět. Nabízí 11 vysvětlení pro tuto plachost/váhavost, to druhé vysvětlení se zdá být tím nejpřesvědčivějším:
2. Tím druhým, mnohem přesvědčivějším vysvětlením pro ruskou nepochopitelnou plachost, je to znovu nabízené Sakerem:
„Jsem si jist, že si Putin plně uvědomuje, jak alespoň potenciálně může jeho politika odporu, suverenizace a osvobozování vést k mezikontinentální jaderné válce a že Rusko je v současné době stále ještě slabší než Anglo-sionistická říše. Stejně jako v dobách Stolypina Rusko zoufale potřebuje ještě několik let míru, aby se plně vyvinulo a postavilo na nohy. (Pjotr Arkaďjevič Stolypin byl ruský předrevoluční politik a ministerský předseda Ruska v letech 1906 až 1911 – pozn. překl.)“
To dovádí Nissaniho k tomu, že dokončuje svůj článek vyzdvižením dvou otázek ohledně toho, jak na Rusko reagovat:
První otázkou je: Měli bychom my – filantropové/humanitáři nebo revolucionáři – sympatizovat s Ruskem v jeho současném rozpačitém boji s Neviditelnou vládou?…
Druhou otázkou je: Měli bychom věnovat naše skromné prostředky výhradně na náš vlastní revoluční program, nebo bychom měli také odklonit některé zdroje do ruského pochybného boje na budování alternativy vůči Neviditelné vládě?
Se svou poslední odpovědí na otázku, zdali Rusko představuje naději či iluzi pro zbytek lidstva, dochází k tomuto závěru:
Abych shrnul své vlastní zhodnocení. Progresivisté a revolucionáři z každého národa na Zemi by měli sympatizovat s ruskou vládou v boji proti bankéřům. Nicméně, nemohou reálně očekávat, že vláda bude dělat jejich práci za ně. Pokud se jedná o rozhodující boj o přežití, svobodu, mír a spravedlnost, jsou na to sami.
Nissaniho článek je působivý ve své nestranné reportáži o otázkách vztahujících se k ruské rozpačité opozici k Neviditelné vládě. Existuje tu však do očí bijící deficit, který má zásadní význam pro pochopení Putina a ruské zdánlivé plachosti.
V případě, že „Neviditelná vláda“ zahrnuje pouze lidi z elitních bankovních rodin, jak Nissani a většina současných badatelů geopolitiky předpokládá, pak ruská plachost je opravdovou záhadou, která je v nejlepším případě prostě strategií přežití, jak získat čas na (pozdější) konfrontaci s mezinárodní bankovní elitou, anebo v nejhorším případě se v případě Ruska jedná o onu „kontrolovanou opozici“ na globální úrovni – zkoncipovanou za účelem, aby představila lidstvu iluzi volby.
Pokud však „Neviditelná vláda“ zahrnuje entity, které jsou geneticky spíše mimozemšťané než lidé, někteří z nich mohou žít po staletí, ne-li po tisíciletí, pak se stává Putinova rozpačitost mnohem pochopitelnější.
Toto je bod, kdy nám s pochopením Putina a Ruska mohou pomoci klasické knihy The Gods of Eden /tj. Bohové Edenu/ (1993) Williama Bramleyho a Rule by Secrecy/ tj. Tajná vláda/ (2001) Jima Marrse. Obě líčí mimozemšťany, jak zasahovali do lidských záležitostí od antických dob a přímo se zapojili do řízení lidských společností skrze hybridní, křížené vládce, kteří zachovávali mimozemské ovlivněné pokrevní linie.
Přímá historická podpora pro Bramleyho a Marrsovy radikální teze pochází od starověkého egyptského historika jménem Manetho (- Manetho byl egyptský kněz a historik žijící ve 3. století př. n. l. za vlády Ptolemaiovců – pozn. překl.), který napsal o vládě bohů (mimozemšťanů) a polobohů (lidsko-mimozemských kříženců) před tím, než ve Starém Egyptě započalo 30 lidských dynastií kolem roku 3 100 před naším letopočtem.
Manetho uvedl extrémně dlouhé životy bohů a polobohů, kteří nejprve otevřeně vládli lidským společnostem, než poté přenesli toto vedení a zodpovědnost na lidské elity. To dalo vzrůst myšlence „božího práva králů“, kteří buď prostřednictvím přímé pokrevní linie a/nebo v důsledku schválení od mimozemšťanů mohli tvrdit, že jejich koruny byly božsky schváleny.
«
Manethovy spisy poskytují první historický odkaz na „Neviditelnou vládu“. V jádru její členské základny se nacházejí mimozemšťané a jejich hybridi, kteří řídí lidské vůdce za scénou a dělali tak po celých 5 000 let!
