ZATAJOVÁNÍ MRZAČENÍ LIDÍ – UFO a NATO – 2. část
ZATAJOVÁNÍ MRZAČENÍ LIDÍ – UFO a NATO – 2. část
Překlad filmu od Davida Caytona a Richarda D. Halla –
‚UFO A NATO: Zatajování mrzačení lidí‘
(Richplanet TV – UFO’S AND NATO: The Human Mutilation Cover Up)
Publikováno na YouTube 19.3. 2014.
VAROVÁNÍ: Tento film obsahuje vyobrazení zmrzačených lidských bytostí a zvířat a není vhodný pro osoby mladší 18 let.
Zde odkaz na film na YouTube v angličtině:
Zde/níže překlad filmu do češtiny – druhá třetina:
Richard D. Hall:
Tony Dodd už s námi nadále není. Mé pokusy získat fotografie od jeho vdovy se ukázaly jako bezvýsledné. Během let 2000 a 2001 jsem mnohokrát kontaktoval Dereka. Ale zdráhal se mi uvést podrobnosti, protože ho někdo stále zastrašoval. Byl velmi opatrný a s nikým raději nemluvil. Já jsem ho i tak nadále v průběhu roku 2010 a pak v listopadu 2011 žádal o setkání. Nakonec souhlasil, že se sejdeme. Já jsem náš rozhovor natočil na audio, ale před kameru jít odmítl. U tohoto setkání byl také přítomen David Coggins, přítel Dereka, se kterým se zná už mnoho let a byl s ním ve styku i tehdy, když Derek poprvé navázal styk se svým vojenským informátorem. Coggins při mém setkání s Derekem Goughem občas v nahraném rozhovoru mluví. Rozhovor byl v té době původně jen pro mou vlastní potřebu, ale Derek Gough teprve nedávno souhlasil, že ho mohu použít na veřejnosti. Co následuje, jsou výňatky z tohoto úvodního setkání. Mějte ale na paměti, že jsem si teprve nedávno ověřil, že vojenský zdroj Dereka Gougha je opravdový.
Richard D. Hall:
„Takže Váš příběh začal, Dereku, když jste rozvěsil ony plakáty?“
Derek Gough:
„Jo, jo.”
Richard D. Hall:
„Kdy to bylo?“
Derek Gough:
„1996, listopad.”
Richard D. Hall:
„OK, mohl byste mi napřed něco říct o Vašem zájmu o UFO a pak o tom, co jste udělal?“
Derek Gough:
„Ta věc s UFO začala, když jsem byl ještě děcko. Ale pak se v říjnu 1996 odehrál nějaký incident a po něm jsem se o to opravdu začal horlivě zajímat. Po tom incidentu jsem se snažil dělat své vlastní vyšetřování a dostat co nejvíce informací. A tak jsem v oblasti blízko Brecon umístil nějaké plakáty a pověsil jsem je také na stromy, protože je tam návštěvnické centrum. To bylo 2. listopadu 1996 a 6. ledna 1997 jsem měl telefonát, ale nebyl jsem zrovna doma. Záznam sděloval, že se mnou chce mluvit nějaký gentleman v souvislosti s plakátem, který mu někdo dal. A že byl v armádě. A příběh se rozvinul odsud. Dal mi přes telefon představu o hlavní podstatě toho, o čem ten příběh je. A řekl mi, že je to dalece vážnější než jen nějaká světla na obloze. A tak jsem si s ním zařídil schůzku. A on řekl, že byl ve speciálních silách. Řekl: ‚Čí auto si berete? Přijďte sem a použijeme moje.‘ A já jsem řekl, že je to fér. Takže můj přítel si sedl na zadní sedadlo a já jsem skončil na předním. Předtím, než vůbec něco začalo, mi ukázal různé dokumenty, a to byla nějaká karta ve velikosti kreditní karty, která měla na sobě emblém se stříbrným znakem a na svrchní straně bylo napsáno ‚NATO‘.“
