VYKUKOVÉ ČESKÉ UFOLOGIE ANEB BADATELSKÁ ROMANTIKA V ARMÁDĚ A STÁTNÍ SPRÁVĚ
VYKUKOVÉ ČESKÉ UFOLOGIE ANEB BADATELSKÁ ROMANTIKA V ARMÁDĚ A STÁTNÍ SPRÁVĚ
(výpověď bývalé členky projektu Záře)
Následující příspěvek začal být poslední dobou (jaro 2019) znovu aktuální, proto ho redakce Exopolitika.cz přetiskuje opět právě nyní:
V roce 2010 uskutečnili členové skupiny Česká exopolitika akci s názvem „Dopisy za zveřejnění dokumentů UFO“. Oslovili politiky a vojenské činitele, o nichž se domnívali, že by mohli mít povědomí o vojenských záznamech týkajících se UFO v ČR, a požádali o uvolnění těchto spisů pro veřejnost. Jistě nedoufali, že jim ministři a důstojníci armády obratem zpřístupní svazky se spisy, které pravděpodobně podléhají utajení. Spíše šlo o zjištění reakcí dotyčných – zda vůbec odpoví, dá-li se co vyčíst mezi řádky a do jaké míry se jejich odpovědi budou shodovat s informacemi z jiných zdrojů. Jaké výsledky experiment přinesl? Šest ze sedmi oslovených exopolitikům odpovědělo. Většinou se shodně vyjádřili ve smyslu, že Armáda ČR se jevy UFO nezabývá a žádné vojenské záznamy o UFO v ČR neexistují. Konkrétně:
Náčelník Generálního štábu Armády České republiky, armádní generál Ing. Vlastimil Picek, dopis z 1. 7. 2010: „Armáda České republiky žádné dokumenty tohoto druhu nemá v evidenci… Problematika sledování UFO není předmětem zvláštních zájmů AČR… Pro více informací k fenoménu UFO doporučuji navštívit internetové stránky projektu Záře (www.projektzare.cz ), kde je možno nalézt utříděné a statisticky vyhodnocené informace o UFO a dalších abnormálních jevech na území České republiky.“
Někdejší ministr obrany ČR Martin Barták prostřednictvím zástupce ředitele odboru komunikace s médii a s veřejností MOČR Mgr. Jana Pejška v dopise z 8. 2. 2010 sdělil: „Bohužel Vám musím sdělit, že Armáda České republiky se nezabývala ani nezabývá problematikou sledování UFO. Téma spadá do oblasti kosmonautiky a česká armáda se kosmickými prvky nezabývá. Ani v jednom z armádních archivů není složka, která by se věnovala tomuto tématu a neexistuje ani žádný interní normativní akt, který by se podobnými jevy zabýval.“
Bývalí ministři obrany Luboš Dobrovský a Antonín Baudyš st. konstatovali, že o vojenských dokumentech týkajících se UFO nemají ani ponětí. Dobrovský údajně dodal, že nic takového jako UFO neexistuje. Kdyby prý nějaký pilot něco podobného hlásil, bylo by mu vědci vysvětleno, že nic jako UFO nemůže existovat a měl by se nechat vyšetřit.
Mgr. Josef Žikeš, Vojenský ústřední archiv Praha, dopis z 12. 7. 2010: „Byla provedena rozsáhlá rešerše v dokumentaci složek MO (a předchozích FMO, MNO) jak ve Vojenském historickém archivu, tak ve správních archivech. Žádné samostatné složky, jednotlivé písemnosti ani evidenční záznamy nebyly v uložené dokumentaci nalezeny.“
Kancelář prezidenta republiky – tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, dopis z 1. 7. 2010: „Prezident republiky Václav Klaus mne pověřil, abych se blíže seznámil s obsahem Vašeho dopisu… při nejbližší vhodné příležitosti pana prezidenta s obsahem Vašeho dopisu seznámím. Záleží však zcela na něm, jaké stanovisko k Vašim požadavkům zaujme.“
Brigádní generál Ing. Jiří Verner, velitel protivzdušné obrany, se do dnešního dne nevyjádřil.