To nás přivádí do moderní doby, k situaci týkající se mimozemšťanů a této Neviditelné vlády. William Tompkins, pensionovaný letecký inženýr, odhalil, že za druhé světové války sloužil v rámci skryté námořní operace, která rozeslala 29 zvědů do nacisty okupované Evropy. Námořní špióni nejenže se dozvěděli o tajemstvích ukrytých za mnoha vyspělými nacistickými kosmickými programy, ale také to, že nacisté dosáhli dohody s Reptiliány, s rasou nazývanou Drakoniáni.
Nacisticko-drakoniánská aliance vedla k založení základen na Antarktidě v roce 1939 a po neúspěšné námořní expedici – operaci Highjump – v roce 1947, byly nakonec Vojensko-průmyslovému komplexu USA vnuceny dohody, což vyústilo v to, že bylo vyvinuto množství tajných vesmírných programů, jak je popisováno v knize Insiders Reveal Secret Space Programs and Extraterrestrial Alliances (tj. „Odhalení zasvěcenců – Tajné vesmírné programy a mimozemské aliance“ – kniha v angličtině – pozn. red).
Tím, co popisují svědectví Tompkinse a ostatních v knize Insiders Reveal Secret Space Programs, je, že Sovětský svaz byl vynechán, když šlo o vyspělé letecké technologie získané skrze tajné dohody s nacisty a Reptiliány. V podstatě si Neviditelná vláda zvolila jako základní mechanismus pro zbudování Nového světového řádu USA a jejich spojence při NATO – řádu, který by prakticky byl skrytou Čtvrtou říší.
V důsledku toho Sovětský svaz a jeho spojenci z Varšavského paktu stáli přímo proti agendě Čtvrté říše a Neviditelné vládě, která nakonec zvítězila a podnítila zhroucení Sovětského svazu (pokud se však nejednalo o řízený rozpad SSSR v rámci Operace Golgota – pozn. red.).
Znovu-vynoření se Ruska ve stylu Fénixe opět zavedlo ruské lidi k tomu, že se stali mocnou opozicí vůči Neviditelné vládě s mnoha jejími celosvětovými chapadly, jak ilustrují příklady institucí jako je NATO, Evropská unie, skupina Bilderberg, Světová banka, Mezinárodní měnový fond apod.
Rusko však ztratilo své bývalé východoevropské spojence a nyní má na svých hranicích NATO, hrozící že bude expandovat dále do bývalých sovětských republik, jakými jsou Gruzie a Ukrajina. To po Rusku požaduje zastávat – oproti tomu jak tomu bylo v bývalém Sovětském svazu – mnohem opatrnější přístup k agendě protichůdné NATO/Čtvrté říše/Neviditelné vlády.
Rusko si pomalu vybudovalo novou alianci národů BRICS, aby se bránilo agendě Nového světového řádu v ekonomické sféře. Nicméně Neviditelná vláda je prostřednictvím svých mnoha chapadel a mimozemských elementů silným protivníkem, což je velmi nebezpečné. Ve svém článku zmiňuje Nissani hrozbu jaderného Armagedonu, pokud by Rusko jednalo přímo konfrontačním způsobem a/nebo se s Neviditelnou vládou přímo utkalo.
Kromě termonukleárních zbraní existují ještě nebezpečnější zbraně „torzního pole“, vyvinuté v rozškatulkovaných programech řízených Neviditelnou vládou, která by je mohla nasadit. Podle historika dr. Josepha Farrella byly tyto zbraně na bázi torzního pole poprvé aktivně vyvíjeny nacistickým Německem.
Pokud jsou mimozemšťané skutečně oním klíčovým elementem jak struktury tak řízení Neviditelné vlády, pak ruská odpověď na výše zmíněné vyžaduje hlubší úroveň analýz, než jakou poskytl Nissani a konvenční geopolitičtí analytikové.
Vyžaduje to, abychom přešli od analyzování geopolitiky jakožto dvou-dimenzionální šachové hry s jasně definovanými mezinárodními hráči a procesy, dopadajícími jeden na druhého, ke trojrozměrné šachové hře, zahrnující skryté mimozemské a nepozemské prvky.
«
Požaduje se exopolitická úroveň analyzování geopolitiky, která odpovídajícím způsobem identifikuje mimozemské a jiné nelidské elementy, ovlivňující Neviditelnou vládu – a jak hlavní národy jako je Rusko odpovídají na tyto skryté vlivy.
© Michael E. Salla, Ph.D. – 30. srpna 2016
«
Překlad: Karel Rašín – 4. září 2016; dokorekce: Dana Rašínová
Více zde:
http://exopolitics.org/the-russian-phoenix-hope-or-illusion-an-exopolitical-perspective/
«
Také zde:
1 Komentář
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Myslím, že v článku je opomenuta jedna důležitá věc, a to ta, že jsou zde i z našeho pohledu pozitivní mimozemšťané, kteří vyvažují tuto zdánlivou nerovnováhu sil a jsou o tom podobné informace, jako o vlivu negativních mimozemšťanů.