SETKÁ SE ČÍNSKÁ MISE NA MARS S ODTRŽENOU NĚMECKOU KOLONIÍ?
SETKÁ SE ČÍNSKÁ MISE NA MARS S ODTRŽENOU NĚMECKOU KOLONIÍ?
Čína má v plánu vypustit v červenci 2020 družici a robotické vozítko na Mars, na misi nazvanou Tianwen-1, což znamená „otázky do nebe“. Zatímco cíle mise Tianwen-1 se zdají velmi všední – mapování povrchu a těžba vzorků půdy – jedna z „otázek do nebe“, o kterou se Číňané velmi zajímají, zní: „je množství zpráv zasvěcenců o německé vesmírné kolonii, jež se odstěhovala v 50. a 60. letech 20. století z Antarktidy na Mars, pravdivé?“
Andrew Jones z webu SpaceNews vysvětluje, co lze očekávat ohledně mise Tianwen-1:
Sonda Tianwen-1 bude vybavena kamerou s vysokým rozlišením, srovnatelnou s HiRise (polychromatická kamera pracující ve viditelné oblasti spektra, s vysokým rozlišením 30-60 cm/pixel – pozn. překl.) na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter z NASA (MRO – planetární sonda, určená k průzkumu planety Mars – pozn. překl.). Nese také kameru se středním rozlišením, podpovrchový radar, mineralogický spektrometr, analyzátory neutrálních a energetických částic a magnetometr. Pro misi onoho vozítka bude také sonda přenášet signál.
Přibližně 240 kilogramové vozítko na solární pohon je o téměř dvojnásobné hmotnosti než čínská lunární vozítka Yutu. Ponese radar schopný pronikat povrchem, multispektrální kameru, přístroj pro spektrometrii laserem buzeného plazmatu a ponese užitečné zatížení pro detekci klimatu a magnetického prostředí. Toto vozítko má životnost konstrukce pro misi tři pozemské měsíce. Vozítko dostane jméno pomocí veřejného hlasování, až se bude blížit jeho spuštění.
Tato čínská sonda a vozítko poskytne nezávislá data k zodpovězení mnoha otázek, které mají čínští vědci ohledně Marsu pokud jde o jeho starodávnou historii a život, aniž by se spoléhali na třetí stranu, jako je NASA či Evropská kosmická agentura (ESA), o nichž je dobře známo, že šíří dezinformace.
«
Čínská národní vesmírná agentura (CNSA) si je velmi dobře vědoma údajů od NASA z mise Viking z roku 1976, která ukázala důkaz jak současného, tak prastarého života na Marsu.
Oba dva experimenty Gilberta Levina, provedené dvojicí přistávacích modulů, předvedly důkaz mikroskopického života na Marsu. Nicméně, jeho potvrzující výsledky byly od NASA zamítnuty, jak vysvětlil v článku pro Scientific American (americký časopis populární vědy – pozn. red.) z roku 2019:
30. července 1976 LR (Labeled Release – experiment sondy Viking z roku 1976, který zjišťoval život na Marsu – pozn. překl.) poskytl nazpět své počáteční výsledky z Marsu. Úžasné bylo, že byly pozitivní. Jak experiment pokračoval, přišly z dvojčat kosmických lodí Viking (Viking 1 a Viking 2 – pozn. red.), které přistály asi 6 437 km od sebe, celkem čtyři pozitivní výsledky, podporované pěti různými kontrolními prvky. Datové křivky signalizovaly detekci mikrobiálního dýchání na Rudé planetě. Tyto křivky z Marsu byly podobné křivkám vytvořeným LR testy půdy analyzovanými na Zemi. Zdálo se, že jsme onu vrcholnou otázku zodpověděli.
Avšak když experiment molekulární analýzy Vikingu nedokázal detekovat organickou hmotu, podstatu života, NASA dospěla k závěru, že LR našel látku napodobující život, ovšem nikoli život samotný. Nevysvětlitelné je, že za 43 let od programu Viking žádný z následných přistávacích modulů NASA na Mars nenesl nástroj pro detekci života, jenž by navázal na tyto vzrušující výsledky.