***
David Cayton:
„Takže NATO. Já jsem strávil 2,5 roku v Německu jako ARF (armádní rezerva). A byli tam ostatní – Belgičané, Němci, Norové, Francouzi a také Američané. Mají v Německu velké základny. A jsou tam pořád. Ale chtěl bych pouze naznačit, že lidé s tím největším vlivem – dokonce i v NATO – jsou USA. Americká armáda. Ti převážně vládnou nad vším. To je můj názor.“
***
Derek Gough:
„A tak mi dal své informace, což byly jeho dokumenty a jeho karta – prostě doklad o tom, kdo to vlastně je. Musel jsem to zkontrolovat, abych sám věděl, kdo to je. A tak jsem věděl, kdo to byl. Pak řekl, že byl v nějaké skupině 58 v rámci speciálních sil. Měl i další vojenské dokumenty, jakož i průkazky do určitých oblastí jako St. Athan. Skočili jsme do auta a odjeli jsme pryč. Jeli jsme do oblasti Cardiffu. Jeli jsme 50 km za hodinu na silnici 470. Pomalu. A začali jsme mluvit a on mi začal vyprávět o operaci „najít a zabezpečit“. To bylo jejich úkolem. Nalezení objektů. Když ty objekty spadly dolů. Začali jsme o něčem mluvit. A on pak najednou vytáhnul ty fotografie.“
Richard D. Hall:
,,Řekl Vám, kolik v jeho týmu bylo vojáků, když je vyslali ven?“
Derek Gough:
„Pět. Ale důležitá věc ohledně toho je, že když ty objekty spadly dolů, tak jejich úkolem bylo tyto objekty najít a celou oblast zabezpečit… Takže dá ruku do kapsy a vytáhne fotografie. Barevné. V plné barvě. Zeptal se mě, jestli jsem v pořádku, protože jsem viděl něco, čím jsem si skutečně nebyl jist. Řekl bych, že jsem byl tak trochu naivní. A on mi teď ukáže ty fotografie…“
Richard D. Hall:
„Co na nich bylo?“
Derek Gough:
„Dívka a chlapec. Děvče 16, kluk 21. Měl 11 fotografií. Žádné genitálie – prostě jsou pryč a jedno tělo mělo veškerou kůži staženu dolů. Celá horní vrstva těla byla červená. A to bylo dostatečně hrozné samo o sobě. Proč mi to zde v autě ukazuje? No a potom, co jsem zrovna viděl, jsem si pouze myslel: A já jsem teď uprostřed tohoto?!“
Richard D. Hall:
„Chtěl bych se Vás konkrétně zeptat na tělesná zranění, jestli to je v pořádku… Viděl jste nějaké okraje řezů do těla, něco takového?“
Derek Gough:
„Ne. Jen genitálie. Nic. Všechno bylo pryč.“
Richard D. Hall:
„Byly tam nějaké… V případech mrzačení zvířat totiž existují určité charakteristiky…“
Derek Gough:
„Tam kde jsou genitálie – tam byl pouze jenom jako by kruh. Jako by se tam někdo dostal dovnitř a prostě to všechno vyřezal ven, ale nebyl u toho žádný nepořádek -, čemuž jsem vůbec nerozuměl, protože nikdo o té věci s krví ještě nevěděl. Byl to prostě velmi čistý řez – jako by se tam někdo dostal dovnitř a prostě to vzal.“
Richard D. Hall:
„Mohli bychom to jen rychle shrnout? Takže genitálie byly pryč u obou – u dívky i chlapce?“
Derek Gough:
„Ano.”