Na základě těchto odpovědí by se tedy mohlo zdát, že naši vojáci o objektech UFO skutečně nic nevědí. Seznamme se proto s materiálem, jenž je neoddiskutovatelným důkazem o tom, že neidentifikovanými létajícími objekty se i u nás vojáci zcela vážně zabývají a seznamy týkající se UFO přinejmenším v minulosti nepochybně měli…
Přenesme se nejprve na počátek 90. let minulého století. Tehdy v bývalé ČSFR vznikají dva dodnes aktivní záhadologicko-ufologické spolky. V roce 1990 Československá archeoastronautická asociace (Čs.AAA), charakterizující se jako zájmové sdružení zabývající se studiem a výzkumem UFO, výzkumem sporných otázek vývoje lidské civilizace, hraničních jevů v oblastech psychotroniky, lidové medicíny, apod. V roce 1992 se z Čs.AAA vyděluje zvláštní skupina, která si zpočátku říká Centrum pro sběr informací o UFO při Čs.AAA. Jejími výraznými představiteli jsou Vladimír Liška, Ladislav Lenk, Jaroslav Chvátal a Vladimír Šiška. Tito pánové zahajují projekt zaměřený výhradně na zaznamenávání, třídění a vyhodnocování poznatků o UFO na našem území, který pojmenují Záře. Vedoucím projektu se stává Jaroslav Chvátal, zástupcem vedoucího je Vladimír Šiška. Po několika měsících Chvátal z projektu odchází a funkci vedoucího přebírá Vladimír Šiška.
Projekt Záře na první pohled působí dojmem seriózního a dobře organizovaného spolku o přibližně dvaceti členech. Má svůj vnitřní řád, svého vedoucího i zástupce vedoucího, má statut, své programy a cíle, formuláře a dotazníky, svůj archiv, razítka, porady, zaujímá přísně racionální a neutrální postoje, hojně užívá policejního výraziva, často poukazuje na dobré známosti s váženými institucemi. Na webu Záře si např. přečtete, že projekt si „za dobu své existence vybudoval dobrou spolupráci s nejrůznějšími vědeckými odborníky a experty, jejichž konzultací pak využívá při vyhodnocování získaných informací“. (Bohužel není uvedeno, o které vědecké odborníky jde, kdo s těmito vědeckými kapacitami za Záři jedná, jak často a o čem konkrétně. Za dobu mého šestiletého působení v projektu jsem se s vědeckým expertem setkala pouze jednou- šlo o meteorologa, který na schůzce Záře přednesl hodinovou přednášku o meteobalónech). Zájemci o seriózní výzkum UFO Záři důvěřují. Svěřují se jí se svými zážitky ohledně pozorování neobvyklých jevů a neváhají o sobě uvádět i velmi citlivé a osobní údaje. Mnozí mají za to, že seriózně vyhlížející projekt, operující dnes s daty sebranými od několika tisícovek lidí z celé České republiky, jistě má nějaké úřední posvěcení. A tito lidé snad mají pravdu. Jen nevědí, že tato skutečnost by je měla spíše znepokojovat. Projekt Záře se sice ve sdělovacích prostředcích rád prohlašuje za sdružení, např. „zájmové sdružení amatérských badatelů“, v žádném běžně dostupném seznamu zájmových, občanských ani jiných sdružení na MVČR ani na jiném úřadě evidován však nikdy nebyl. Dovolím si tvrdit, že je-li projekt Záře registrován, může to být klidně na nějakém veřejnosti nedostupném seznamu některého z orgánů státní správy nebo některé z armádních složek… Nevěříte?