Navíc sonda Viking vyfotografovala slavnou tvář na Marsu v oblasti s názvem Cydonia, která byla hluboce analyzována řadou výzkumníků. Dr. J. J. Hurtak byl mezi prvními, kteří upozorňovali veřejnost na existenci umělých struktur na Marsu, odhalených Vikingem a dřívější misí Mariner 9, a to v rámci sady televizních rozhovorů, se začátkem v roce 1977.
«
«
První vědecké analýzy oněch dat z Vikingu byly uveřejněny v roce 1982 v Omni Magazine (bývalý časopis o vědě, parapsychologii a vědecké fikci, vydávaný v USA a VB do roku 1997 – pozn. red.) elektroinženýrem Vincentem DiPietro a počítačovým inženýrem Gregory Molenaarem. Jejich článek v Omni z roku 1982 byl výtahem z jejich 77stránkové knihy Unusual Martian Surface Features (Neobvyklé prvky na povrchu Marsu – kniha v angličtině – pozn. red.), která vyšla také ve stejném roce. Brzy je následoval Richard Hoagland, který byl autorem knihy z roku 1987 The Monuments of Mars: A City on the Edge of Forever (Monumenty na Marsu: město na okraji věčnosti – kniha v angličtině – pozn. red.), a pak Hurtak, který se podílel jako spoluautor na publikaci The Face on Mars: Evidence of A Lost Martian Civilization (Tvář na Marsu: důkaz ztracené marťanské civilizace – kniha v angličtině – pozn. red.) v roce 1989.
Oficiálně NASA analýzami Hurtaka, DiPietra a Hoaglanda ve věci oblasti Cydonie, obsahující zbytky jakési starověké marťanské civilizace, opovrhovala. Nicméně, další vládní agentury USA se o analýzy Hurtaka, DiPietra a Hoaglanda velice zajímaly.
Usadili se uprchlíci z Marsu na Antarktidě před milionem let?
«
Jeden odtajněný dokument CIA odhaluje, že v roce 1984 CIA zaměstnávala jisté médium, „odborníka na dálkové nazírání“, aby se podíval (zřel) na oblast Marsu přibližně do období před jedním milionem let. Tento dálkový nazírač (Joseph McMoneagle), který si nebyl vědom toho, že poskytnuté souřadnice byly pro planetu Mars, popisoval, že viděl pyramidy, futuristické technologie a vzrůstem velmi vysokou, lidsky vyhlížející civilizaci, stojící před blížící se environmentální kalamitou.
Tím, co činí tento dokument CIA pozoruhodným, je, že souřadnice poskytnuté odborníku na dálkové nazírání, Josephu McMoneagleovi, byly do oblasti Cydonie, jak zobrazila svými záběry z Marsu sonda Viking v roce 1976.
Existuje mnoho otázek ohledně mikrobiálního a starodávného inteligentního života na Marsu, na něž si Číňané začnou sami odpovídat nadcházející misí Tianwen-1. Mezi ty zajímavější „otázky do nebe“ však patří ty, zda na Marsu nadále existuje domorodý inteligentní život a zda v 50. a 60. letech 20. století zde byla zřízena německá vesmírná kolonie s financováním a logistickou podporou USA.
První zpráva o jakési německé kolonii, zřízené na Marsu, přišla od bulharského elektroinženýra, Vladimira Terziski, na začátku 90. let. Terziski přednášel po Spojených státech mezi lety 1991 až 1993, ukazoval dokumenty a videa prototypů nacistických SS létacích talířů, a dokumenty o vesmírných operačních střediscích, zbudovaných Němci na Antarktidě.
(Následující video obsahuje některé základní informace od Terziskiho, další podněty se nacházejí na videu v původním článku dr. Sally, v technickém systému Vimeo – pozn. red.):
«
V 50. letech, po dohodách dosažených mezi Eisenhowerovou administrativou a německou odtrženou kolonií na Antarktidě, začaly zdroje USA téci do německého tajného vesmírného programu. Bylo tak učiněno pod krytím programu Apollo, který byl řízen německými vědci z operace Paperclip, kteří zastávali vysoké vedoucí funkce v NASA.