Richard D. Hall:
„A co prsa?“
Derek Gough:
„Ne. Byla pryč. Vůbec nic. Žádné zuby, žádné oči. Jen dásně.“
Richard D. Hall:
„Byla ta těla v rozpadlém stavu?“
Derek Gough:
„Ne, ne. To byla další bizarní věc.“
Richard D. Hall:
„Byla kůže stažena na obou tělech?“
Derek Gough:
„Ne. Jenom na tom chlapci. On mi řekl, že to bylo, jako by tu kůži právě někdo stáhnul dolů. Veškerou svrchní část.“
Richard D. Hall:
„A ta dívka měla odstraněny všechny vlasy?“
Derek Gough:
„Vypadalo to jako novorozené dítě. Nic. Žádné vlasy. Nic.“
Richard D. Hall:
„Takže ona měla odstraněny genitálie i prsa?“
Derek Gough:
„Prsa. Rty. Jestli řeknou, že to oko bylo… On totiž říkal, že to musel jít zkontrolovat, protože se určité věci musely kontrolovat – jestli jsou ještě živí, ale nebylo tam nic.“
Richard D. Hall:
„Řekl, že hrudní dutiny a plocha u žaludku byly propadlé, anebo vypadaly normálně?“
Derek Gough:
„Ta prsa vypadala, jako by je někdo prostě odkrojil. Bylo tam všechno jen červené. Byla to tmavě červená barva. Ale po stranách nic neteklo.“
Richard D. Hall:
„Po stranách nekapala vůbec žádná krev?“
Derek Gough:
„Ne, vůbec nic.“
***
Richard D. Hall:
„My jsme zrovna mluvili o tom, jak hodně se to podobá případům mrzačení zvířat. Jedním z příkladů je odebrání prsou. My jsme totéž shledali v některých z Vašich případů. Řekněte nám, co se stane s vemeny a se vším ostatním.“
David Cayton:
„Ano. Je docela běžné, že tam jsou provedeny polokruhové řezy a celé vemeno krávy je odstraněno a někdy dokonce i celá svrchní část těla. A u ovcí totéž. Takže proč to dělají, já nevím.“
Richard D. Hall:
„Já jsem se předtím zmínil, že Gough řekl, že byly na hlavě a v pubické oblasti odstraněny všechny vlasy a chlupy.“
David Cayton:
„To samé bylo s těmi sedmi těly, která byla zanechána v lese.“
Richard D. Hall:
„No a pak tu byly předtím ony fotografie tuleně. Řekněte nám o tom.“
David Cayton:
„No to je zajímavé, protože jsme nazpátek v Yorkshire a na pláži Filey, jež není příliš daleko od Dalby Forest, na pobřeží oceánu. A já si myslím, že je to tuleň obecný. A má nějaké velmi úhledné otvory na zádech. Pak tři, dva kruhové otvory v anální oblasti, dva otvory v genitální oblasti až do břicha a tam je zcela kruhový otvor a hlava byla úplně svlečena – všechny tkáně jsou pryč. Tam prostě nebylo nic. Ani chlup. Takže je tam mezi hlavou a krkem velmi náhlá změna, kde najednou u krku pokračuje kůže a tuk. A pak vám zůstává jenom lebka a čelisti, včetně uší v zadní části hlavy – prostě z celé lebky je všechno odstraněno pryč.“
***
David Coggins:
„Řekl, kde se to fotilo?“
Derek Gough:
„Jo, já jsem se ho na to zeptal.”
Richard D. Hall:
„Kde to bylo?“
Derek Gough:
„V Brecon Beacons. Nahoře v oblasti Beacons.“
Richard D. Hall:
„Vysvětlil Vám, která část mise se zabývala řešením mrtvol? Řekněte nám, co řekl.“
Derek Gough:
„Oni museli čekat, až se ukáže armáda. Američané. To vždycky dělali Američané.“
Richard D. Hall:
„Takže jejich úlohou tam bylo jít a zabezpečit prostor. „Najít a zabezpečit“ – nic jiného.“
Derek Gough:
„Nedělat nic jiného.“
Richard D. Hall:
„Oni se nesměli ničeho dotknout.“
Derek Gough:
„Ne, ničeho.“
Richard D. Hall:
„A pak museli čekat na Američany.“
Derek Gough:
„Ano.”