Když tenkrát Liška, Lenk, Chvátal, Šiška a spol. projekt zakládali, nebyli na to vlastně úplně sami. Zkuste si tipnout, kdo další, byť v pozadí, stojí u samého zrodu dnes již poměrně známého projektu Záře. Tipujete-li armádu, uhádli jste. Armáda ČSFR v roce 1992 skutečně a doslova spoluzakládá ufologický projekt Záře. V roce 1993 členové Centra vydávají publikaci s názvem „UFO i nad Čechami a Slovenskem“, v níž popisují právě i vznik projektu, včetně spolupráce s vojenskými důstojníky. Hned na obalu útlé knížečky najdeme tento odstavec:
Kniha přiznává, že i vojákům se nezamlouvá, když jim „něco létá nad republikou, za jejíž vzdušný prostor nesou zodpovědnost. Projekt Centra Čs.AAA a naší armády (kódový název Záře) už vnesl jasno na mnohé létající záhady. Nad fenoménem UFO však také vojáci kroutí hlavou, ale začínají se o něj detailně zajímat.“
Více se autoři rozepisují od str. 57. Dozvídáme se, že v roce 1992 členové Centra pro sběr informací o UFO písemně oslovují velitele československého vojenského letectva generálmajora Jana Ploce s žádostí o spolupráci armády při výzkumu UFO. Generálmajor Ploc na jejich výzvu odpovídá:
Str. 60: „Obsah vašeho dopisu jsem nechal posoudit odbornými orgány, z čehož vyplynulo, že z naší strany není překážek k navázání spolupráce s cílem vytvoření systému vzájemné informovanosti. K navázání kontaktu a k projednání spolupráce jsem určil skupinu odborníků z velitelství letectva a PVO. Jmenovitě jde o tyto funkcionáře: plukovník Ing. Rudolf Koubek (později se ukázalo, že je zástupcem náčelníka oddělení bojové přípravy letectva), plukovník RNDr. Vilibald Kakos (synoptik Hlavního povětrnostního ústředí), podplukovník Ing. Ivan Pisetta (důstojník úseku RTV velitelství letectva a PVO) a kapitán Ing. Jan Valášek (inspektor úseku metodického řízení velitelských stanovišť RTV).“
Na str. 61 zjišťujeme, že „Od té doby se členové Centra pro sběr informací o UFO s uvedenou skupinou důstojníků setkali už několikrát. A tyto kontakty předčily veškerá očekávání. Žádné postranní úsměšky, žádné vyhýbavé odpovědi či vykrucování. Nic takového. Jednání probíhala naprosto věcně, seriozně a co je hlavní, založila naději, že ve sběru informací o UFO pozorovaných v Československu, se udělá pořádný krok dopředu. Tak třeba při druhé poradě bylo dohodnuto následující: Plukovník Koubek na metodické radě projedná s veliteli leteckých útvarů celou záležitost a požádá je, aby na každém letišti vybrali skupinu lidí, kteří budou jakékoli zprávy o UFO předávat do Prahy. Vojáci dostanou k dispozici kopii počítačové databáze Centra a budou moci samostatně zkoumat všechny zaregistrované případy pozorování UFO. Podrobnějšímu výzkumu vojáci podrobí všechny záznamy o pozorování UFO za rok 1991, které doposud Centrum soustředilo. V případě, že do Centra přijde z jakéhokoli konce republiky hlášení o UFO, stačí zavolat a velitelství letectva a PVO ihned prověří, zda prostředky RTV cokoli zaznamenaly. Skupina vojenských odborníků ve spolupráci s členy Centra podrobně, případně přímo na místě, prozkoumá dva konkrétní případy pozorování UFO: případ z Nepomuku z roku 1990 a také případ pozorování UFO vojenským pilotem v roce 1978.“
Str. 63: „Setkání s vojenskými spolupracovníky v projektu Záře se začala uskutečňovat od té doby pravidelně. Na počítači vojenských členů začíná pracovat stejný databázový program jako u Petra Vitouše (odborník na tvorbu počítačových programů, který zpracoval počítačovou databázi pro zakládání a vyhodnocování hlášení o UFO). Při setkáních se vždy vyměňuje disketa s novými poznatky. Vojáci také pomáhají svými zkušenostmi. Plukovník Koubek je neustále dotazován na podrobnosti letecké techniky (Jak jsou vlastně rozmístěna poziční světla letadel?), dr. Kakos zase podává podrobné informace o meteorologické situaci v místě a také o tom, zda třeba viděný objekt nebyl produktem nějakého meteorologického jevu.“
V letech 2003-2009 jsem byla jedním z členů projektu Záře. Je pravda, že v té době jsem se osobně nesetkala ani s náznakem jakékoliv vojenské spolupráce. Oficiální stanovisko bylo takové, že Záře se s armádou již dávno nadobro rozešla, snad v roce 1994. Kdykoliv jsem také jako člen projektu pátrala po případech, které před lety měly být armádou zkoumány, nevypátrala jsem nic. O těchto případech se v Záři nemluví. Je až úsměvné, že se vedení projektu v obecné rovině dodnes velmi chlubí bývalými kontakty a spoluprací s vojáky, ačkoliv není schopno předložit žádné konkrétní výsledky minimálně dvouleté spolupráce ani vlastním členům, kteří se na ně vyptávají. Nedávno se na internetových stránkách Záře objevila nová informace, že spolupráce s velením vojenského letectva dnes funguje „spíše formálně“. Těžko říct, co si pod tím máme představit. Podle mého názoru je možné, že vybraná skupina členů projektu s armádou tiše spolupracuje dodnes, a to tak, že „klidně i neformálně“. Připomeňme, že i náčelník Generálního štábu Picek projekt Záře zná a ve své odpovědi exopolitikům z roku 2010 na něj odkazuje.