«
Tvrzení o existenci kolonie otroků na Marsu probíhá médii hlavního proudu
«
V kapitole 12 knihy US Air Force Secret Space Program (Tajný vesmírný program letectva USA – kniha v angličtině – pozn. red.) vysvětluji, jak byl program Apollo využit k předávání zdrojů a zaměstnanců, aby to pomohlo Němcům zbudovat kolonie na Měsíci, Marsu a i kdesi jinde v hlubokém vesmíru. Spolupráce Německa a USA se z velké části konala skrze korporační konsorcium (sdružení velkých obchodních společností), zahrnující přední německé a americké korporace.
V roce 1989 se jistý dodavatel elektřiny, Al Bielek, přihlásil jako svědek, přičemž prohlašoval, že on a jeho bratr Duncan Cameron byli vzati na Mars, a to prostřednictvím nějaké skokové komory (jump room) či teleportačního zařízení, umístěného v Montauku na Long Island, New York. V rozhovorech Bielek potvrdil správnost scénáře Alternativy 3, jenž se týká vybudování základen na povrchu Marsu pro program zachování druhů, jak bylo poprvé odhaleno ve výsměšném britském televizním dokumentu.
Bielek řekl, že při mnoha příležitostech byli on i Cameron posíláni teleportační technologií na prastaré základny do vnitřku Marsu. Popsal tyto základny jako přibližně 20 000 let staré, postavené lidsky vypadajícími mimozemšťany a již dlouhou dobu opuštěné. Spolu ještě s dalším svědkem, elektroinženýrem Prestonem Nicholsem, tito všichni svědkové zdůrazňovali roli německých vědců z operace Paperclip, kteří se velkou měrou zapojili do organizování a řízení projektu Montauk.
«
V roce 2000 se přihlásil Michael Relfe, aby odhalil, že strávil 20 let na Marsu jako pilot a médium, v rámci vysoce tajného vesmírného programu. Jeho zkušenosti byly podrobně popsány ve dvou dílech série nazvané The Mars Records. Byl prvním, kdo přišel s tvrzením, že se účastnil programu „20 a zpět“ – v němž je jedinec podroben věkové regresi a poslán zpět v čase do bodu počátku svého nasazení – až když odsloužil 20 let na nějakém tajném vesmírném programu.
Regrese věku používaná v tajných vesmírných programech potvrzena jako vědecky realizovatelná
«
V dubnu 2014 následoval po Relfeově neuvěřitelném příběhu Randy Cramer, který tvrdil, že strávil 17 let na Marsu poté, kdy se v roce 1987 upsal do programu „20 a zpět“ na tajnou základnu na Měsíci, nazvanou Velitelství lunárních operací (LOC). Říká, že jeho hlavní misí – jako vesmírného mariňáka – bylo chránit jakousi korporací řízenou kolonii na Marsu před původním životem, který byl vysoce inteligentní, teritoriální a agresivní.
Voják námořní pěchoty USA, který strávil 17 let na Marsu, dostal povolení odhalit pravdu
«
Corey Goode se přihlásil poprvé v říjnu 2014 a začátkem 2015, a odhalil svou vlastní zkušenost z tajného vesmírného projektu Solar Warden, vedeného námořnictvem USA, a to, jak při několika příležitostech cestoval na Mars, aby provedl servis vybavení pro program vedený jistou korporací, kde Němci zaujímali nejvyšší vedoucí pozice. Goode později odhalil nedávný výlet na Mars v roce 2015, kdy poskytl informace o tom, že tyto (německé) kolonie na Marsu poskytovaly vyspělou technologii až 900 různým mimozemským civilizacím.
«
Srovnal jsem jednotlivé zkušenosti Relfea, Cramera a Goodea z „20 a zpět“ tajného vesmírného programu, a to v knize z roku 2015 Insiders Reveal Secret Space Programs (Odhalení zasvěcenců – Tajné vesmírné programy a mimozemské aliance). Shoda jejich nezávislých tvrzení byla značně významná a podporovala myšlenku vyspělých kolonií na Marsu, zbudovaných korporátní aliancí Německo-USA.
Se senzačními tvrzeními, že cestovali na Mars a byli nuceni pracovat s tajným vesmírným programem vedeným Němci v hlubokém (mezihvězdném) prostoru, přichází stále více údajných zasvěcenců. Ačkoli taková tvrzení stále vyvolávají polemiku, rozsah informací a kredit některých z těchto zasvěcených osob je působivý.