Richard D. Hall:
„Řekl Vám, co Američané dělali s …“
Derek Gough:
„Jeden policista byl zavolán k vojenské oblasti v Brecon. Vysoce postavený policejní důstojník. Bylo mu řečeno, aby byl u vyšetřování, protože se to odehrálo mezi veřejnou půdou a vojenskou oblastí. Ale jeden americký důstojník řekl mému chlapíkovi, že když bude do nečeho zasahovat, tak aby ho zastřelil. Že to bylo tak příšerně hrozné. Řekl, že byl pod rozkazem a že by to udělat musel.“
Richard D. Hall:
„Takže tento tým tam byl a oni byli pod rozkazy od Američanů.“
Derek Gough:
„Vždycky Američané, řekl. Vždycky. A že to nebylo poprvé, řekl. Měl také další fotografie, kde nějaký jiný muž z Yorkshire, o kterém jsme mluvili, získal více informací.“
Richard D. Hall:
„Tony Dodd. Řekl Vám Tony Dodd, kam ty fotografie dal či co s nimi udělal?“
Derek Gough:
„Řekl, že je měl. Že je měl ve vlastnictví. Řekl, že je dal na bezpečné místo, ale že jsou také na jiných místech. Ale neřekl, že byly u přátel. Řekl, že byly na dalších místech.“
Richard D. Hall:
„Takže na dalších místech je to, co řekl. To je další věc, se kterou se budu muset snažit něco udělat. David mluvil s jeho manželkou – on se to snažil udělat. Ona ale údajně vyhodila ven všechen jeho výzkumný materiál, když Tony Dodd zemřel. Takže Vám hned na první den ukázal 11 fotografií. Dal Vám tyto fotografie v tomto bodě?“
Derek Gough:
„Nikoli. Ne tenkrát. Ne.”
Richard D. Hall:
„Řekl Vám, co Američané dělají s těly, když je odnesou pryč?“
Derek Gough:
„Oblast v MOD St. Athan. Oblast na severní straně. To je to místo, kam ta těla byla vždy odvezena. Řekl, že je to velká budova na severní straně směrem ku Cardiffu, takže na severní straně.
Richard D. Hall:
„Vzal Vás k Brecon Beacons, aby Vám ukázal, kde se tyto věci dějí?“
Derek Gough:
„Jo. Ukázal mi popálenou zem. Větší než tato místnost.“
Richard D. Hall:
„Větší než tato místnost. Asi 6 metrů…“
Derek Gough:
„Byl to prostě jen masivní kus spálené země. Nic jiného tam nebylo. Jak lidé obvykle říkají, že je tam kruh, tak tam byl masivní kruh.“
Richard D. Hall:
„Takže jste z něj získal dojem, že armáda nad UFO nemá vůbec žádnou kontrolu, a že si UFO dělají, co chtějí, a oni po nich potom uklízejí?“
Derek Gough:
„To je přesně, co řekl. Zeptal jsem se ho otázku: ‚Jak se Vám podařilo ty fotografie udělat? To přece nebylo Vaší prací.‘ Ale on řekl, že toho ve Velké Británii a jinde viděli tolik, že si na ta místa začali s sebou brát malé foťáky – z žádného jiného důvodu než kvůli tomu, jelikož vůbec nemohli věřit tomu, že se to děje. A těch 11 či 12 fotografií, které měl, musel dát svému speciálnímu příteli, jenž se zabýval vyvoláváním filmů.
Richard D. Hall:
„Byli tedy odesíláni z Walesu?“
Derek Gough:
„Bylo to z Athan. To je místo, kde se to stalo. To je, kde byla jeho základna. Řekl ‚rychlá odezva‘. Oni mohou být kdekoliv. Také měli k dispozici letadla a mohli se dostat kamkoliv. Pokud to bylo v rámci britské jurisdikce, tak tam ihned byli. A Američané tam byli také.“
Richard D. Hall:
„Řekl Vám – když to bylo někde velmi daleko -, řekl Vám, jak se o tom dozvěděli?