V letech 2008 a 2009 jsem měla k dispozici jistý internější materiál projektu. Jednalo se o část tzv. archivu z let 1990, 1991 a 1992, na jehož digitalizaci jsem pracovala. Archiv byl – či měl by být – souborem veškerých pozorování UFO v ČR, o nichž se Záře kdy dozvěděla. Dopisy od svědků pozorování, reakce na tyto dopisy, výstřižky z novin, apod. Neuniklo mi, že některé z dokumentů jsou popsány komentáři, jež dokládaly nejen kontakty vedoucího projektu s armádou, ale i utajování informací v souvislosti s UFO. Např. u velice obsáhlého případu pozorování UFO v oblasti Tři sekery (o němž si na stránkách projektu Záře přečtete asi tak 4 holé věty), nacházíme tuto poznámku: „Mjr. Valášek podá komplexní zprávu po konzultaci s nadřízenými složkami armády o. povolení rozsahu odtajnění.“
Dokument 1
U některých případů jsem v archivu nenašla skoro nic. Žádné dopisy od svědků, žádné formuláře, dokonce ani stručný popis, o jaké pozorování šlo. Vždy jen malý papírek s registračním číslem případu a poznámkou o místě, kde k pozorování došlo. Tak tomu bylo i u výše zmíněného případu Nepomuk, který se podle publikace „UFO i nad Čechami a Slovenskem“ chystala zkoumat armáda přímo na místě. Z publikace „UFO i nad Československem“ (V. Liška, L. Lenk, 1991), jež vyšla o rok dříve, než „UFO i nad Čechami a Slovenskem“, se dozvídáme, že u obce Srby u Nepomuku se v roce 1990 jednalo o pozorování velkého trojúhelníkového objektu s trojicí bílých světel v rozích a jedním červeným blikajícím uprostřed. Objekt stál nehybně a tiše nad strništěm, později se v poli našel otisk trojúhelníku o rozměrech stran 50×50×50 m. Nakonec jsem v archivu přece jen objevila dva dopisy týkající se případu, nikoliv však od svědků události a nikoliv pod rokem 1990. Vyplývá z nich, že vedoucí projektu (dříve zástupce) označuje pozorování objektu u Nepomuku za velmi závažné.
Dokument 2
Dokument 3
Všimněme si, že v letech 1991 a 1992 se zakladatelé projektu Záře o konkrétní informace ohledně pozorování UFO ochotně dělili s veřejností. Zmíněné knihy „UFO i nad Československem“ a „UFO i nad Čechami a Slovenskem“, byť obě dosti tenké, obsahují spoustu pozoruhodných vyprávění o neobvyklých jevech, s nimiž se lidé v naší zemi setkali. V polovině 90. let nastává však, co do informování veřejnosti, zásadní zlom. Zdá se, že některá hlášení o pozorování UFO se postupně stávají jakýmsi tajemstvím, k němuž se ani v rámci samotného projektu jen tak někdo nedostane. Vedoucí projektu sám rozhoduje o tom, které případy kde a v jakém rozsahu zveřejní. Ba co víc, představte si, že sejdou-li se více informovaní členové projektu s těmi méně informovanými ve svém volném čase, jsou vedoucím káráni slovy, že se nemají co stýkat „bez jeho vědomí“ či „za jeho zády“. To je vážné. Co se týká informování veřejnosti dnes, podle toho, co vím, Záře shromáždila tisíce případů pozorování UFO a s nimi souvisejících záhadných jevů na území ČR, z nichž několik set lze považovat za opravdu velmi zajímavá svědectví, o kterých by se nemělo mlčet. Zveřejněno jich bylo žalostně málo.