Takovéto podpůrné reference a faktografické důkazy inteligentního života na Marsu a důkazy o zřízení odtržených kolonií, vedených Němci a USA, to jistě vyvolá u Číny právoplatné otázky, zvláště když zanedlouho vyšle svou první oficiální misi na Mars.
V knize Rise of the Red Dragon: Origins and Threat of China’s Secret Space Program (Vzestup červeného draka: původ a hrozba čínského tajného vesmírného programu) vysvětluji, jak Čína dlouhodobě zastávala podezření, že „UFO jsou západním trikem“, snažícím se odvést pozornost od té pravé cesty výzkumu. Stručně řečeno, Čína se již delší dobu domnívala, že UFO jsou spíše sledovací letouny patřící USA a Sovětskému svazu/Rusku, než že by měly mimozemský původ.
Nedávno Čína vyvinula eskadry antigravitačních vesmírných letounů a používá svůj konvenční raketový vesmírný program jako krytí pro své skutečné vojenské operace ve vesmíru. Rokem 2030 Čína hodlá dosáhnout strategické dominance ve vesmíru, což zahrnuje schopnost provést jakýsi Vesmírný Pearl Harbor proti USA, bude-li to zapotřebí.
Nadcházející čínská mise Tianwen-1 zahájí obtížný úkol zodpovědět klíčové otázky o historii inteligentního života na Marsu, a o údajných koloniích řízených korporátně, které na Rudé planetě tajně operují. Finální odpovědi, jaké Čína na takovéto otázky nalezne, pravděpodobně až do morku kostí šokují jejich vojenské a vědecké velení.
Čína se utvrdí v tom, že je opozdilcem v záležitosti lidských operací na Marsu, a že je dalece pozadu za tím, co již zbudovala v době 50. a 60. let 20. století korporační aliance Německa a USA. Čínská mise Tianwen-1 pravděpodobně potvrdí spoustu zpráv zasvěcenců o tajných základnách na Marsu a setká se s nějakou německou pokrokovou antigravitační vesmírnou lodí. Je pravděpodobné, že začne náročný proces vyjednávání, který proběhne, pokud Čína bude chtít zbudovat dlouhodobou přítomnost na Marsu a pokud by se ráda podílela na pozoruhodném vědeckém vývoji, který se tam tajně odehrává pod německou kontrolou.
© Michael E. Salla, Ph.D. – 27. dubna 2020
«
Překlad: Karel Rašín – 1. května 2020, dokorekce/redakce: Dana Rašínová
Více zde:
Will China Mars Mission encounter Breakaway German Colony?
Také zde:
«
«
1 Komentář
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Odpověď na tuto otázku je velice široká a má hodně otazníků. Co se týče utajování čínského vesmírného programu tak postupují stejně jako v USA. Zveřejňují pouze to, co se jim zrovna hodí. Techniku, kterou se dostanou na Mars určitě mít budou, ale doletí ta technika zdárně ke svému cíli a pakliže na Mars doletí, bude funkční? A pokud i tyto nástrahy překonají, nebudou vydíráni, pokud by chtěli zveřejnit něco, co se druhým nehodí? Ti druzí a je jich více než dost, kterým nemusí odhalené vesmírné poznatky z Marsu vyhovovat, mají způsoby jak tomu zabránit. Vesmírná sonda po opuštění naší planety se stává prakticky bezbranná proti možným nepřátelským útokům ve vesmíru. V tomto případě se jedná o hodně, o čem světová odborná veřejnost nemá ani tušení, že by mohlo na Marsu existovat. Ať se již jedná o vesmírné základny pozemšťanů, nebo nacistů, případné zjištění artefaktů z minulosti o osídlení Marsu. Též složení hornin a atmosféry mnoho napoví. Je toho ve hře velmi mnoho. Velmi důležité bude zvolit správné místo přistání. Měli bychom ale mít na paměti, držme se při zemí v těch počtech. Tak masové to na Marsu zase není, spíše naopak. Jen čas ukáže, jak se Čína ve svých zjištěných poznatcích na Marsu zachová, nebo je dá pod pokličku a budeme zase tam jak dnes.