Derek Gough:
„Znovu, radarem.“
Richard D. Hall:
„Takže Američané viděli UFO na radaru a nějak věděli, že je to UFO?“
Derek Gough:
„No, co řekl, bylo: ‚My nemůžeme říct, že o tom nic nevědí.“
Richard D. Hall:
„Nabyl jste z něj dojmu, že někdy byli odesláni před příchodem UFO?“
Derek Gough:
„Jo, někdy byli.“
Richard D. Hall:
„OK, takže tam byli někdy odesláni před tím, než tam vůbec UFO dorazilo. To je zajímavé. Neřekl něco náhodou o tom, jak by o tom mohli předem vědět?“
Derek Gough:
„Ne. Oni byli také posláni do Salisbury Plane. Tam se děly věci, které … Tam mluvíme o mrzačení také.“
Richard D. Hall:
„Podařilo se jim zjistit, co se stalo s lidmi tam? Zmínil se o nějakých zmrzačeních, která se stala někde jinde než ve Walesu?“
Derek Gough:
„Ano, ve Skotsku, v Irsku. Ale teď se bavíme o místech v Irsku, která spadají pod republiku. Co já stále nemohu ještě pochopit, je, jak víme, že ta dívka byla 16 a ten chlapec byl 21? Jak to můžete vědět? Už přece byli oba mrtví.“
Richard D. Hall:
„A oni byli prostě položeni na zemi nebo byli…“
Derek Gough:
„Dokonale, dokonale. Jsem rád, že jste položil tuto otázku. Naprosto perfektně … Jako by šli spát. Byli prostě jen položeni dolů.“
Richard D. Hall:
„Ta 16-letá dívka a ten 21-letý muž …“
Derek Gough:
„Ne, to bylo to auto.“
Richard D. Hall:
„To bylo to auto? A sedadla byla pryč.“
Derek Gough:
„Jo, přední sedadla.“
Richard D. Hall:
„Motor běžel? Dveře byly otevřené…“
Derek Gough:
„Ta sedadla byla nalezena v určité vzdálenosti pryč, ne hned vedle auta. Nejprve našli auto a šli dál, aby viděli, co by ještě mohli najít. Dveře otevřené. Vrtulníky přistály a bylo to ihned uzavřeno kvůli možné kontaminaci. Prohlédli si vozidlo, motor neběžel, ale světla svítila. Nenašli je. Žádná těla, prostě nic. Těla byla totiž už odvezena do oblasti v St. Athan. A Američané u toho znovu byli.“
Richard D. Hall:
„Tak to musí být ta rodina, která zmizela. Jejich těla nebyla nikdy nalezena.“
Derek Gough:
„Ne, nic. A to je další věc, kterou řekl: ‚Našli jsme vozidla. Nikdo tam nebyl a nic se nevyšetřovalo. Poté, když něco takového vidíte, tak se ráno probudíte a nemůžete věřit tomu, co jste viděli.‘“
***
Derek Gough:
„Takže v rozhovoru hned druhý den jsem se ho zeptal na další schůzku, protože jsem s ním chtěl znovu mluvit a zeptat se ho na více otázek, a řekl jsme mu: ‚Co mohu s touto informací dělat?‘ A on řekl, že s ní mohu dělat, co chci, pokud nikomu nedám jeho jméno. Pak jsem ho požádal znovu o ty fotografie. Když jsem je konečně dostal, tak jsem se rozhodl jít na policii ve středu večer -, což jsem udělal.“
Richard D. Hall:
„Ve čtvrtek ráno… Takže Vy jste ty fotografie potom už neměl?“
Derek Gough:
„Měl jsem je.“
Richard D. Hall:
„Takže Vám dal nějaké kopie, nebo originály?“
Derek Gough:
„Kopie.“
Richard D. Hall:
„Byly to barevné kopie?“
Derek Gough:
„Jo. V plné barvě.“
Richard D. Hall:
„Takže Vám dal sadu barevných kopií.“
Derek Gough:
„Lesklé, velmi lesklé.“
Richard D. Hall:
„A kolik jich tam bylo?“
Derek Gough:
„Jedenáct.“
Richard D. Hall:
„Jedenáct?”
Derek Gough:
„A já jsem z nich udělal kopie.“
Richard D. Hall:
„Takže jste si udělal své vlastní kopie.“
Derek Gough:
„A dal jsem 11 fotografií policii. Byl to detektiv konstábl Adams. Řekl, že ho (informátora) půjdou zatknout v tu minutu, co odtamtud vyjdu. Šel jsem tedy domů, a pak jsem tam šel znovu přístí ráno, abych zjistil, co se stalo: ‚Mohu mluvit s detektivem konstáblem Adamsem, prosím?’“
Richard D. Hall:
„Vy jste mu dal všech 11 fotografií.“
Derek Gough:
„Ano, to jsem udělal. A zeptal jsem se, jestli ho zatknou.“
***
Richard H. Hall:
Takže Derek Gough mi dal jméno policejního úředníka, jemuž na stanici předal 11 fotografií. Snažil jsem se přes FOIA (zákon o svobodném přístupu k informacím) o tomto úředníkovi najít informace a také, zdali se zabýval případem, kde byla hlášena 2 zmrzačená těla. Ale nic jsem z toho ‚nedostal‘. Ovšem to opravdu nic nedokazuje. To jen ukazuje, že to nebyli schopni potvrdit.