Domníváte-li se snad ještě, že třeba ono pozorování UFO u Nepomuku, které Vladislav Šiška v r. 1992 označuje za velmi důležité, naleznete detailně popsané a zpracované na webových stránkách Záře, tak to se tedy opravdu mýlíte. Obávám se, vážení čtenáři, že zatímco se na internetových stránkách Záře seznamujete s řadou zcela bezvýznamných, stále dokola se opakujících v podstatě pitomostí (jako je detailní analýza případu, kdy nad Lipnem letělo neobvykle nasvícené letadlo, vypouštění lampionů štěstí v ČR, nudné statistiky o třídění případů do skupin A, B a C, apod.), o objektech, jejichž povaha se zdá být Záři tak nebanální, že je předává ke zkoumání i armádě, se třeba vůbec nedozvíte nebo se dozvíte velmi málo. Máte smůlu. Vypadá to, že Záři z nějakého důvodu nejde o zveřejňování obtížně vysvětlitelných případů a skutečných výsledků bádání, ale o pouhé nasávání informací od občanů pro vlastní neprůhledné účely.
Další podivná věc je tato. Víme-li z publikace „UFO i nad Čechami a Slovenskem“, že Záře se kdysi scházela a komunikovala s vojáky, jak to, že sám spoluautor této publikace, spoluzakladatel projektu Záře, vojenský redaktor Ladislav Lenk, se po čase tváří, že o ničem neví? Připomínám, že Záře vzniká v roce 1992 jako společný projekt Centra pro sběr informací o UFO a Armády ČSFR. Víme, že Lenk a ostatní zakladatelé Centra napsali dopis veliteli československého vojenského letectva generálmajoru Plocovi s žádostí o spolupráci armády při výzkumu UFO. Ten odpovídá, že proti spolupráci s ufologickou skupinou není námitek a několik důstojníků začíná na projektu Záře spolupracovat. Podívejme se nyní, jak nepochopitelný text z pera pana Lenka vzniká o 10 let později. Najdeme jej v časopise A-report, č. 2/2002, str. 1, tzn. v armádním časopise vydávaném přímo Ministerstvem obrany ČR, jehož byl v té době Lenk šéfredaktorem:
Nedávno mi volal tiskový mluvčí velitele českého vojenského letectva. Zda bych mu nezprostředkoval kontakt na pana Šišku. Prý ho znám. Žádný problém, pravím. Vláďa, to je kamarád, badatel. Už deset let spolu děláme do záhad, konkrétně se zabýváme UFO. Tedy neidentifikovatelnými létajícími objekty, jinak řečeno létajícími talíři.
A oč jde, ptám se. No, pan Šiška nás, tedy vojenské letectvo, požádal o spolupráci při zkoumání UFO. Cože?! No ano. Náš generál mu chce odpovědět, praví mluvčí. Zírám. Pamatuji se totiž velice dobře na to, jak se někdy v roce 1991 objevily jakési létající objekty trojúhelníkového tvaru nad Belgií. Do pátrání po jejich původu se tehdy zapojilo i belgické ministerstvo obrany, a jak mi důvěrně prozradili kolegové ze spřáteleného „A reportu“ belgické armády, tehdejší ministr obrany prý odstoupil proto, že na tiskovce s novináři připustil, že nad Belgií snad opravdu UFO létalo.