***
Derek Gough:
„Když se na ty fotky podíváte, tak se to snažíte sami sobě nějakým způsobem vysvětlit. Hledáte nějaké výmluvy a myslíte si jedno nebo druhé. Ale vy se na ně díváte – a on vám dává jednu fotku za druhou – bože můj, to je… To je přímo úděsné, protože já jsem přece takový příběh vůbec nechtěl.“
Richard D. Hall:
„Když jste ho viděl potřetí, byl zatčen?“
Derek Gough:
„Ne, a to je skutečně podivná věc. Když jsem se vrátil na policejní stanici, abych s tím policistou mluvil, což bylo ve čtvrtek ráno, tak byl najednou na dovolené… Mluvíme zde přece o vyšetřování vraždy.“
Richard D. Hall:
„Takže policii musel někdo říct, aby z toho vycouvali…“
Derek Gough:
„Ano. A já v každém případě nejsem znám pro svoji trpělivost a tak jsem toho druhého policistu praštil pěstí do hrudi. Ne moc, ale přece to mělo být považováno za útok na policistu. Já bych byl jinak normálně zatčen, což jsem chtěl, protože jsem si to nemohl všechno vůbec zdůvodnit. Nemohl jsem věřit, že se taková věc děje dnes. Já jsem o žádném mrzačení lidí nikdy předtím ve svém životě neslyšel – jenom jednou a to bylo tehdy před 2 minutami. A pak to skutečně vidíte – a já jsem se na to přece vůbec neptal.“
***
Derek Gough:
,,Když mi ty fotografie ukázal, tak mi řekl, že to nejsou jediné fotky. Byl také tělesně poznamenán a ukázal mi svou paži. Radiace. Byl to velký muž. Řekl, že má strach. Prý se pořád probouzí a chodí nahoru a dolů, aby zkontroloval své děti, a to zejména ve tmě. Řekl, že se to děje neustále. Řekl, že máme děti a něco se s tím přece musí udělat.“
***
Richard D. Hall:
Takže ty fotografie chtěl ukázal na policii, což by udělal každý. Takže jim pak dá ty fotky a oni mu na policii řeknou: ‚Toho muže zatkneme‘- protože Gough už v té době adresu a další podrobnosti svého informátora měl. A oni mu řekli, že ho zatknou a – vraťte se sem zítra. Vrátil se tam následující den a všechno se změnilo. Byli tam 2 lidé, oblečení v civilu a snažili se Dereka přesvědčit, že to byl všechno jenom vtip.
***
Derek Gough:
„Když jsem se konečně dostal do styku s konstáblem Adamsem, řekl jsem mu: ‚Co se stalo?‘ Řekl mi: ‚Aha, já Vám řeknu, co se stalo. Ten chlap totiž viděl v noci na obloze nějaká světla a rozhodl se, že si o tom vymyslí nějaký vtip a pak se tomu bude smát.“
Richard D. Hall:
„Dobře, tak to Vám řekl ten policista.“
Derek Gough:
„Ano, přesně tímto způsobem.“
David Coggins:
„Ten policista řekl Derekovi, že s tím mužem měli rozhovor a že jim řekl, že to byl jenom vtip. Prostě viděl světla na obloze a rozhodl se, že si z toho udělá nějakou srandu.“
Derek Gough:
„A já jsem řekl: ‚To tedy ne, určite ne s tímto příběhem. V žádném případě.‘ Detektiv konstábl Adams ho přece chtěl na místě zatknout. A mně nedovolili, abych tam zůstal. Samozřejmě, že se vůbec nic nestalo. Vrátil jsem se tam druhý den ráno a policisté byli na dovolené. Není to podivné? Máte vyšetřování vraždy a vy si jdete na dovolenou? Když jsem se zeptal, s kým bych tedy o tom mohl mluvit, tak přišla nějaká policejní žena a stál za ní muž. Oba dva byli oblečeni v civilu.“
Richard D. Hall:
„Takže Vy nevíte, kdo to byl?“
Derek Gough:
„Ne.”