Asi se ptáte, proč o tom všem píši. Je to prosté. Sám jsem v této době tak trochu v šoku. Velitel českého vojenského letectva je ochoten hovořit s „ufology“, ministr obrany nás požádal, abychom zveřejnili vše, co se týká „tajné vojenské nemocnice“ zabývající se bakteriologickými ohroženími, v nejbližších číslech A reportu vás budeme informovat o projektech, které se nyní rodí na Ministerstvu obrany. Víte třeba, že kdesi v české krajině vznikne „Pentagon“, kam se mají přestěhovat z Prahy všechny ústřední vojenské instituce včetně ministerstva a generálního štábu?
Jako šéfredaktor A reportu se těším na příští dny. Ladislav Lenk
Co si o tom myslet? Jako bychom na stránkách časopisu vydávaného Ministerstvem obrany ČR měli nabýt dojmu, že armáda minimálně do roku 2002 neměla s ufology, natož s těmito, nic společného. Ale proč? Dodejme, že Ladislav Lenk v roce 2002 již nebyl členem projektu Záře. Nicméně, z téže redakce a s dopisu ministerstva obrany, z A-reportu, místo něj do Záře nastoupil vojenský redaktor Jan Zeman. Ten, podle mých informací, dřepí v Záři dodnes.
Zjištění, že nemalá část členů a spolupracovníků Záře má co do činění s armádou, je pro mnoho lidí šokující. Zaměříme-li se ještě podrobněji na personální složení projektu, zjistíme, že také tajné služby projevují o jevy UFO nebývalý zájem. Věnujme pozornost především vedoucímu projektu.
Karel Rašín a jeho kolegové z České exopolitiky uvedli na internetu v článku z roku 2009 (https://www.exopolitika.cz/news/soucasna-ufologicka-situace-v-ceske-republice-/ ), že vedoucí projektu Záře byl za minulého režimu zaměstnancem komunistické rozvědky StB a v současnosti zůstává zaměstnancem Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), tj. civilní rozvědky ČR. Několik hodin po uveřejnění článku zmizel z webu nejen článek sám, ale i celé internetové stránky České exopolitiky, na nichž byl otištěn. Pachatelem byl blízký přítel vedoucího projektu a jeho zástupce Pavel Miškovský, který stránky vypnul.
Miškovský, bývalý redaktor deníku Aha a šéfredaktor internetového deníku Žena-in, svůj čin zdůvodnil tím, že nemá rád lži a ničím nepodložené výmysly. O lži ani výmysly přitom nešlo. Zajdete-li do Archivu bezpečnostních složek ČR, snadno zjistíte, že Vladimír Šiška byl zaměstnancem komunistické StB od roku 1976 do roku 1990, kdy StB zaniká. Postupně pracoval na Hlavní správě rozvědky StB (krycí název I. správa MV, I. správa SNB), pod MZV na rozvědné rezidentuře v Hanoji, poté opět na Hlavní správě rozvědky StB, poté na Správě výkonné zpravodajské techniky StB (krycí název VI. správa SNB) a nakonec se usadil na estébácké Zvláštní správě (krycí název XIII. správa SNB), nositelce Řádu rudé hvězdy, pracovišti šifrantů, radistů a kryptologů. Do února roku 1990 dosáhl na hodnost policejního kapitána. Byl osobou určenou pro styk se státním tajemstvím. Na základě úspěšného plnění služebních úkolů dostal od Gustáva Husáka propůjčenou medaili „Za službu vlasti“. Více než stotřicetistránkový personální spis Vladislava Šišky obsahuje vyčerpávající informace o jeho působení u komunistické tajné policie.
Dokument 4
Příloha k evidenční kartě příslušníka StB. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek Praha. Materiál je zveřejněn se souhlasem ABS Praha.
Co se s Vladislavem Šiškou stalo po zrušení StB? Nic. Některé správy se přejmenovaly a mnozí jejich příslušníci, kteří byli nositeli státního tajemství, zůstali na svých místech.
V roce 2009 jsem z projektu Záře odešla. Stalo se tak nedlouho po mém jmenování druhým zástupcem vedoucího projektu (po Miškovském), v souvislosti s čímž mi byl odhalen překvapivý fakt. Na jaře 2009 se konala schůzka užšího vedení, neboli sešli jsme se Šiška, Miškovský a já v restauraci Sphinx v centru Prahy. Během schůzky Šiška najednou vytáhl z kapsy služební průkaz zaměstnance civilní rozvědky a vložil mi do ruky dva nadvakrát přeložené archy papíru. Sdělil, že Záře pracuje i na případech, o nichž nelze informovat řadové členy projektu. Miškovský nebyl ničím překvapen, o všem věděl. První z dokumentů byl přepisem dopisu, který do projektu Záře dorazil v roce 2006. Až do oné schůzky jsem o jeho existenci skutečně neměla tušení. Jednalo se o dopis od vojáka, před nímž se jistý generál ČSLA v roce 1989 zmínil o sovětských důstojnících, kteří údajně seznamovali vybrané příslušníky našeho vojenského letectva s jistými záležitostmi týkajícími se UFO. Druhý list byl zpravodajskou analýzou (či její částí) tohoto dopisu. Dle užitého jazyka a stylu soudím, že analýzu mohl zpracovat sám Šiška. Předpokládám, že vedoucí Záře jednal v souladu se svými nařízeními, když mi tyto dokumenty předával. Žádné pokyny ve smyslu příkazů ani zákazů ohledně těchto materiálů nikdy neudělil, nevyžadoval je zpět, nezmínil se, kam se podobné materiály odevzdávají, na mé písemné otázky nereaguje a při osobním kontaktu mne již nepoznává. Vzhledem k těmto okolnostem i vzhledem k tomu, že dokumenty nenesou žádné zvláštní označení, jsem přesvědčena, že jejich obsah není tajný ani aktuální a že jejich zveřejněním nemůže být způsobena újma žádné osobě ani instituci.
Dokument 5
Dokument 6
Dokument 7
Předchozí dokumenty dokládají, že do Záře přicházejí dopisy, o nichž se většina jejích členů, natož pak širší veřejnost, nic nedozví. Máme zde dopis, který byl zřejmě vedením projektu Záře zpravodajsky zpracován. Výstupní zpráva o něm patrně byla předána prezidentovi republiky a vládě. Je-li tohle možné, pak asi projekt Záře není tím, za co se vydává. Jako bývalého člena Záře se mě tyto skutečnosti hluboce dotýkají a nesmírně mě pobuřují. Vnímám je jako dlouhodobé programové zneužívání členů projektu, kteří o ničem nevědí. Vnímám je jako podvod na tisících lidí, kteří se s důvěrou na projekt obracejí, aniž by cokoliv tušili o této hře. Považuji za krajně nevkusné a nemravné i to, aby tito lidé byli prakticky vyslýcháni bývalým příslušníkem StB.
Později jsem se Miškovského dotázala, kdo další v Záři byl o tomto dopise informován. Odpověděl, že delší dobu o něm ví i vojenský redaktor Jan Zeman a bývalý zástupce vedoucího Petr Dědič. V tomto výčtu však minimálně ještě jedna osoba chybí. Na podzim roku 2008 přivedl Vladimír Šiška do Záře ne příliš sympatického, ne příliš bystrého pana F. D. Na zářijové schůzce v restauraci poblíž Karlova mostu jej přítomným členům představil jako svého kolegu z práce a nového člena projektu Záře. V následujících měsících bylo zajímavé sledovat, jak vedoucí projektu kolem tohoto nadřazeně se projevujícího mladíka servilně poskakuje a podporuje jej v jeho nemístných výpadech proti dlouholetým členům. Dnes je zřejmé, že F. D. je dalším zaměstnancem civilní rozvědky dosazeným do projektu Záře. A opět díky archivu objevujeme pozoruhodné souvislosti. Jak je možné, že jméno F. D., do roku 2008 řadovým členům Záře naprosto neznámé, nacházíme již na dokumentech z roku 2004 a dokonce mu byly svěřovány vyplněné formuláře od svědků pozorování?