Richard D. Hall:
„Takže jste mluvil s nějakými úředníky, kteří byli oblečeni v civilních šatech.“
Derek Gough:
„S tou ženou. Když ženy mluví s muži, tak se zdají být tak trochu zaražené – a samožrejmě, stál za ní nějaký muž. Prostě jen stál vzadu. Stál tam se založenýma rukama.“
Richard D. Hall:
„S Vámi vůbec nemluvil.“
Derek Gough:
„Ne. Mluvila se mnou ona a řekla, že před 2 lety viděl na obloze světla.“
Richard D. Hall:
„Dobře, tak tam byli dva úředníci v civilních šatech, které jste předtím nikdy neviděl. Přišli dovnitř a řekli, že pouze viděl na obloze světla. A byl tam nějaký muž. Mohli to být MI5 (Bezpečnostní služba Spojeného království) nebo …“
Derek Gough:
„Začal jsem do nich strkat. Dotýkal jsem se jich. Když se dotknete policisty, je to útok. Zatknou vás a jdete k soudu. A já jsem k soudu chtěl jít, protože jsem tam chtěl ten příběh někomu říct.“
Richard D. Hall:
„Takže se od nich snažíte dostat nějakou reakci, protože jste byl naštvaný.“
Derek Gough:
„Chtěl jsem, aby mě zatkli. Chtěl jsem se dostat k soudu, abych jim o tom mohl říct. A to je důvod, proč jsem se tak choval – udělal jsem to kvůli tomuto příběhu. Ale s nimi to ani nehlo.“
***
Richard D. Hall:
Mezi Derekem a jeho vojenským informátorem se komunikace zcela přerušila, protože si jeho informátor uvědomil, že Derek proti jeho přání nahrával některé z jejich rozhovorů a že Derek dal kopie jeho fotografií policii. Poté Derek napsal o těchto událostech článek do časopisu ‚Global‘ s názvem ‚580 Security Interview‘. Editor ho ale upozornil, že určitá fakta o tomto případu musejí být změněna tak, aby se příběh zdál méně věrohodný, protože se obával implikací z odhalování tak citlivých informací. Poté, co byl tento článek publikován, Derek Gough byl kontaktován lidmi, kteří tvrdili, že jsou z hlavního proudu médií. Chtěli od něj tento příběh koupit a nabídli mu peníze. Když s nimi odmítl spolupracovat, tak najednou začal dostávat telefonní hrozby, ve kterých mu bylo řečeno, že tuto informaci nesmí nadále nikde zveřejňovat. Nakonec utrpěl velmi podezřelý požár v domě, který se zdál být zaměřen pouze na jeho kancelář. Derek má podezření, že určitý člověk, který mu den před tímto požárem četl plynoměr, byl falešný zaměstnanec, který mu tam musel podstrčit nějaké zařízení. Ten plynoměr totiž vůbec nebyl v té době plánován ke čtení.