Dokument 8
Po mém odchodu ze Záře jsem byla vyzvána, abych vrátila archiv z let 1990-1992, který jsem měla stále u sebe a jehož nemalou část jsem pro Záři převedla do digitální podoby. Oznámila jsem, že archiv odevzdám pouze výměnou za podivné zápisky pořízené panem Šiškou o mé osobě. Tyto zápisky mám dnes již u sebe. Podmínka z mé strany však tenkrát značně rozdráždila nejmenovanou pětici členů projektu. Na společném e-mailu Záře, k němuž jsem v té době neměla již přístup, se začali zabývat tím, jak s problémem naložit. Jeden z nich, který prý zná výborného právníka, navrhl podat žalobu kvůli nevrácení archivu, prý si pak rozmyslím, budu-li chtít archiv vyměnit za zápisky. Jiný pro mou „trestnou činnost“ dokonce vyhledal i příslušný paragraf. Čtěte jej, prosím, pozorně. Našel-li paragraf správně, potvrzuje jím totiž, že archiv projektu Záře souvisí s výkonem veřejné (tedy i státní) správy nebo s výkonem povolání:
„§178 Neoprávněné nakládání s osobními údaji
Kdo, byť z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné správy, bude potrestán odnětím svobody na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
Stejně bude potrestán, kdo osobní údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti.
Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se údaj týká,
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
c) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce.
Samozřejmě, že by to padlo na Simonu, ale Záře by z toho měla pěknou ostudu a ochota nám vyplnit dotazník, by určitě poklesla. Ona je na ten paragraf vlastně už teď, protože si to neoprávněně přisvojila, ale dokud to nikomu neukázala a lidi z dotazníků to nevědí, tak se ještě nestal průšvih. …Doufejme, že k žádnému průšvihu nedojde (i když vlastně už došlo tím, že to nemá Záře, ale Simona), ale s tím právníkem se určitě poraď “, dodává nejmenovaný člen nejmenované pětice.
Závěrem děkuji těm členům projektu Záře, kteří mě o dění ve skupině nadále informují a relevantní diskuze, jako byla tato, přeposílají na můj mail.
No a tak, milí přátelé, chcete-li, můžete nadále věřit tomu, že:
Armáda ČR se problematikou UFO nezabývá, žádné dokumenty tohoto druhu v evidenci neměla, nevede si a nemá. Na úrovni státní správy ČR se UFO rovněž nikdo nezabývá.
Projekt Záře je soukromým projektem pana Vladimíra Šišky a jeho volnočasovou aktivitou. Na webových stránkách projektu Záře najdete ty nejpozoruhodnější případy pozorování UFO v ČR.
V redakci časopisu MO ČR se dodnes omdlévá úžasem nad zájmem generálů o komunikaci s ufology.
Naši rozvědčíci jsou mravně uvědomělí lidé jednající v souladu s etickým kodexem: http://www.uzsi.cz/cz/eticky-kodex.html.
Můžete spát klidně.
10.1. 2012 Simona Šmídová
«
Seznam použitých citací:
* LIŠKA V.; LENK L. a kolektiv. 1993. UFO i nad Čechami a Slovenskem: Projekt „Záře“. Praha. Bohemia. 96 s.
*LENK, L. Úvodník. A report [online]. 2002, č. 2, str. 1. Dostupné z WWW: .
Další zdroje:
* Archiv bezpečnostních složek Praha. Spis č. 2834, str. 131.
«
Poprvé zveřejněno na webu Exopolitika.cz: 10. ledna 2012
«
Vážení čtenáři Exopolitika.cz,
poslední dobou se množí i v ČR aktivity odpovídající mezinárodnímu postupu, zvanému OMEZENÉ ODHALENÍ, jehož jedním představitelem je doktor Steven Greer. Jako třeba zde:
https://www.suenee.cz/unacknowledged-mimozemstane-odhaleni-nejvetsiho-svetoveho-tajemstvi/
Rovněž můžeme zaznamenat nárůst aktivit Omezeného odhalení a náhlé všeobecné popularizace ufologie ze strany Záře, jako ku příkladu níže:
- nachytat se nechal reportér Jaroslav Mareš na TV Stream.cz
https://www.stream.cz/porady/tajemno
- anebo mezi mládeží Youtuber Standa na kanále Standashow:
Je možná dobře nějaké odhalení než žádné, otázkou zůstává, kam to povede dále…
Vaše redakce Exopolitika.cz – březen 2019