Richard D. Hall:
„Pojďme se bavit o tom jméně. Takže je to skupina. Je to 5 a pak volné místo a poté 8. Takže to není skupina 58.“
David Coggins:
„Je to Skupina 58. Je to Bezpečnostní skupina 58. Dereku, ty jsi byl ve styku s časopisem ‚Global‘, který tvůj článek vytiskl svým vlastním způsobem, a proto v něm byl určitý počet chyb. Pak se s tebou dali do styku nějací lidé, kteří od tebe chtěli tento příběh koupit – chtěli koupit všechny nahrané pásky a nabídli ti za to peníze. Byl to zdánlivě nějaký reportér. Myslím, že to bylo v té době, kdy ‚Guardian‘ chtěl tento příběh zveřejnit také. Ty jsi tu nabídku odmítl. Počáteční nabídka byla asi 100 liber. Zapomněl jsem na to, jaké množství peněz ti nabídli. A ten „reportér“ ti dal telefonní čísla a adresy, které se ukázaly jako falešné. Pak ti volal znovu a dal ti další telefonní čísla, ale ty jsi mu už nedal žádné detaily, protože jsi mezitím začal dostávat telefonní hrozby, které v podstatě říkaly: ‚Vám nebude nikdy dovoleno, abyste ten příběh znovu zveřejnil.‘ A to se stalo těsně poté, co jsi ho vytisknul v časopise ‚Global‘.“
Derek Gough:
„Jo.”
David Coggins:
„Takže ten falešný reportér chtěl tento příběh koupit. Chtěl ho koupit a chtěl všechny zvukové záznamy. A když to selhalo, tak Derek začal dostávat telefonní hovory, které kategoricky řekly: ‚Ten příběh už znovu nikde neřeknete.“
Richard D. Hall:
„Takže Vy jste ten příběh v podstatě zveřejnil v časopise a najednou Vás někdo kontaktoval od tisku. A Vy jste jim odmítnul svůj příběh prodat.“
Derek Gough:
„Jo, přesně tak. Měl jsem z toho divný pocit. Byl jsem také zmatený. Já jsem pouze chtěl, aby se ten příběh dostal ven, ale nechtěl jsem žádné bičování. Jen jsem chtěl, aby se dostal ven.“
David Coggins:
„Někdo tě ohrožoval anonymními telefonáty, které tě varovaly, že jsi v nebezpečí a že tomu příběhu nebude nikdy dovoleno vyjít znovu na veřejnost. Derek byl také navíc kontaktován někým – údajně z Metropolitní policie, New Scotland Yardu, kdo chtěl od Dereka dostat informace o Matthewovi Williamsovi. Derek mu řekl, že ho zná, ale také mu řekl, že mu o něm žádné informace nedá. Následně mu tentýž chlápek zavolal znovu, jednou pozdě večer ve 23:30 a řekl mu, že mají na Matthewa Williamse zatykač s adresou. A řekl: ‚Víte, kde je? Je na něho zatykač. Víte, kde je?‘ A tak Derek řekl, že: ‚Ne, já nevím, kde je. Proč bych to měl vědět?‘ A oni řekli: ‚No, jestli se dozvíte, kde je, dejte nám hned vědět, protože je na něj vydán zatykač.‘ My věříme, že se tato osoba snažila Dereka zdiskreditovat.
Následně se nám ve 2:30 ráno podařilo s Matthewem Williamsem dostat do styku. A on byl celý den doma, a tak jsme zjistili, že ten příběh byl falešný. Žádný zatykač na něj neexistoval. Takže Derek zavolá tomu chlápkovi v Novém Scotland Yardu: ‚No do pekla, jaké blbé hry zde s námi hrajete? Vždyť na Matthewa Williamse žádný zatykač není!‘ A tak zavolal Matthewovi Williamsovi nazpátek a musel se mu omluvit. ‚Nezlobte se na mě, ale bylo mi řečeno, abych Vám tuto informaci předal.‘“
Richard D. Hall:
„Takže kdybyste s tím šel na veřejnost a uvedl, že je na Matthewa Williamse zatykač, tak byste skutečně vypadal buď jak blbec anebo že jste lhal.“
Derek Gough:
„A pak jakýkoliv následující příběh ode mne by byl uplně zdiskreditován.“
David Coggins:
„Když mi Derek tenkrát po telefonu řekl: ‚Ten hajzl mi podpálil barák.‘ Já jsem to prostě nemohl zvládnout. Jen jsem zavěsil telefon a celý jsem se třásl. Naprosto jsem se třásl…“
Konec 2. části ze 3
http://www.richplanet.net/
Překlad: Irena Nemec
Napiště svůj komentář
Žadný komentář
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
K výše uvedenému článku můžete napsat komentář. (Tato funkce je aktivní pouze pro registrované návštěvníky portálu.)
Napiště svůj komentář